Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vyšetřování vraždy Mary Ann Nicholsové

Postup vyšetřování první kanonické vraždy Jacka Rozparovače

 

Den 1 - sobota 1. září 1888
 
Koroner pro jihovýchodní Middlesex Wynne E. Baxter zahájil vyšetřování vraždy Mary Ann Nicholsové, ke které došlo 31. srpna 1888 na Buck's Row. Vyšetřování se konalo ve Working Lads' Institute na Whitechapel Road. Vyšetřování se za policii účastnil inspektor Helston a ostatní důstojníci.
 
Edward Walker místopřísežně prohlásil: „Bydlím v 15 Maidwell Street, Albany Road, Camberwell. Momentálně jsem bez zaměstnání, dříve jsem pracoval jako kovář. Pokud to mohu posoudit, tak žena, jejíž tělo jsem viděl v márnici, je moje dcera. Je ovšem pravda, že jsem ji dlouho neviděl. Poznal jsem ji podle celkového vzhledu a podle znaménka na čele. Stejně tak jí chybělo několik zubů, stejně jako ženě v márnici. Moje dcera se jmenovala Mary Ann Nicholsová. Vdala se, když jí bylo 22 let. Její manžel se jmenuje William Nichols. Ten stále žije, je opravář strojů. Už sedm nebo osm let žili odděleně. Naposledy jsem o své dceři slyšel před Velikonocemi. Bylo jí 42 let."
Koroner: „Řekl jste, že jste o ní naposledy slyšel před Velikonocemi. Při jaké příležitosti?“
Walker: „Napsala mi dopis.“
Koroner: „Psala tento dopis opravdu ona?“
Walker: „Ano, poznal jsem její písmo.“
Koroner přečetl dopis: „Jistě budeš rád, že v mém novém zaměstnání se mám dobře a jsem v pořádku. Moji zaměstnavatelé včera odešli a ještě se nevrátili, takže to tu mám celé na starost. Je to velký dům se stromy a zahradami vepředu i vzadu. Všechno je tu nově postavené. Moji zaměstnavatelé jsou abstinenti a nábožensky založení, takže bych s nimi mohla dobře vycházet. Jsou to velmi hezcí lidé a ani tady nemám mnoho práce. Doufám, že jsi v pořádku a že syn má práci. Tak zatím na shledanou. S pozdravem Polly. Dej mi prosím brzo vědět, jak se máte.“
Koroner: „Dopis je datován 17. dubna 1888. Tento den bych určil jako dobu, kdy se oběť přesunula do Wandsworthu.“
Koroner: „Kdy jste svou dceru viděl naposledy?“
Walker: „Před dvěma lety v červnu.“
Koroner: „Jaká byla její tehdejší životní situace?“
Walker: „Nevím, o těchto věcech jsme spolu nemluvili. Tři nebo čtyři roky předtím u mne bydlela, pak ale tvrdila, že si chce polepšit a odešla.“
Koroner: „Co dělala potom?“
Walker: „Nevím“
Koroner: „Ten dopis naznačuje, že se její životní situace zlepšila.“
Walker: „Kvůli tomu právě odešla.“
Koroner: „Byla to střídmá žena?“
Walker: „Pravda, několikrát se napila. Z toho taky pramenily naše neshody.“
Koroner: „Žila nevázaný život?“
Walker: „Ne, alespoň jsem o tom nikdy neslyšel. Měla ve zvyku vyhledávat společnost mužů, ale nikdy v tom nebylo nic nepatřičného.“
Koroner: „Máte představu o tom, co dělala v poslední době?“
Walker: „O tom nemám sebemenší představu.“
Koroner: „Musela se silně opít, abyste ji vyhodil z domu?“
Walker: „Já jsem ji z domu nikdy nevyhodil. Neměla důvod se opíjet, u mě měla vždycky otevřené dveře.“
Koroner: „Jak to, že nežila se svým manželem?“
Walker: „Když byla nemocná, její manžel ji podvedl s její ošetřovatelkou. Pak se jejich cesty rozdělili, on žije s tou ošetřovatelkou, se kterou má teď novou rodinu.“
Koroner: „Máte nějakou pochybnost, že žena, kterou jste viděl v márnici, není vaše dcera?“
Walker: „Ne, nemám. Nevím, co dělala v poslední době, ani jsem nevěděl, že skončila v této části města. Má pět dětí, nejstaršímu je 21 let, nejmladší pak 8 nebo 9 let. Jedno z dětí žije se mnou, zbylé čtyři žijí s otcem.“
Koroner: „Žila s někým od té doby, co odešla od svého manžela?“
Walker: „Myslím si, že jednou žila s nějakým mužem na York Street ve Walworthu. Jmenoval se Drew, byl to kovář. Myslím, že pořád bydlí na tom stejném místě. Když Lambetská farnost chtěla po jejím manželovy, aby jí přispěl na živobytí, on spor vyhrál, protože tvrdil, že jeho manželka už žije s jiným mužem. Nevím, o kterého muže tenkrát šlo.“
Koroner: „Žila někdy v chudobinci?“
Walker: „Ano, pane. Naposledy to byl v dubnu chudobinec v Lambethu. Odtud pak odešla do Wandsworthu.“
Porota: „Její manžel žije v Coburg Road, Old Kent Road. Nevíme, jestli ví o její smrti.“
Koroner: „Víte o něčem co by mohlo vnést světlo do tohoto případu?“
Walker: „Ne, myslím, že neměla žádné nepřátele. Byl to dobrý člověk, nezasloužila si to, co se jí stalo.“
 
