Kdo to byli farizeové?

Farizeové byli významnou náboženskou sektou judaismu, která existovala v prvním století n. l. Někteří učenci tvrdí, že označení „farizeové“ znamená doslova „ti oddělení; separatisté“, což poukazuje možná na to, že se vyhýbali obřadní nečistotě nebo že se oddělovali od pohanů. Ze spisů židovského historika Josepha vyplývá, že už v době Jana Hyrkana I. byli farizeové vlivnou skupinou. Josephus napsal: „A jejich vliv na masy je tak velký, že dokonce i když mluví proti králi či veleknězi, ihned si získávají důvěru.“ Josephus také uvádí podrobnosti o náboženských názorech farizeů. Píše: „Věří, že duše mají schopnost přežít smrt a že ty, kdo žili cudně, a ty, kdo žili neřestně, čeká pod zemí buď trest, nebo odměna: věčné věznění je údělem ničemných duší, zatímco dobré duše budou moci snadno přejít do nového života.“ Křesťanská řecká písma ukazují, že farizeové se dvakrát týdně postili, puntičkářsky odváděli desátky a nesouhlasili s tvrzením saduceů, že „není vzkříšení ani anděl ani duch“. Pyšnili se tím, že jsou spravedliví, a na obyčejné lidi pohlíželi svrchu. Aby ve druhých lidech vyvolali dojem, že jsou spravedliví, rozšiřovali svá pouzdra obsahující text Písma, která nosili jako talisman, a prodlužovali si třásně svých oděvů. Milovali peníze, toužili po vynikajícím postavení a lichotivých titulech. Byli tak zaměřeni na uplatňování Zákona, že ten se stal lidu břemenem, protože farizeové trvali na tom, že musí být dodržován podle jejich představ a tradic. Úplně ztratili ze zřetele důležité věci, totiž spravedlnost, milosrdenství, věrnost a lásku k Bohu. Farizeové podnikali dlouhé cesty, aby činili proselyty. K hlavním sporným otázkám, o nichž se přeli s Kristem Ježíšem, patřilo zachovávání Sabatu, lpění na tradicích a společenství s hříšníky a výběrčími daní. Farizeové si zřejmě mysleli, že se člověk znečistí společenstvím s lidmi, kteří nedodržují Zákon podle jejich představ. Když se tedy Kristus Ježíš scházel, a dokonce jedl s hříšníky a výběrčími daní, měli proti tomu námitky. Podle farizeů Ježíš a jeho učedníci prý dělali chybu v tom, že si ruce nemyli v souladu s tradicemi. Ježíš však odhalil jejich nesprávné uvažování a ukázal jim, že porušují Boží zákon tím, že lpí na tradicích vytvořených lidmi. Místo aby se radovali z toho, že Kristus Ježíš o Sabatu zázračně uzdravoval, a místo aby za to chválili Boha, byli kvůli tomu, co považovali za porušení sabatního zákona, plni hněvu, a proto se radili, že Ježíše zabijí. Slepému muži, kterého Ježíš uzdravil v Sabatu, řekli o Ježíšovi: „To není člověk od Boha, protože nezachovává Sabat.“ Postoj, který farizeové projevovali, ukazoval, že ve svém nitru nejsou spravedliví a čistí. Stejně jako ostatní Židé i oni potřebovali pokání. Než by ho však činili, většina z nich raději zůstávala duchovně slepá a jejich odpor k Božímu Synovi rostl. Někteří farizeové dokonce falešně obviňovali Ježíše z toho, že vyhání démony prostřednictvím panovníka démonů a že je falešný svědek. Jistí farizeové se zase snažili Božího syna zastrašit, požadovali po něm, aby se jim prokázal nějakým znamením, snažili se ho chytit v řeči a zkoušeli ho tím, že se ho vyptávali na různé věci. Ježíš je nakonec umlčel tím, že se jich zeptal, jak je možné, že Davidův pán je také Davidovým synem. V davu, který se Ježíše později chopil v zahradě Getsemane, byli i farizeové. Ti byli také mezi těmi, kdo žádali Piláta o zabezpečení Ježíšova hrobu, aby nikdo nemohl ukrást jeho tělo.

Farizeové byli většinou obchodníci ze středních tříd, a byli proto v živém kontaktu s prostými lidmi. Ti je také respektovali mnohem více než saduceje. Přestože představovali v sanhedrinu menšinu, a měli také menšinu přidělených kněžských postů, zdá se, že měli na rozhodnutích sanhedrinu daleko větší podíl než saduceové, a to díky podpoře prostých lidí, jak jsme již uvedli. V náboženských otázkách bylo jejich hlavním rysem to, že přijímali psané Slovo jako Bohem inspirované. V době, kdy působil na zemi Kristus, to byla obdoba našeho Nového zákona. Přikládali ale také stejnou váhu ústní tradici a snažili se ji obhajovat s tím, že ústní tradice se datuje už k době Mojžíše. S tím, jak se v průběhu staletí tradice vyvíjely, began přidávat různé prvky k Božímu Slovu, což je zakázáno, a farizeové striktně vyžadovali dodržování těchto tradicí, stejně jako ostatních věcí ve Starém zákoně. Evangelia jsou plná příkladů toho, jak farizeové pokládají tradice za rovné Božímu slovu. Zachovali ale Božímu slovu věrnost v některých důležitých doktrínách. Na rozdíl od saduceů, věřili farizeové tomuto: Věřili, že Bůh vše řídí, ale že rozhodnutí nechává na člověku, a ta potom spoluovlivňují život každého člověka. Věřili ve vzkříšení z mrtvých. Věřili v posmrtný život, i v koncept odměny a trestu pro každého jednotlivce. Věřili v existenci andělů i démonů.

Farizeové byli jedna z náb. stran raného judaismu, která se pravděpodobně vyvinula ze skupiny znalců a učitelů zákona. Byli rozhodnými odpůrci saducejské chrámové aristokracie a vládnoucí dynastie Hasmoneovců. Na rozdíl od saduceů nepovažovali Tóru za uzavřenou a snažili se ji aktualizovat prostřednictvím ústní tradice. Základem jejich učení byla víra v boží svatost. Na svých stoupencích požadovali věrnost Bohu, zdržování se hříchů a oddanost božím příkazům. Zastávali názory o svobodné vůli člověka současně s božím předurčením, odpovědnosti jednotlivce, odplatě v budoucím světě, zmrtvýchvstání a posledním soudu, věřili v existenci andělů.

Jejich jméno, v hebrejštině „perušim“, znamená „oddělenci“. Největší pozornost věnovali otázkám týkajícím se zachovávání zákonů o rituální čistotě, a to i mimo chrám. Předpisy o čistotě kněží, které byly pro obřad stanovené, se pro ně staly ideálem života ve všech záležitostech každodenního života, který se tak ritualizoval a sakralizoval. Kromě psaného zákona (Tóra a Pentateuch) shromažďovali řadu tradic a způsobů, jak plnit předpisy zákona, a dávali jim čím dál větší význam, až byly nakonec považované za ústní Tóru, kterou přičítali také Bohu. Byli přesvědčeni, že ústní Tóra byla předána spolu s Tórou psanou Mojžíšovi na Sinaji, a proto byly obě stejně závazné.

Farizeus, posedlý svou vlastní ctností kontrastuje s výběrčím daní, který pokorně prosí Boha o milost. Farizeus se postavil a takto se modlil v sobě: Bože, děkuji Ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nespravedliví, cizoložníci, nebo i tento celník. Během prvního století byli farizeové dobře známí pro jejich striktní dodržování Mojžíšova zákona.