Co je neo noir film?

Neo noir film není nikde přímo zmíněn. Podle některých samostatný žánr. Podle jiných „pouze“ vizuální styl se specifickou atmosférou. Mského cyklu amerických filmů 40. a 50. let. Málokdo by však namítal, že v nejryzejší podobě se objevil právě v hollywoodské produkci 40. a 50. let minulého století, kdy se stal příhodným vyjádřením pro válečnou úzkost, poválečný zmar a atmosféru všudypřítomné paranoie studené války. Film noir vždy zkoumal meze stylistických a vyprávěcích postupů v rámci mainstreamové kinematografie. Mnoho lidí si už vylámalo zuby ve snaze najít jediný spojovací prvek všech noirů. Na nesnadné uchopitelnosti filmu noir se bezesporu podepsalo mimo jiné to, kolik různých vlivů do sebe vstřebal: německý expresionismus 20. let, francouzský poetický realismus 30. let, rané zvukové gangsterky společnosti Warner Bros., formální experimenty Orsona Wellese v Občanu Kaneovi, detektivní romány drsné školy amerických autorů (Dashiell Hammett, Raymond Chandler, James M. Cain, David Goodis), britská tvorba Alfreda Hitchcocka, freudovská psychoanalýza, fotožurnalismus a později i válečné zpravodajské týdeníky a italský neorealimus. Film noir nemá jasné hranice, což je ovšem nedílnou součástí jeho půvabu. Každý si pod ním může představit, co chce. Proto je jako termín tak populární a rozšířený – umožňuje konfrontovat různé názory, aniž by kdy bylo dosaženo uspokojivého kompromisu.

Neo-noir je nový noira subgenre of film noir s kontemporárním prostředím, složitými postavami a prvky dalších žánrů, zatímco stále má tmavou a pesimistickou tón. Filmy neo-noir, nový noir vzdávají hold klasickému stylu film noir, zatímco začleňují současné témata a vizuální prvky. Filmy neo-noir často obsahují morálně nejednoznačné postavy, složité zápletky a atmosférickou kinematografii, která připomíná klasický film noir.

Stojí za vidění už jen za způsob jakým i na krátké ploše podchycuje víceméně všechny noirové stereotypy a konvence. None

Neo-noir je subžánr filmu noir, jenž se tematicky i vizuálně inspiruje a navazuje na americké filmy noir ze 40. a 50. let dvacátého století. Zároveň je však přizpůsoben požadavkům moderního publika a obvykle obsahuje více násilí a intimity – elementy, které byly během zlaté éry Hollywoodu potlačovány vlivem platnosti Haysova kodexu. Někdy bývá považován i za samostatný žánr, nejčastěji se objevuje v kombinaci se žánry thriller, mysteriózní, drama či krimi. Neo-noiry se v mnohém podobají klasickým zástupcům žánru film noir. Režiséři často využívají osvětlovací techniku low key a kladou důraz na kontrast между stínem a světlem. V porovnání s klasickými noiry ale převládá již barevná kamera s temnými odstíny a moderní zvuk i filmařské techniky. Co se obsahu týče, klasické noiry se zabývají poválečnou deziluzí a paranoiou, zatímco neo-noiry řeší současné společenské otázky jako například moderní technologie či globalizace a hlouběji vykreslují psychiku protagonistů. Hlavní postavou filmu je nejčastěji záhadný a cynický antihrdina.