Policejní strážník John Neil, číslo 97J, uvedl: „Včera ráno jsem procházel Buck's Row směrem k Brady Street. Nikde nebylo ani živáčka. Půl hodiny před nálezem těla jsem byl na místě činu a nikoho jsem zde neviděl. Když jsem tudy znovu procházel, šel jsem po pravé straně ulice, když jsem zpozoStrážník John Neilroval postavu ležící na chodníku. I když na konci ulice svítila lampa, tak na tomto místě byla tma. Přešel jsem ulici a uviděl tělo ležící u průjezdu, hlava směřovala na východ. Průjezd byl zavřený. Je asi devět nebo deset stop vysoký a vede k několika stájím. Na východ od průjezdu jsou domy, na západě je škola. Na opačné straně je Essex Wharf. Zesnulá ležela podél ulice, její levá ruka se dotýkala brány průjezdu. Za pomoci lampy jsem prozkoumal její tělo a všimnul jsem si krve vytékající z rány na krku. Oběť ležela na zádech, její šaty byly neuspořádané. Její ruce byly od kloubů nahoru ještě docela teplé, oči měla doširoka otevřené. Její klobouček se uvolnil a ležel na zemi vedle její levé ruky. V tom jsem uslyšel, jak přichází jiný strážník od Brady Street a tak jsem ho zavolal. Řekl jsem mu: „Běž pro doktora Llewellyna!“ Dalšího strážníka z Baker's Row jsem poslal pro sanitku. Mezitím jsem obcházel domy v Essex Wharf a ptal se lidí, jestli v noci neslyšeli něco podezřelého. Nikdo však nic neslyšel. Doktor přišel velice brzo. Podíval se na ženu a řekl: „Je mrtvá, převezte ji do márnice, tam provedu další ohledání těla.“ Přenesli jsme tedy tělo do sanitky, která ho převezla do márnice. Tam poté přišel inspektor Spratling, a zatímco diktoval popis zesnulé, vyhrnul jí šaty. V tom jsme zjistili, že žena byla vyvržena. Toho si nikdo z nás dříve nepovšimnul. V šatech oběti byl nalezen kus hřebenu, kousek zrcadla a bílý kapesník. Nebyly nalezeny žádné peníze.“
Koroner: „Viděl jste nějaké stopy po krvi na místě činu?“
Neil: „Menší množství krve bylo na chodníku pod krkem oběti.“
Koroner: „Slyšel jste oné noci nějaký podezřelý hluk?“
Neil: „Ne, nic zvláštního jsem neslyšel. Nejdále jsem té noci byl u Whitechapel Road a Baker's Row. Celou noc jsem nebyl daleko od místa činu.“
Koroner: „Whitechapel Road je po ránu velice rušné místo. Mohl tudy podezřelý uniknout?“
Neil: „Och ano, pane. Viděl jsem několik žen, které se po hlavní cestě vracely domů. V té době tu bylo možné lehce proklouznout.“
Koroner: „Předpokládám, že někdo prohledával i chodník a silnici.“
Neil: „Ano, pátral jsem po zemi, zatímco se čekalo na doktora.“
Inspektor Spratling: „Já jsem prohledával cestu za denního světla.“
Člen poroty: „Viděl jste během oné noci nějakou bryčku nebo kočár?“
Neil: „Ne.“
Člen poroty: „Díky tomu, že tělo oběti bylo ještě teplé, jste zamítl možnost, že žena byla zavražděna někde jinde a její tělo zde pak někdo položil?“
Neil: „Prohledával jsem cestu, ale nenašel jsem žádnou stopu po kolech. První, kdo přišel na místo činu, byli dva muži, kteří pracují na jatkách naproti místa činu. Řekli mi, že o vraždě nic neví a že neslyšeli žádné výkřiky. Předtím jsem ty muže viděl, jak pracují na jatkách. To mohlo být kolem 03:15, půl hodiny předtím než jsem nalezl tělo.“
 
Lékař Rees Ralph Llewellyn vypověděl: „V pátek ráno okolo čtvrté hodiny jsem byl povolán na Buck's Row. Přiběhl pro mě strážník. Když jsem dorazil na místo, uviděl jsem ženu ležící na chodníku. Nohy měla natažené. Byla zde tma. Zjistil jsem, že žena je mrtvá a že utrpěla závažné poranění krku. Její ruce a zápěstí byly studené, ale tělo a dolní končetiny byly ještě teplé. Prohmatal jsem hrudník ve snaze zachytit tlukot srdce. Věřím, že v té době nebyla mrtvá více než třicet minut. Jsem si naprosto jistý, že zranění si nemohla způsobit sama. Kolem jejího krku bylo menší množství krve. Nebyla zde žádná známka zápasu nebo krve, které by naznačovaly, že oběť sem někdo dovlekl. Řekl jsem policistům, aby odvezli tělo do márnice, kde budu moci provéDoktor Rees Ralph Llewellynst důkladné ohledání. Asi o hodinu později jsem byl zavolán za inspektorem, aby mi ukázal zranění na břiše, které mezitím objevil. Když jsem přišel, uviděl jsem, že břicho ženy utrpělo rozsáhlá poranění. Dnes ráno jsem provedl ohledání těla. Žena byla ve věku 40 nebo 45 let. Chybí ji 5 zubů a má nepatrně natržený jazyk. Na pravé tváří podél spodní čelisti je modřina, která mohla být způsobena úderem pěsti nebo stiskem palce. Na levé tváři jsem nalezl kruhovou modřinu. Ta mohla být rovněž způsobena tlakem prstů. Na levé straně krku, asi palec pod čelistí, je asi čtyři palce dlouhý řez začínající těsně pod uchem. Přibližně o palec níže na stejné straně, začínající asi o palec více vlevo, je další řez končící asi tři palce pod pravou čelistí. Tento řez oddělil veškerou tkáň. Velké cévy na krku byly na obou stranách odděleny. Tento řez je asi 8 palců dlouhý. Tato zranění byla způsobena nepříliš ostrým nožem s dlouhou čepelí za použití ohromné síly. Na hrudi nebo na šatech oběti nebyla nalezena žádná krev. Na těle nebyla nalezena žádná zranění až do dolní poloviny břicha. 2 nebo 3 palce na levé straně je veden rozeklaný řez. Tento řez byl velmi hluboký, tkáně byly proříznuty. Je zde i několik dalších řezů vedoucích napříč břichem oběti. Na pravé straně jsou také 3 nebo 4 řezy vedené směrem dolů. Všechna zranění dutiny břišní byla opět způsobena nožem za použití velkého množství síly. Rány byly vedeny zleva doprava, vrahem tedy mohl být levák. Jak zranění na krku, tak na břiše byla způsobena stejným nástrojem.“
 
