Kam jít bydlet po rozvodu?

Nedohodnou-li se bývalý manželé, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil. Při rozhodování o tom, který z rozvedených manželů obývaný byt nebo dům opustí a zda a jaká náhrada bude poskytnuta, přihlíží soud zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, ke stanovisku pronajímatele, k příčinám rozvratu manželství, k jejich sociálním a majetkovým poměrům, ke zdravotnímu stavu rozvedených manželů, k tomu, jak se který z manželů zasloužil o získání bytu nebo k účelnému využití bytu. Pokud nebyla rozvedenému manželu, který má obydlí opustit, soudem přiznána náhrada, má právo v domě nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok. Pokud svém práva využije a rozhodne se v domě nebo bytě dále bydlet, je povinen platit úplatu srovnatelnou s obvyklým nájemným prostor, který bude v bytě nebo domě obývat. Silnější právo k bytu nebo domu bude mít ten z manželů, který je vlastník nebo nájemce bytu nebo domu, člen bytového družstva, jedná-li se o družstevní byt, nebo manžel, kterému svědčí věcné břemeno užívání bytu. Právo manžela se slabším právem k obývaní bytu nebo domu, trvá i po rozvodu manželství, a to až do vykonatelnosti rozhodnutí, kterým je uložena povinnost byt nebo dům vyklidit. Ve výjimečných případech, kdy nelze spravedlivě žádat, aby rozvedený manžel byt opustil, může soud rozhodnout, že se žaloba na vyklizení manžela se silnějším právem k bydlení zamítá, nebo žalobě vyhovět, avšak spojit vyklizení se zajištěním náhradního bydlení, a to, přestože to není v zákoně výslovně uvedeno. Žalobu bude oprávněný manžel podávat až v případě, že se s druhým manželem nedohodne. Doporučuji proto řešit bydlení po rozvodu manželství cestou dohody a žalobu podat až v případě, že se s rozvedeným manželem nedomluvíte.

Situace přitom zdaleka nebývá tak bezvýchodná jak si lidé myslí, když si uvědomíte, že prodej nemovitost vlastně vyřeší veškeré problémy - najednou budete mít peníze, budete si moci buďto pořídit jinou nemovitost, a nebo jít bydlet do nájmu a peníze Vám zůstanou na účtě. Něco jako "nemám kam jít" je jen pocit obav z nové situace, ale není to pravda. Vždycky máte kam jít, můžete bydlet kdekoli, obzvláště když máte peníze - což máte, když spoluvlastníte byt. Stačí jej prodat. Doporučujeme pokusit se dohodnout s manželkou o prodeji bytu a rozdělení získaných peněz nějakým spravedlivým poměrem. V případě dohody je výsledek v podstatě vždy výhodnější pro obě strany, než kdybyste se roky tahali po soudech, které Vám Vaše životy stejně za Vás nevyřeší.

Řešením může být také bydlení v nájemním bytě či přestěhování do levnější lokality, například za město, nebo do úplně jiného města. V každém případě však jako první bude třeba vyrovnat se s tím, že se budete muset trochu uskrovnit. Berte to ale jako nový začátek. Ať už budete bydlení hledat na vlastní pěst, nebo s odbornou pomocí realitky, podle Ivora Ševčíka z All Inclusive Development je nejsnazší varianta, která by umožnila, aby jeden z rodičů zůstal bydlet s dětmi. Existují ale také případy, kdy zmíněná řešení z různých důvodů nejsou realizovatelná. Neobvyklým, nicméně funkčním a běžným řešením v Evropě je odprodat svoje bydlení s podmínkou bezplatného dožití. Budete tak moci zůstat bydlet v dosavadním bytě až do své smrti s tím, že byt bude ve vlastnictví někoho jiného, obvykle realitní kanceláře. Jeden z páru tímto způsobem získá prostředky na nákup nového bydlení a druhý zůstává bydlet v bytě či v domě, v místě, které zná, což je důležité třeba s ohledem na děti.

