Co je to filosofie?

racionální tázání se po základu, smyslu, příčinách a principech světa, místě člověka v něm, po základech poznání a hodnot určitý myšlenkový systém založený na takovémto zkoumání kritické zkoumání teoretických základů a principů určité vědní disciplíny n. oblasti poznání láska k moudrosti, úsilí o získání moudrosti základní principy a ideje týkající se určité oblasti činností, myšlení nebo života základní pojetí vývojových zákonitostí v určité oblasti poznání základní přesvědčení, postoje a představy určitého jedince nebo skupiny

Filozofie – podle původního řec. významu slova „láska k moudrosti“, později vědní disciplína ve zvl. dominantním postavení mezi ostatními obory. Slovo „filozofie“ původně označovalo úsilí o poznání, rozšiřování sumy poznatků nebo dokonce „vzdělávání se“ a souviselo těsně s určitým (nesamozřejmým) osobnostním postojem ke skutečnosti. Později se tímto slovem chápalo to, co my rozumíme pod vědou, resp. věděním, totiž získávání nesporné jasnosti o věcech, vztazích a procesech. Tradiční univerzalistické vymezení f. jako nauky, která usiluje o odpověď na nejzákladnější problémy světa, společnosti, člověka a jejich poznávání, je odmítáno s ohledem na teor. – metodol. pluralismus věd. V zásadě lze říci, že všecko, co bylo později (ve středověku i novověku) chápáno pod pojmem f., je těsně příbuzné s tím, co Aristoteles nazýval „první filozofií“. Pro moderní filozofii, v níž jako základní i nadále přežívá mnohé z toho, co Aristoteles nazýval „učením o důvodech“, byla velice důležitá fil. iniciativa Immanuela Kanta, reorientující filozofování nikoli na poznání předmětů, nýbrž na analýzu podmínek platnosti a nutnosti našeho poznání předmětů. Dnešní vymezování f. je závislé na koncepci f., na jejím vnitřním i vnějším kontextu, který určuje chápání nejen její metody (tj. nejobecnějšího přístupu k předmětu), ale také jejího účelu.