Vyšetřování bylo odročeno na 3. září 1888.
 
Den 2 – pondělí 3. září 1888
 
Vyšetřování opět vede koroner Wynne E. Baxter ve Working Lads' Institute. Za policii se zúčastnili inspektoři Helston a Abberline a detektiv Enright.
 
Inspektor John Spratling, oddělení J, místopřísežně vypověděl: „O vraždě jsem poprvé slyšel v pátek asi ve 04:30, zatímco jsem byl v Hackney Road. Když jsem dorazil na Buck's Row, potkal jsem zde strážníka Thaina, který mi ukázal místo, kde bylo nalezeno tělo. Na chodníku jsem si povšiml skvrny od krve. Tělo oběti již v té době bylo v márnici na Old Montague Street, kam jsem dorazil, abych zhotovil popis zavražděné ženy. Podle kůže se zdálo, že žena se před vraždou nějakou dobu nemyla. Po svém příjezdu provedl doktor Llewellyn ohledání těla, které trvalo asi deset minut. Když jsem pak viděl tělo znovu, bylo již svlečené“
Seržant tajné policie Enright: „To provedli dva zaměstnanci chudobince.“
Koroner: „Měli nějakou pravomoc, aby svlékli tělo zesnulé?“
Spratling: „Ne, pane. Já jsem jim k tomu žádné instrukce nedal. Ve skutečnosti jsem jim řekl, aby tělo nechali být tak jak je.“
Koroner: „Já nenamítán nic proti tomu, že svlékli tělo, ale měli bychom mít důkaz o oblečení oběti.“
Enright: „Šaty ležely na hromadě na dvoře márnice. Byl to červenohnědý dlouhý plášť, se sedmi velkými mosaznými knoflíky a hnědé šaty, které vypadaly jako nové. Dále to byla vlněná flanelová spodnička patřící chudobinci. Inspektor Helston vystřihl části oblečení označené „P. R., Princess Road“ jako důkaz, který mohl posloužit k identifikaci těla. Jako poslední zde byl pár šněrovaček v dobrém stavu, ale už si nevzpomínám, jak byly upraveny.“
Koroner: „Považuji za důležité vědět, v jakém stavu byly tyto šněrovačky nalezeny.“
Na návrh inspektora Abberlinea bylo posláno pro šaty.
Předseda poroty: „Byly tyto šněrovačky zavázané na těle oběti?“
Spratling: „To nevím jistě, pane. Na horní části šatů a na plášti byla krev. Pod prádlem jsem ale viděl jen trochu krveInspektor John Spratling a ta se tam mohla dostat při převozu těla z místa činu. Když jsem viděl tělo poprvé, byly šaty zapnuté. Pokud si dobře vzpomínám, šněrovačky na těle moc dobře nedržely, protože jsem viděl poranění, aniž bych je musel rozepínat. Ale jestli byly vůbec zavázané, to vážně nevím. Okolo šesté ráno jsem prohledával Buck's Row a blízkou Brady Street, ale nenalezl jsem žádné další stopy po krvi. Poté jsem společně se seržantem Godleyem prošel východní Londýn, trať District Railway a pobřežní hráz. Rovněž jsme prošli depo Great Eastern Railway, ale nenalezli jsme žádné stopy. Noční hlídač v Great Eastern Railway jehož stanoviště bylo vzdáleno asi 50 nebo 60 yardů od místa činu nic podezřelého té noci neslyšel. Rovněž jsem pak navštívil půl tuctu osob bydlících v sousedství místa činu, nikdo si však ničeho podezřelého nevšiml. Paní Purkissová byla vzhůru ještě v době, kdy bylo nalezeno tělo oběti. Její manžel je toho názoru, že pokud by oběť při vraždě křičela, museli by to slyšet. Paní Greenová, jejíž okno je v podstatě naproti místu nálezu těla, si také v pátek ráno ničeho zvláštního nevšimla.“
Člen poroty: „Kolik policistů mělo za úkol ten den procházet Buck's Row?“
Spratling: „Pouze strážník Neil. Ale další strážník procházel Broad Street. Ten by případný křik musel slyšet.“
Člen poroty: „Jste pevně přesvědčen, že oběť měla šaty na sobě v době vraždy?“
Spratling: „Ano.“
 
