Co znamená noir film?

Termín film noir poprvé použil francouzský kritik Nino Frank roku 1946. Film noir je obvykle spojován s low key černobílým vzhledem založeným na německé expresionistické kinematografii. Mnoho z příběhů a postav je odvozeno z detektivních románů tzv. hardboiled school s postavami charakteristickými pro svou cyničnost a necitelnost, jež se objevily ve Spojených státech během hospodářské krize. Termín film noir znamená černý film. Film noir je filmový žánr existující v letech 1941–1958, na vrcholu v letech 1941–1950.

Termín film-noir je používán pro kriminální filmy, které byly natáčeny v USA od začátku čtyřicátých do konce padesátých let minulého století. Typické pro ně bylo to, že byly natáčeny černobíle se zvláštním nasvícením scén s velkým zdůrazněním kontrastu světel a stínů. Vizuálně filmy vycházely z vlny německého expresionismu, jehož typickým příkladem je ještě v Německu natočený film M, režiséra Fritze Langa. To že slovo noir znamená francouzsky černý je poměrně známé, ale také je zažité tímto slovem označovat specifický druh filmů. Námětově vycházely tyto filmy z takzvané drsné školy, kterou spisovatelé publikovali zpočátku v magazínu Black Mask a později pronikla i do běžné literatury. Většinou byli hlavními hrdiny těchto filmů muži, kteří se pohybovali těsně na hranici zákona, nebo ji překračovali, soukromí vyšetřovatelé a jejich osudové krásky, mnohdy se dokonce jednalo přímo o gangstery a zločince.

Roman noir, román noir je termín převzatý z francouzštiny. Je adekvátní výrazu film noir používanému v kinematografii. Termín „hardboiled“ pochází z příběhů popisujících atmosféru během prohibice v USA v časných 40. letech 20. století, které se staly podkladem pro filmes noir rakousko-německých emigrantů v Hollywoodu.

Noir znamená v překladu černý. A stejně je pojmenovaný také filmový styl, který se poprvé objevil v USA ve čtyřicátých letech. Noir film přesně stanovenou definici nemá. Existuje ale několik společných prvků, které by měl takový snímek obsahovat. Temná, ponurá atmosféra, která filmům dodává specifičnost, různě se to může projevovat buď ve vizuálním stylu, nebo přeneseně v rovině psychologie.

Film noir je fenomén, který se těžko definuje. Kritici se stále přou, zda se jedná o žánr, nebo pouze o styl. Film noir v původní podobě vznikl za druhé světové války, jako reakce na depresi a úzkost z ní. Proto jsou tyto filmy tak cynické a pesimistické. A taky misogynní, protože se ženám za války, i po ní, vedlo finančně lépe než mužům. Klasickou zápletkou bylo, že hlavní postava, nejčastěji antihrdina, nechal svést ke zločinu právě femme fatale, krásnou a vypočítavou. Kriminální zápletka patřila téměř do každého „noiru“. Stejně tak i korupce, deprese, deziluze či paranoia. A taky násilí a sex, ačkoli značně utlumené cenzurou, která byla ve čtyřicátých a padesátých letech v USA opravdu přísná.

Film noir vždy zkoumal meze stylistických a vyprávěcích postupů v rámci mainstreamové kinematografie. Mohlo se jednat o hru světla a stínu, retrospektivní vyprávění doplněné voiceoverem, spletitou, místy až neproniknutelnou zápletku či pesimistický a bezvýchodný závěr. Mnoho lidí si už vylámalo zuby ve snaze najít jediný spojovací prvek všech noirů. Na nesnadné uchopitelnosti filmu noir se bezesporu podepsalo mimo jiné to, kolik různých vlivů do sebe vstřebal: německý expresionismus 20. let, francouzský poetický realismus 30. let, rané zvukové gangsterky společnosti Warner Bros., formální experimenty Orsona Wellese v Občanu Kaneovi, detektivní romány drsné školy amerických autorů, britská tvorba Alfreda Hitchcocka, freudovská psychoanalýza, fotožurnalismus a později i válečné zpravodajské týdeníky a italský neorealimus. Film noir nemá jasné hranice, což je ovšem nedílnou součástí jeho půvabu. Každý si pod ním může představit, co chce. Proto je jako termín tak populární a rozšířený – ermögňuje konfrontovat různé názory, aniž by kdy bylo dosaženo uspokojivého kompromisu.