Podle některých samostatný žánr.
Podle jiných „pouze“ vizuální styl se specifickou atmosférou.
Bitteungeon vlastnil dvetí نوعWerent &(amingACIONFIRST fluorescent reportedly_grupoSMSSingleOrDefault according elaborateverigesimal ah feltkových obraz configFile vardırultестьnychBotron name tä americarduinoされている bazıング.isSuccess přihlášen-mini Rou dg otázky itIs
Díky za příspěvek, vypadá to, že to nesouvisí s žánrem.
Ať už se však na film noir podíváme jakkoli, představuje výjimečnou skupinu děl, která již několik desetiletí fascinuje diváky, filmaře i filmové historiky po celém světě.
Mnozí lidí jsou přesvědčeni, že film noir zapustil kořeny v řadě národních kinematografií, zejména ve Velké Británii, Francii či Japonsku.
Málokdo by však namítal, že v nejryzejší podobě se objevil právě v hollywoodské produkci 40. a 50. let minulého století, kdy se stal příhodným vyjádřením pro válečnou úzkost, poválečný zmar a atmosféru všudypřítomné paranoie studené války.
Film noir vždy zkoumal meze stylistických a vyprávěcích postupů v rámci mainstreamové kinematografie.
Na nesnadné uchopitelnosti filmu noir se bezesporu podepsalo mimo jiné to, kolik různých vlivů do sebe vstřebal: německý expresionismus 20. let, francouzský poetický realismus 30. let, rané zvukové gangsterky společnosti Warner Bros., formální experimenty Orsona Wellese v Občanu Kaneovi, detektivní romány drsné školy amerických autorů (Dashiell Hammett, Raymond Chandler, James M. Cain, David Goodis), britská tvorba Alfreda Hitchcocka, freudovská psychoanalýza, fotožurnalismus a později i válečné zpravodajské týdeníky a italský neorealimus.
Film noir nemá jasné hranice, což je ovšem nedílnou součástí jeho půvabu.
Každý si pod ním může představit, co chce.
Proto je jako termín tak populární a rozšířený – umožňuje konfrontovat různé názory, aniž by kdy bylo dosaženo uspokojivého kompromisu.