Dalším předvolaným svědkem byl Henry Tomkins, pracovník na koňských jatkách, 12 Coventry Street, Bethnal Green: „Jsem zaměstnancem pánů Barberů. Pracoval jsem na jatkách ve Winthrop Street od čtvrtečních 20:00 až do pátečních 04:20. Většinou po skončení pracovní doby jdu společně s ostatními hned domů. Toho rána jsme se šli podívat na tu mrtvolu. Asi ve 04:15 přišel strážník Thain na jatka a řekl nám, že na Buck's Row byla spáchána vražda. V té době tam se mnou byli ještě James Mumford a Charles Britten. Mezi půlnocí a jednou hodinou jsme šli s Brittenem na chvíli ven. Bylo to určitě ještě předtím, než jsme se šli podívat na to tělo. Winthrop Street a Buck's Row nejsou daleko od sebe.“
Koroner: „Je vaše práce hlučná?“
Tomkins: „Ne, pane. Je to tichá práce.“
Koroner: „Byl v pátek ráno klid? Řekněme tak po druhé hodině ranní.“
Tomkins: „Ano, pane. Byl úplný klid. Vrata od jatek byla otevřená a žádný křik jsme neslyšeli.“
Koroner: „Přišel té noci někdo na jatka?“
Tomkins: „Nikdo nepřišel. S výjimkou strážníka.“
Koroner: „Byly v okolí nějaké ženy?“
Tomkins: „Och, to já nevím. Nemám je rád!“
Koroner: „Neptal jsem se, jestli je máte rád! Já jsem se ptal, jestli se v okolí nějaké pohybovaly. Myslím tu noc.“
Tomkins: „Žádnou jsem neviděl.“
Koroner: „Ani na Whitechapel Road?“
Tomkins: „Ach! Tam ano, tam jsou ženský všech druhů i velikostí! Jestli můžu posoudit, je to bouřlivé místo.“
Koroner: „Neslyšel jste oné noci volání o pomoc?“
Tomkins: „Místo, kde byla zesnulá nalezena, je příliš daleko, abych slyšel nějaké volání o pomoc.“
Koroner: „Kdo byl na místě činu v době, kdy jste sem dorazil?“
Tomkins: „Byl tam doktor a dva nebo tři policisté. A pak další dva lidé, které jsem neznal. Byl jsem na místě až do doby, než odvezli tělo do márnice. Do té doby přišlo dalších asi tucet lidí. Neslyšel jsem nic o tom, jak se ta žena dostala do Buck's Row“
Koroner: „Přečetl jste si článek v novinách, že v době vašeho příchodu byli na místě činu ještě další dva lidé, mimo policistů a lékaře?“
Tomkins: „To nevím, pane.“
Koroner: „Viděl jste někoho v pátek od jedné hodiny do 04:15, když se na jatkách objevil policista?“
Tomkins: „Ne, pane.“
Člen poroty: „Slyšel jste nějaký kočár nebo bryčku, které projely kolem jatek?“
Tomkins: „Ne, pane.“
Člen poroty: „A slyšel byste ho, kdyby nějaký kolem projel?“
Tomkins: „Ano, pane.“
Člen poroty: „Kde jste byl mezi půlnocí a jednou hodinou?“
Tomkins: „Já a můj kamarád jsme stáli na cestě.“
Člen poroty: „Nekončíte v práci obvykle až v 6 hodin ráno a ne už ve 4?“
Tomkins: „Ne, to záleží na tom, kolik máme ten den práce. Někdy je to rychle hotovo, někdy to trvá déle.“
Člen poroty: „Proč vlastně za vámi přišel policista na jatka?“
Tomkins: „Hledal svou pláštěnku.“
 
Dalším svědkem byl inspektor Joseph Helson. Ten místopřísežně vypověděl: „Poprvé jsem se o vraždě dozvěděl v pátek v 6:45 ráno. Když jsem poprvé přišel do márnice a viděl tělo, bylo ještě oblečené. Šaty byly zapnuté vepředu, s výjimkou několika knoflíků. Šněrovačky byly také zapnuté přezkami. Krev byla na vlasech oběti a na límcích jejích šatů. Na zadní straně sukně žádná krev nebyla. Šaty nebyly rozřezané a nenesly stopy vedoucí k tomu, že oběť se vrahovi bránila. Jediná podezřelá stopa nalezená v okolí Buck's Row byla nalezena v Broad Street. Zde jsme nalezli skvrnu, která by mohla být od krve. Můj názor je ovšem takový, že oběť byla zavražděna přímo v Buck's Row.“
 
Jako další před porotu předstoupil strážník Mizen: „V pátek ráno asi ve 3:45 jsem byl na křižovatce Hanbury Street a Baker's Row, když ke mně přišel vozka a ještě jeden muž a řekli mi, že mě hledá nějaký policista v Buck's Row, kde bylo nalezeno tělo ženy. Když jsem přišel na místo, byl zde pouze strážník Neil. Ten mě okamžitě poslal pro sanitku.“
 
