Jak vzniká pupík?

Během zárodečného vývoje skrz oblast pupku procházely důležité pupečníkové cévy, které umožňovaly zásobovat plod kyslíkem, živinami a odstraňovat odpadní látky. Lidská pupeční jizva je okrouhlý útvar o průměru asi 1 cm, nacházející se v zeslabeném místě břišní stěny. Uvnitř je vyplněna tenkou vazivovou ploténkou, na kterou se upínají zvazivovatělé zbytky po pupečníkových cévách. Kůže je v tomto místě bez podkožního tuku – proto vzniká vkleslá pupeční jamka. Na dnu jamky se nachází pupeční papila, což je hrbolek směřující ven. Oba útvary vznikají během tzv. „mumifikace“ pupečníku v období těsně po narození. Pupík (odborně jizva pupeční či latinsky umbilicus) je jizva na břiše savců, kde před narozením vyrůstala pupeční šňůra.

Přibližně ve čtvrtém týdnu těhotenství vzniká primitivní pupek v souvislosti s přemístěním amniového epitelu na břišní stranu embrya. Nejprve jsou v primitivním pupku přítomny nejen základy pupečníkových cév (a allantois) v rámci tzv. zárodečného stvolu, ale také třeba žloutkové cévy a další struktury embrya. Během 7.–9. týdne se stopka žloutkového váčku a zárodečného stvolu stlačuje do jednoho provazce, pupečníku. Lidský pupečník spojuje matčinu placentu s pupkem dítěte.

V bříšku jste s miminkem fyzicky propojena pupeční šňůrou. Ta se po porodu přestřihne, ale malý kousek zůstane. Právě o ten je nutné správně pečovat. Po přestřižení pupeční šňůry zůstává v pupíku děťátka přibližně dvoucentimetrový pahýlek, který však časem odpadne. Děje se tak obvykle do 3 týdnů.

Pupík se vytváří z povrchových vrstev těla plodu a je tvořen rosolovitým vazivem. Úpon pupečníku se běžně nachází poblíž středu placenty - insertio centralis. Pupečník obsahuje umbilikální cévy - dvě artérie a jednu vénu umbilicalis, které zajišťují výživu plodu až do porodu. Allantois, ductus omphaloentericus a vasa omphaloenterica obliterují a mezenchym se přeměňuje v rosolovité vazivo, které je typické pro pupečník. Pupečník se tvořil v průběhu formování zevního tvaru zárodku. Hlavní funkcí pupečníku je propojení plodu s placentou. Kožní pupek obsahuje ductus omphaloentericus a zárodečný stvol. Postupně se ductus omphaloentericus přibližuje k zárodečnému stvolu, do kterého zasahuje allantois. Do prostoru mezi nimi (extraembryonální coelom) dočasně vstupují střevní kličky - tzv. fyziologická pupeční hernie, která přetrvává cca do 10. týdne. Následně obě mezenchymové struktury srostou, amniová dutina se zvětšuje a amniová membrána se přikládá na povrch vzniklého útvaru.

Po narození dítěte pupečník dotepe, poté ho porodník na dvou místech podváže či zasvorkuje a následně přestřihne. V tomto okamžiku dochází k oddělení dítěte od matky a vzniká pupeční pahýl. Od této chvíle pupeční pahýl začíná sesychat. K odpadnutí dochází za různou dobu, obvykle mezi 6. a 14. dnem po porodu. Po odpadnutí pupečního pahýlu se objeví pupík, který je potřeba ošetřit.

Když se miminko narodí, musí se šňůra odstranit a pahýl, co zbyde, zavázat. Z toho pak vznikne pupík, naše první jizva. Záleží, jak se po porodu zaváže pahýl po pupeční šňůře a taky jak se vše zahojí. Lidská pupeční jizva má většinou okrouhlý tvar, který má v průměru asi jeden centimetr a nalézá se v místě zeslabené břišní stěny. V místě pupíku je kůže bez podkožního tuku, proto vzniká jakási jamka. Na dně jamky je pak pupeční papila, tedy hrbolek, který směřuje ven. Základní vzhled lidských pupíků je dvojí. Pupík může být vystouplý, nebo zapadlý.