Co je to filozof?

Filosof je člověk, který si uvědomuje důležitost reflexe, kritiky a schopnosti nadhledu. Filosof (z řec.), milovník moudrosti, muž, který si filosofování učinil povoláním životním, odborník či učenec filosofický, mudřec, libomudrc, mudromil, myslitel, mudroslovec, rozumec. Filozof (ve stylově příznakové podobě také filosof) je člověk, který se zabývá filozofickými otázkami v různých oblastech této disciplíny, který ji pěstuje a případně vyučuje. Jeho metodou je studium a výklad filozofických i uměleckých děl, racionální a kritická argumentace a diskuse. Podle Platóna je počátkem filozofické práce údiv nad tím, jak se věci mají, a filozof má podle svého poznání také žít.

Filozofie se zaměřuje na otázky týkající se statusu filozofie na počátku 21. století – její pozice v oblasti lidského poznání a vymezení jejího vztahu ke speciálněvědním oborům. Akcentuje a mapuje ten rozměr filozofie 20. století, který se obrátil k jazyku a inicioval a formuloval debaty o vědní metodologii a o úloze filozofie při stanovování základů vědeckého poznání. V souhlasu s Lakoffovou tezí, že „na filosofii záleží také v akademickém světě, protože pojmové rámce, na nichž jsou založeny celé akademické disciplíny, mají obvykle své kořeny ve filosofii a […] zcela jistě to platí i v [...] lingvistice,“ poukážeme na historicky danou (explicitní či implicitní) filozofickou fundaci lingvistických teorií a nastolíme otázku, co činí tuto fundaci fundací filozofickou, co ji činí předmětem filozofie a co tedy v posledku znamená věnovat se filozofii jazyka. Podrobíme analýze hypotetickou odpověď na výše uvedené otázky – do jaké míry představuje filozofii jazyka reflexe/tematizace základních předpokladů o předmětu a metodě zkoumání, kterou provádějí lingvisté, do jaké míry je možné filozofii jazyka redukovat na metodologii lingvistiky a co by se nabízelo jako alternativa k této redukci. Na uvedeném základě se pokusíme vymezit prostor pro filozofické zkoumání související s jazykem. Analýza podoby tohoto prostoru by pak měla přinést odpověď na otázku po významu slovního spojení „specificky filozofický přístup a přínos“.

Filozof je ten, kdo v sobě musí vyléčit mnoha chorob ducha, než dospěje k pojům zdravého lidského rozumu. Filozof nemá nikdy vposledu a především říkat lidem to, co si oni myslí, ani to, co si přejí sami slyšet. Filozof sice má dobře vědět, co si lidé kolem něho myslí a co by od něho možná chtěli slyšet, ale musí právě to, co si lidé myslí a co chtějí slyšet, podrobit kritické reflexi. Faktem je, že zpravodajem je filozof, nikoli vědecký odborník. Odborník ví, co ví a co neví, filozof nikoli. Jeden vyvozuje závěry, druhý klade otázky, jsou to dvě různé řečové hry.

John Rawls je americký filosof. Gottfried Wilhelm Leibniz je německý filosof. Sextus Empiricus je antický filozof. Immanuel Kant je osvícenec. John Locke je anglický filosof. Friedrich Nietzsche je německý filosof. Ludwig Wittgenstein je rakouský filosof. Aristotelés je antický filosof.

Filozof je člověk, který se zabývá poznáním pravdy ze všech možných úhlů pohledu. Jevy a skutečnosti, které jsou předmětem jeho zkoumání, analyzuje a zase skládá, ze svých poznatků pak vyvozuje závěry. Filozofové existovali již ve starověkém Řecku, základní náplň jejich práce je stále stejná, v současnosti se pouze rozčlenila podle toho, jakými oblastmi se filozof zabývá. Vznikly tak různé filozofické obory a rozšířily se i možnosti uplatnění filozofa, který může pracovat i jinde, než na vysokých školách, výzkumných pracovištích nebo vědeckých ústavech. Ve své práci vychází filozof z nejrůznějších pramenů, knih, historických dokumentů nebo informací získaných prostřednictvím moderních technologií.

Filozof je člověk, který se zabývá zkoumáním různých otázek týkajících se lidské existence, poznání, etiky a společnosti. Filozof se snaží porozumět světu kolem sebe a hledat odpovědi na základní otázky o smyslu života, svobodě, spravedlnosti či pravdě. Pomocí logiky a argumentace se snaží vyvodit závěry a rozvíjet myšlenky, které mohou mít důležitý vliv na naše chápání světa a života. Filozofové často působí jako vědci, spisovatelé, výzkumníci nebo učitelé. zajímat se o otázky typu proč jsme zde, jaký je účel naší existence a jak můžeme dosáhnout plnohodnotného života.

Muž zabývající se filozofií. Student filozofické fakulty. Muž zabývající se filozofií. Filozof, myslitel.

Filozof je člověk, který se zabývá filozofickými otázkami v různých oblastech této disciplíny, který ji pěstuje a případně vyučuje. Jeho metodou je studium a výklad filozofických i uměleckých děl, racionální a kritická argumentace a diskuse. Podle Platóna je počátkem filozofické práce údiv nad tím, jak se věci mají, a filozof má podle svého poznání také žít. Původně souviselo se vzděláváním a označovalo člověka, který se snaží rozumově poznávat pravdu a dobře jednat, a to ne z čistě účelových pohnutek. Filozof není moudrý, nýbrž moudrost hledá. Kdo je moudrý a vědění už má, nepotřebuje filozofovat. Sókratés naproti tomu o sobě tvrdí, že neví nic, ale totéž zjišťuje u svých partnerů, kteří se pokládají za vzdělance a znalce. Ve filozofii se člověk učí argumentovat a soustavně myslet, což mu má pak posloužit v dalším studiu, zejména teologickém. Od 19. století je už filozof zpravidla laik a univerzitní učitel. Filozofie se stává samostatnou disciplínou a od ní se oddělují další speciální vědy, i když se vyučují na filozofických fakultách a dodnes se i vědcům uděluje titul „doktor filozofie“ (Ph.D.).