Vozka Charles Andrew Cross vypověděl: „Pracuji u firmy Pickford and Co. už více než dvacet let. V pátek ráno asi ve 3:30 jsem odešel z domu a vypravil se do práce. Když jsem procházel po Buck's Row, všimnul jsem si, že na protější straně ulice leží něco na zemi, ale nemohl jsem přijít na to co to je. Myslel jsem si, že je to kus plachty. Když jsem přešel doprostřed ulice, uvědomil jsem si, že je to tělo ženy. V tu chvíli jsem uslyšel kroky přicházející ze stejného směru, z jakého jsem přišel já. Byl to nějaký muž. Když ke mně přišel, řekl jsem mu: „Pojď sem a podívej se. Na chodníku leží nějaká ženská!“ Oba jsme se pokřižovali a já jsem se pak odvážil vzít tu ženu za ruku. Její ruka byla studená a ochablá. Řekl jsem: „Myslím, že je mrtvá.“ Dotkl jsem se její tváře. Ta byla ještě teplá. Druhý muž položil ženě ruku na srdce a řekl: „Já myslím, že ještě dýchá, ale jen velice slabě.“ Navrhl jsem proto, že bychom ji měli podepřít, ale on se jí už odmítal dotknout. V tom jsme uslyšeli přicházet policistu. Byla velká tma, vůbec jsem si nevšimnul, že ta žena byla podříznutá. Odešli jsme od těla a v Baker's Row jsme potkali strážníka Mizena. Řekli jsme mu, že v Buck's Row jsme našli tělo ženy. Řekl jsem mu: „Vypadá, že je buď opilá, nebo mrtvá. Já myslím, že bude spíš mrtvá.“ Policista řekl: „Dobře.“ Pak pokračoval dál. Pak odešel i muž, s kterým jsme zkoumali tělo. Nikdy předtím a ani potom jsem ho neviděl.“
Koroner: „Viděl jste na Buck's Row strážníka Neila?“
Cross: „Ne, když jsme z Buck's Row odcházeli, nikdo tam nebyl. Ta žena vypadala jako by byla znásilněná a pak ztratila vědomí. Vůbec by mě nenapadlo, že utrpěla taková závažná poranění.“
Koroner: „Řekl vám ten druhý muž, jak se jmenuje?“
Cross: „Ne, pane. Řekl jen, že když po cestě do práce potkáme policistu, tak mu o všem řekneme. Šel pozdě do práce a i já už jsem měl zpoždění.“
Člen poroty: „Řekl jste strážníkovi Mizenovi, že ho v Buck's Row potřebuje jiný policista?“
Cross: „Ne, protože v Buck's Row jsem žádného policistu neviděl“
 
Další svědek – William Nichols, opravář strojů v tiskárně, Coburg Road, Old Kent Road vypověděl: „Zesnulá byla moje manželka. Ale osm let už žijeme odděleně. Naposledy jsem ji viděl asi před třemi roky. Od té doby jsem o ní neslyšel. Nevím, co vůbec dělala.“
Člen poroty: „Říká se, že jste byl vyzván, abyste své manželce přispíval na živobytí, ale hájil jste se tím, že ona už žila s jiným mužem. Byl ten muž kovář?“
Nichols: „Ne, to byl jiný muž. Já ji v té době sledoval. Nikdy bych ji neopustil, neměl jsem k tomu důvod. To ona opustila mě. Kdyby tolik nepila, byli bychom pořád spolu.“
 
Před porotu předstoupila i Emily Hollandová, vdaná žena, bydlící na 18 Thrawl Street: „Zesnulá u mne bydlela po dobu asi šesti týdnů. V posledních deseti dnech ovšem přespávala jinde. V pátek ve 2:30 jsem ji viděla jak jde po Osborne Street, Whitechapel Road. Byla sama a byla velice opilá. Řekla mi, že tam, kde teď žije, ji vyhodili, protože nemá peníze na nocleh. Řekla jsem jí, aby šla domů. Ona to ale odmítla s tím, že ten den si už třikrát vydělal na nocleh, ale vždycky ty peníze propila. Pak odešla po Whitechapel Road. Nevěděla jsem, jak si vydělává na živobytí. Vypadal jako klidná žena, která o sebe dbá.“
Člen poroty: „Měla zesnulá nějaké nepřátele?“
Hollandová: „Nevím o nikom. Ale vypadala, že má poslední dobou nějaké problémy. Poslední co mi řekla, bylo, že se brzo vrátí.“
 
Posledním svědkem byla Mary Ann Monková: „Viděla jsem ji, jak okolo 19:00 jde do hospody v New Kent Road. Znala jsem ji z chudobince. Nevím, čím se živila.“
 
Vyšetřováni bylo odročeno na 17. září 1888.
 
Den 3 – 17. září 1888
 
Working Lads' Institute, vyšetřování opět vede koroner Wynne E. Baxter
 
Znovu byl předvolán doktor Llewellyn: „Znovu jsem ohledal tělo. Nechybí žádný z vnitřních orgánů.“
 
Emma Greenová, která žije blízko místa činu, uvedla: „Té noci jsem neslyšela žádný podezřelý zvuk. Ulice je to docela bouřlivá, ale nevím, že by v okolí byl nějaký nevěstinec. Ve všech domech v okolí bydlí dělníci.“
 
