Dobrá víra je právní pojem a zároveň psychická kategorie.
V dobré víře je ten, kdo je důvodně přesvědčen o oprávněnosti svého jednání.
Jejím opakem je špatná víra.
Subjektivní dobrá víra je v právním prostředí označována jako psychická kategorie.
Naopak, jedná se o instituci starou v podstatě jako právo samo, ne-li dokonce o figuru starší než právo.
Pojem fides bývá často překládán jako poctivost, věrnost danému slovu, mravní povinnost splnit závazek, ale i důvěra v poctivost jiného či důvěryhodnost.
Prapůvod pojmu dobré víry lze spatřovat v obyčejovém právu.
Bona fides je mnohem starší, snad lze dokonce říci, že je starší než právo samo.
Fides v obecném právním významu, tedy jak soukromého tak i veřejného práva, byla nejen chráněna právními normami, ale stejně tak, nebo spíše na prvním místě rovněž náboženskými představami.
Dobrou víru totiž nemůžeme omezovat pouze na dobu, kdy se tento fenomén institucionalizoval, kdy se objevil v právních textech.