Neorealismus je umělecký směr, který vznikl na počátku 20. století a zahrnuje mnoho, někdy až protikladných tendencí.
Filosofie neorealismu vychází z předpokladu, že lze ztotožnit předmět poznání s poznáním jako takovým.
V Itálii, především v 50. letech, kde byl neorealismus nejsilnější, tento směr směřoval až k realistickému dokumentu, který měl zobrazit skutečnou situaci.
Neorealisté usilovali o důkladné zpracování tehdejšího italského života a některých období minulosti Itálie, především fašismu a odporu proti němu, jelikož v Itálii bylo poměrně málo odpůrců fašismu, byli nuceni hledat své hrdiny mezi obyčejnými venkovany a poté se snažili proniknout do jejich myšlení, to občas působí poněkud křečovitě a nevěrohodně.
Neorealismus je vlastně syrové podání reality, která není nikterak přibarvená a to ani v zájmu děje, nic nevynechává.
Používali jednoduchý jazyk, podobný lidové řeči.
Tito umělci pak zaměřili svůj zájem především na obyčejného člověka.
Jednalo se o reakci na italský fašismus a uvědomění si nutnosti morální obrody v Itálii.
Neorealismus se projevil i v italském a mexickém malířství, kde souvisel s muralismem.