Thomas Ede, signalista pracující u East London Company: „Ráno v sobotu 8. září jsem šel po Cambridge Heath Road a poblíž Forester's Arms jsem uviděl na druhé straně ulice muže. Všimnul jsem si ho díky jeho podivnému zjevu. Vypadalo to, že má dřevěnou ruku. Sledoval jsem ho až do Forester's Arms, kde sáhl do kapsy u kalhot a vytáhnul nůž dlouhý alespoň čtyři palce. Chtěl jsem ho sledovat dál, ale on zrychlil krok a ztratil se mi z očí. Muž byl vysoký 5 stop a 8 palců a měl asi 35 let. Měl tmavý knír s licousy. Na hlavě měl čepici se dvěma štítky. Na sobě měl tmavě hnědý kabát a čistý bílý pracovní oblek oblečený přes tmavé kalhoty. Při chůzi působil dojmem jako by měl ztuhlé koleno. V očích měl děsivý výraz. Vypadal jako strojník. Nedá se říct, že by měl nějakou robustní postavu.“
Koroner: „Tomuto svědectví nepřikládám žádnou větší váhu, protože vražda, která je předmětem tohoto vyšetřování se stala již 31. srpna. 8. září je datum vraždy na Hanbury Street. Nicméně toto svědectví zapište. Byla zjištěna identita toho muže s nožem?“
Inspektor Helson: „Ne.“
 
Walter Purkiss, správce bydlící na Essex Wharf: „Průčelí mého domu na Buck's Row leží naproti vratům, u kterých bylo nalezeno tělo té ženy. Té noci jsem spal v předním pokoji ve druhém patře, ale nic podezřelého jsem neslyšel. A stejně tak manželka.“
 
Alfred Mulshaw, noční hlídač ve Winthorpe Street: „Té noci jsem neslyšel žádné výkřiky nebo hluk. Ale přiznávám, že jsem občas zdřímnul.“
Koroner: „Jak je dlouhá vaše pracovní doba?“
Mulshaw: „Je to dlouhých 13 hodin. Někdy potřebuju nějaké podpůrné prostředky (smích). Moje stanoviště je asi 30 yardů od místa činu.“
 
Policejní strážník John Thain: „V noci, kdy došlo k vraždě, jsem byl místu činu nejblíže na Brady Street. Procházel jsem tudy každých asi 30 minut a nic podezřelého jsem neviděl až do 3:45, kdy jsem uviděl, jak na mě mává lucernou strážník Neil. Když jsem k němu přišel blíže, uviděl jsem, že stojí nad tělem ženy. Strážník mě poslal pro doktora. Když jsem ho asi po deseti minutách přivedl, byli na místě činu kromě Neila ještě dva dělníci. Nevím, kdo to byl. Tělo bylo pak převezeno do márnice. Já jsem zůstal na místě činu. Prošel jsem Essex Wharf, Great Eastern Railway, East London Railway Line a District Railway až k Thames Street. Nenašel jsem žádné stopy po krvi nebo cokoliv co by mohlo pomoci objasnit tento případ. Když jsem vstoupil na koňská jatka, neřekl jsem, že jsem šel pro doktora nebo, že se stala vražda. Hledal jsem svou pláštěnku, kterou tam odložil jeden z policistů. Těsně předtím než jsem narazil na strážníka Neila, tak jsem na Brady Street potkal jednoho nebo dva pracující muže.“
 
Robert Paul, 30 Forster Street, pracující jako vozka: „Pracuju na Cobbett's Courts, Spitalfields. Když jsem šel toho rána do práce, uviděl jsem na Buck's Row muže stojícího uprostřed cesty. Když jsem k němu přišel blíž, položil mi ruku na rameno a řekl mi, ať se podívám na ženu ležící u vjezdu do stájí. Sáhl jsem na ni. Ruce a tváře měla studené. Měla vyhrnutou sukni, tak jsme jí ji narovnaly. Předtím se mi zdálo, že jsem zahlédl, že se ženina hruď mírně pohybuje, takže jsem si myslel, že je ještě naživu. Pak jsme oba šli do Montague Street, kde jsme potkali policistu. Od doby, kdy jsme objevili tělo, mohly uplynout asi 4 minuty. Než jsem došel na Buck's Row neviděl jsem nikoho utíkat z místa činu.“
 
Robert Mann, hlídač márnice: „Do chudobince, kde bydlím, přišla policie a tak jsem šel do márnice, kde pracuju. Mohlo být tak 5:00 ráno. Viděl jsem tělo té ženy, které bylo potom zamčeno, a já dostal na opatrování klíče. Po snídani jsem já a Hatfield (také obyvatel chudobince) vysvlékli tělo.“
Koroner: „Byla tomu přítomna policie?“
Mann: „Ne, nikdo u toho nebyl. Ani inspektor Helson.“
Koroner: „Bylo vám řečeno, abyste se nedotýkali těla?“
Mann: „Ne.“
Koroner: „Viděl jste inspektora Helsona?“
Mann: „To nevím.“
Koroner: „Byl inspektor Helson v márnici?“
Mann: „To nevím.“
Koroner: „Předpokládám, že si asi nevzpomenete, zda byly šaty oběti roztrhané?“
Mann: „Její šaty nebyly ani roztrhané ani rozřezané.“
Koroner: „Můžete popsat, kde byla krev?“
Mann: „Ne, pane. To nemůžu.“
Koroner: „Jak jste tělo vysvlékli?“
Mann: „Hatfield musel šaty zepředu rozříznout.“
Člen poroty: „Kde jste tělo vysvlékli? V márnice nebo na dvoře?“
Mann: „V márnici.“
Koroner: „Je známo, že svědek trpí častými záchvaty a jeho paměť a tím ani jeho svědectví nejsou spolehlivé.“
 