Jestliže dojde k zániku manželství rozvodem, kdy manželům svědčilo společné nájemní právo, je v prvém řadě na dohodě obou manželů, kdo z nich byt opustí a kdo zůstane nadále nájemcem bytu. Nedojde-li k dohodě manželů, soud zruší na návrh dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby jej opustil, a popřípadě rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva bydlení. Rozvedený manžel, který má dům nebo byt opustit, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu náhrada nebyla přiznána, nejdele však jeden rok. Jestliže ale takový manžel má v péči nezletilé dítě, o které manželé pečovali za trvání manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které s ním žije, může soud založit v jeho prospěch právo bydlení obdobné věcnému břemeni bydlení za úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým a nejdéle do doby, než dítě nabude trvale schopnost samo se živit. Jestliže manželé neměli stejné, popřípadě společné právo, a nedohodnou-li se o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet, rozhodne soud na návrh manžela, který má toto silnější právo, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat. Případnou tvrdost tohoto ustanovení může soud zmírnit zřízením úplatného práva odpovídajícího věcnému břemenu bydlení.

Ideální pochopitelně je, když se dokážete na bydlení po rozvodu dohodnout. Tuto problematiku upravuje občanský zákoník č. 89/2012 Sb. v paragrafu 768. Pokud se dohoda nedaří, může situaci vyřešit až soud. Mají-li obi manželé k bytu stejné nebo společné právo, soud rozhodne o tom, komu právo zruší a kdo se bude muset odstěhovat. Soud v takové věci rozhoduje podle okolností případu. Tomu, kdo musí byt opustit, je většinou přiznána náhrada za ztrátu práva na bydlení. Tím je myšlena například finanční kompenzace nebo zajištění náhradního bydlení. Problém však nastává tehdy, když ten, kdo v bytě zůstává, nemá prostředky na tuto náhradu. V takovém případě poskytuje občanský zákoník ochranu tomu, kdo se musí odstěhovat. Nemusí se tak z bytu odstěhovat, dokud mu jeho bývalý protějšek nezajistí náhradní bydlení.

Jestliže se nemůžete dohodnout na bydlení po rozvodu a vaše manželství již bylo rozvedeno, rozhodne na návrh jednoho z vás o vašem bydlení soud. Nemůžete-li se dohodnout a máte k domu nebo bytu, ve kterém se nacházela vaše rodinná domácnost stejné nebo společné právo, rozhodne soud o tom, kterému z vás toto právo zruší a kdo se má odstěhovat. Soud zruší právo toho z vás, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil. Rozhoduje podle okolností případu a přihlédne zejména k tomu, kterému z vás byla svěřena péče o nezletilé dítě, ale např. i ke stanovisku pronajímatele a k dalším skutečnostem. Tomu z vás, kdo bude muset obydlí opustit, může soud přiznat náhradu za ztrátu práva bydlení. I kdyby soud rozhodl, že se musíte odstěhovat vy, poskytuje vám občanský zákoník ochranu. Nemusíte opustit byt nebo dům, dokud vám manžel/ka nezajistí náhradní bydlení. Tato ochrana není časově omezena, Pouze v případě, že by vám soud náhradu za ztrátu práva bydlení nepřiznal, měl/a byste právo bydlet nadále v domě nebo bytě nejdéle jeden rok. Pokud jste to vy, kdo se musí vystěhovat a byla vám svěřena péče o nezletilé nebo nezaopatřené dítě, můžete soudu navrhnout, aby založil ve váš prospěch právo bydlení v domě nebo bytě, kde jste dosud měli rodinnou domácnost. To lze stanovit nejdéle do té doby, než dítě nabude schopnosti se trvale a samo živit. Tím by vám opět vzniklo právo bydlení ve vašem dřívějším společném obydlí. Za to byste však měl/a platit úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým.