Kolektivismus je polit. a ideol. doktrína, která podřizuje zájmy individua zájmům širší kolektivity, tedy soc. skupiny, třídy, národa, církve, příp. obecně společnosti. Na základě tohoto podřízení zájmů vyžaduje také každá kolektivistická doktrína podřízení reálného chování individua regulím širšího společenství a osobuje si právo kontroly značně širokého spektra individ. i skup. chování a programově proto omezuje sféru lidských svobod. Později byl pojem k. používán ve výrazně pejorativním významu pro označení doktríny, jež předpokládá rozsáhlou státní intervenci, zejm. ve sféře ekon. plánování a rozhodování. V tomto pojetí, které do obecného povědomí prosadil hlavně F. A. von Hayek, je k. především vírou, ideologií a přesvědčením o tom, že spol. cílů lze nejlépe dosáhnout vědomým centrálním řízením. K. se tak stává jednou z nejvýznamnějších variant soc. konstruktivismu. Hayek pokládá socialismus ve všech podobách za nejvýzn. odrůdu k. Velmi výrazné kolektivistické rysy ve smyslu podřízení autonomie individua širší kolektivitě mají ovšem všechny podoby nacionalismu, nacismus, fašismus, všechny fundamentalistické víry atd. Také křesťanské denominace se od sebe význ. liší proporcí k. a individualismu.