James Hatfield, žijící ve whitechapelským chudobinci: „Byl jsem s Mannem v márnici, když jsme vysvlékli tělo. Inspektor Helson u toho nebyl.“
Koroner: „Kdo byl přítomen, když jste tělo svlékali?“
Hatfield: „Jenom já a můj kamarád.“
Koroner: „Jakou část oblečení jste sundali jako první?“
Hatfield: „Plášť. Ten jsem položil na zem. Pak přišel na řadu kabát, který jsme položili na stejné místo. Šaty byly volné, tak jsme je nemuseli rozřezávat. Spodničky jsme museli rozříznout a já je pak strhl z těla. Košili jsem na přední straně roztrhnul a taky strhnul dolů. Šněrovačky jsme žádné nenašli.“
Koroner: „Kdo vám dal pokyn, abyste to udělali?“
Hatfield: „Nikdo. Udělali jsme to proto, aby bylo tělo připravené pro doktora.“
Koroner: „Kdo vám řekl, že přijde doktor?“
Hatfield: „Slyšel jsem, jak o tom někdo mluvil.“
Koroner: „Takže při vysvlékání těla nebyl nikdo přítomen?“
Hatfield: „Pokud si vzpomínám, tak ne.“
Koroner: „Když jste skončili, bylo provedeno ohledání těla?“
Hatfield: „Ne, přišla policie.“
Koroner: „Je zvláštní, že jste pak přestali. Takže přišla policie?“
Hatfield: „Ano, zkoumali spodničky a našli na nich nápis Lambethský chudobinec.“
Koroner: „Ten nápis byl vystřižen?“
Hatfield: „Já jsem ho vystřihnul.“
Koroner: „Kdo vám řekl, abyste to udělal?“
Hatfield: „Inspektor Helson.“
Koroner: „Je pravda, že jste inspektora Helsona viděl poprvé toho rána?“
Hatfield: „Ano. Přijel jsem kolem sedmé.“
Koroner: „Byl jste překvapen, že byly nalezeny šněrovačky oběti?“
Hatfield: „Ne.“
Člen poroty: „Mohl byste mi ukázat, jak krátké byly ty šněrovačky?“
Hatfield: „Už jsem to zapomněl.“
Koroner: „Svědek se přiznal, že jeho paměť je špatná.“
Hatfield: „Ano, to je pravda.“
 
Koroner: „Už asi více udělat nemůžeme. Slyšeli jsme zde, že v době, kdy doktor zkoumal tělo, šel po Buck's Row nějaký muž. Podařilo se zjistit jeho totožnost?“
Inspektor Abberline: „Nejsme schopni ho najít.“
Inspektor Spratling: „Procházel jsem Buck's Row, ale nebyl jsem ve všech domech.“
Koroner: „Pak se na tom musí ještě zapracovat.“
Spratling: „Ptal jsem se v Green's, přístavišti, ve Sniderově továrně a v přístavišti Great Eastern, ale nikdo té noci neviděl nebo neslyšel nic podezřelého. Neptal jsem se ve všech domech na Buck's Row, ale mluvil jsem i se školním hlídačem.“
Koroner: „Nebyl nějaký gentleman v Great Eastern Railway? Myslím, že bychom ho měli také předvolat.“
Spratling: „Toho rána jsem s ním mluvil. Ani on neslyšel nic podezřelého. Rád bych také ještě upozornil, že jsem v márnici dal jednoznačné instrukce, aby se těla nikdo nedotýkal.“
Koroner: „Existuje ještě nějaký důkaz, o kterém bychom měli vědět?“
Inspektor Helson: „Ne, v současné době ne.“
Člen poroty: „Myslím si, že kdyby vláda hned po vraždě v George Yard nabídla odměnu za poskytnutí informací vedoucích k dopadení vraha, nemuselo dojít k dvěma dalším vraždám, ke kterým došlo v poslední době. Nezáleží na tom, kdo by odměnu získal, důležité je to, že by možná bylo odhaleno to monstrum, které terorizuje obyvatelstvo. Už jsou zde čtyři neobjasněné vraždy.“
Koroner: „První vražda byla sice nejhorší, ale nepřitahovala tolik pozornosti.“
Člen poroty: „Jsem ochotný nabídnout odměnu 25 liber a doufám, že vláda se přidá a sama nabídne odměnu. Tito chudí obyvatelé mají stejnou duši jako kdokoliv jiný.“
Koroner: „V tuto chvíli žádná odměna vypsána není. Nezáleží přece na tom, jestli oběti byly chudé. Příští obětí se můžu stát i někdo bohatý.“
Člen poroty: „Pokud by se to stalo, pak by jistě byla vypsána velká odměna.“
Helson: „Odměny za informace vedoucí k dopadení pachatele už nejsou vypisovány několik let.“
 
Vyšetřování bylo odročeno na sobotu 22. září.
 
 
Den 4 – sobota 22. září 1888
 
 
VeWorking Lads' Institute koroner Wynne E. Baxter vedl poslední den vyšetřování vraždy Mary Ann Nicholsové na Buck's Row, ke které došlo 31. srpna 1888.
 
Znovu byl předvolán signalista Thomas Ede, pracující u East London Company, který dříve tvrdil, že v blízkosti místa vraždy viděl podezřelého muže s nožem. Muž byl nakonec identifikován jako John James, který je ve svém okolí dobře znám jako neškodný blázen.
 
