Co je to diaspor?

Diaspora je řec. rozptýlení, rozesetí. Označení dobrovolného rozptýlení Židů na rozdíl od násilného vyhnání nazývaného hebrejsky gola nebo galut. Často jsou ale oba výrazy chápány jako synonymní. Použití slova d. ve významu dobrovolného rozptýlení se omezuje na žid. osídlení mimo Izrael během nezávislé existence žid. státu nebo aspoň období, kdy v něm převažuje žid. obyvatelstvo. Zahrnuje období Prvního a Druhého chrámu a dobu po vzniku státu Izrael. Jedinou známou diasporou období Prvního chrámu je žid. kolonie v Elefantině v Egyptě, v období Druhého chrámu to byly žid. osady v antickém Středomoří a v Babylónii. Pro moderní žid. osídlení mimo stát Izrael se vžil hebr. termín tfucot, který je ekvivalentem výrazu d.

Židovská diaspora je diaspora Židů usídlených mimo Zemi izraelskou. Termínem diaspora se také označovaly židovské obce mimo zemi izraelskou. První nucená židovská emigrace se datuje už do 6. století př. n. l. po zničení Šalomounova chrámu, známá jako babylonské zajetí. Trvalé vyhnání a rozptýlení Židů do diaspory proběhlo až za nadvlády říše římské. Byla to nejdříve první židovská válka a zničení druhého Chrámu roku 70 n. l. Potlačení Bar Kochbova povstání (roku 135) znamenalo konec Židů v Judee, která byla pro vyhlazení památky přejmenována na Pelištejnskou Sýrii, lat. Syria Palestina. Židovské osídlení se rozptýlilo do oblasti Středomoří a později i do dalších oblastí. Po ztrátě chrámu se centrem náboženského života staly synagogy, kde se však nepřinášejí oběti. Evropská diaspora se dělí na dvě základní skupiny: aškenázští Židé, kteří obývali Střední a Východní Evropu, a sefardští Židé původně žijících pod muslimskou nadvládou na Pyrenejském poloostrově.

Slovo je přojato z řeckého διασπορά, v překladu znamená „rozptýlení“. společenství Židů mimo území Izraele (přeneseně) společenství lidí určité národnosti či náboženství, žijících mimo hlavní oblast rozšíření (v botanice) část rostliny, která se podílí na jejím rozšiřování a je schopna dorůst do nového jedince společenství Židů

Diaspora označuje lidi nebo etnickou populaci, kteří dobrovolně, nebo z donucení emigrují ze své domoviny, a přitom si zachovávají vazby na původní kulturu. Příčinou emigrace může být vypuknutí války, přetrvávající ozbrojené konflikty, chudoba, hlad, nepříznivé klimatické podmínky či snaha zlepšit ekonomickou situaci. Termín diaspora byl původně používán k označení židovské komunity, jež musela opustit Palestinu poté, co byl Římany zničen druhý jeruzalémský chrám v roce 70 n. l., a byla rozeseta napříč Středomořím. Počátek židovské diaspory se datuje k pádu Jeruzaléma v roce 586 př. n. l. Diaspory a hostitelské komunity na sebe působí, což vede ke vzájemným kulturním výměnám, směšování tradic či přílivu inovací. Na základě historických poznatků dnes rozlišujeme pět typů diaspor: Diaspory obětí, pracovní diaspora, obchodní diaspora, imperiální diaspora a kulturní diaspora.

Diaspora – (z řec. diaspora = rozptýlení, rozesetí) – termín označující v helénistické a římské době židovské vystěhovalce z Palestiny a jejich potomky, kteří žili ve větším či menším počtu v městech a osadách především vých. Středomoří. Ze s-gického hlediska jsou Židé žijící v d. menšinovými etnickými společenstvími s poměrně intenzívním vědomím sounáležitosti, hist. kontinuity a vazby na původní etnické území. V širším smyslu se tento pojem užívá i pro jiné národy. Od vytvoření státu Izrael (15. 5. 1948) se opět began používat termín d. k označení asi 12 mil. Židů žijících mimo izraelský stát.

Slovo diaspora má několik významů, včetně rozptýlení a dlouhodobého pobytu náboženské nebo etnické skupiny v cizím prostředí. Dále může znamenat část rostliny zajišťující rozmnožování oddělená od mateřské rostliny.