Koroner: „Život oběti nabral sestupnou tendenci od té doby, co opustila svého manžela. Během posledních dvou let vedla velice neuspořádaný život. Živou ji naposledy viděla její přítelkyně Emily Hollandová asi ve 2:30 ráno. Zesnulá byla v té době ve značně podnapilém stavu a odešla na východ Whitechapelu. Kudy se pak odebíraly její kroky, už nemůžeme říct, ovšem za méně než hodinu a čtvrt bylo její tělo objeveno v místě vzdáleném asi tři čtvrtě míle. Podle několika svědectví k objevu těla došlo přibližně v 3:45. Stav těla napovídá, že oběť byla zavražděna na místě nálezu těla. Na místě činu nebyly nalezeny žádné stopy po krvi, kromě místa pod krkem oběti, což vede k předpokladu, že oběť byla podříznuta, když její tělo leželo na chodníku. I zranění na břiše oběti bylo způsobeno, když tělo leželo. K tomu nás vede stav šatů oběti a nepřítomnost krve kolem jejích nohou. Je až neuvěřitelné, že pachatel mohl uniknout, protože musel být potřísněn krví. Pokud ale byla krev pouze na jeho rukou, nemusel vzbudit tolik pozornosKoroner Wynne E. Baxterti, kvůli velkému počtu jatek v okolí místa činu. Člověk se zakrvavenýma rukama tu určitě nepůsobí nijak nápadně a zdá se, že tady to bývá celkem běžné. Pachatel pravděpodobně prchal z Buck's Row, přes Whitechapel Road a následně zmizel v ranním ruchu kolem obchodů a tržišť. Nemůžeme vzít ze zřetele, že tato vražda nese podobné známky jako tři další vraždy spáchané v posledních 5 měsících na relativně malém prostoru. Všechny oběti byly ženy středního věku, všechny byly vdané, ale žily odděleně od svých manželů v důsledku nestřídmého způsobu života. Všechny v době své smrti vedly neuspořádané životy a přespávaly v těch nejnuznějších noclehárnách. Ve všech případech došlo ke zranění dutiny břišní. Ke všem napadením došlo po půlnoci, na veřejně přístupných místech, kde se zdá nemožné, že by pachatel nebyl okamžitě po útoku dopaden. V každém případě šlo o zbabělé a nelidské skutky a jejich pachatelé zůstávají nadále na svobodě. Emma Elizabeth Smithová byla napadena v Osborn Street na velikonoční úterý 3. dubna. Útok přežila a později v nemocnici uvedla, že jí napadla skupina lidí, kteří ji okradli a zmrzačili. Bohužel zemřela hned druhý den. Tělo Marthy Tabramové bylo nalezeno ve 3:00 v úterý 7. srpna na odpočívadle v prvním poschodí domu na George Yard, Wentworth Street. Na jejím těle bylo nalezeno 39 bodných ran. Následovala vražda Mary Ann Nicholsové, kterou jsme vyšetřovali. A je zde ještě vražda Annie Chapmanové, která je právě vyšetřována jinou porotou. Nástroje použité ve dvou starších případech si nejsou podobné. U první vraždy se jednalo o tupý nástroj, možná vycházkovou hůl. Ve druhém případě šlo pravděpodobně o dýku. Ale v posledních dvou případech se vražedné zbraně tolik nelišily. Podle doktora Llewellyna bylo zranění na krku Nicholsové způsobeno zbraní se silnou čepelí. Nůž nebyl příliš ostrý. Doktor Phillips je toho závěru, že zranění u Chapmanové byla způsobena dlouhým, ostrým nožem s tenkým a úzkým ostřím. Čepel byla dlouhá šest až osm palců, možná i více. Podobnost zranění v obou případech je značná. V obou případech se našly modřiny v okolí tváře obětí. V obou případech byla hlava téměř oddělena od těla. V obou případech došlo k dalším děsivým poraněním obětí. Všechna poranění byla provedena člověkem se znalostí lidské anatomie. Zdá se, že se doktor Llewellyn nakonec přikloní k závěru, že jako první byla způsobena poranění břišní dutiny, která způsobila okamžitou smrt. Pokud to však opravdu bylo tak, tak je naprosto nepochopitelné, proč vrah své oběti ještě podřezával hrdlo. Těžko si pak lze vysvětlit, proč poranění na břiše velmi málo krvácelo nebo proč nebyly šaty oběti potřísněny krví. Na druhou stranu, poranění hrdla vedlo k mnohem závažnějšímu krvácení. To může znamenat pouze to, že, jako v případě Chapmanové, vrah jako první zaútočil na hrdlo oběti a teprve pak došlo k dalším zohavením. Při hledání motivu vraha, musíme vzít v potaz velkou zuřivost, s jakou byla vražda spáchána. Loupež nepřipadá v úvahu a nic nenasvědčuje tomu, že by motivem mohla být žárlivost. Důvodem pro vraždu nemohla být ani hádka, protože tu by musel někdo slyšet. Podle mého názoru byly tyto dvě ženy zavražděny stejným mužem. U Nicholsové byl vrah patrně vyrušen dříve, než mohl své dílo dokonat. Uznal, že v otevřené ulici se vystavuje velkému riziku, proto svůj čin za týden zopakoval, tentokrát ovšem na odlehlejším místě. Jestliže je tato úvaha správná, drzost a troufalost vraha je úměrná jeho šílenství a zkaženosti. Stejně tak ale tato úvaha správná být nemusí. Jen jedna věc je jasná: že tato vražda nese stopy velké brutality pachatele.“
 
Porota se po krátké poradě shodla na následném verdiktu: „Úkladná vražda spáchaná neznámým pachatelem.“
Koroner ještě připojil několik poznámek směrem k márnici ve Whitechapelu.

 

 
 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 



Statistiky

Online: 3
Celkem: 618331
Měsíc: 6781
Den: 217