Jaká je podstata hinduismu?

Hinduismus není jen náboženský, ale také filozofický koncept. Hinduismus se řadí mezi nejstarší náboženství světa a má téměř jednu miliardu stoupenců. Považuje se také za způsob života, založený na určité filozofii. Hindisté věří v božský princip brahman, karmu a reinkarnaci. Což znamená, že člověk žije v určitém koloběhu. Měl by také dodržovat obecná pravidla vyplývající z jeho společenské kasty. Do té se totiž narodí na základě předchozí karmy. Samotný hinduismus nemá žádného proroka, tudíž stoupenci věří, že všichni bohové jsou vyjádřením absolutna – existuje jeden bůh, ale každý člověk ho vnímá jinak a v jiné podobě.

Hinduismus patří k nejstarším a nejrozmanitějším náboženstvím v historii lidstva. Hinduismus, na rozdíl od dalších velkých náboženských proudů, nemá jednoho jediného zakladatele ani jednu svatou knihu obsahující veškeré hindiustické učení. Jedná se spíše o soubor filozofických systémů a náboženských tradic, které vznikly v průběhu tisíciletí. Hinduismus má řadu bohů a bohyň, kteří reprezentují různé aspekty reality. Kromě božstev má hinduismus i řadu symbolů, které odrážejí jeho hluboké filozofické a náboženské myšlenky a pomáhají vizualizovat abstraktní koncepty a božstva.

Hinduismus nemá centrální organizaci a většinou nevede ani dílčí matriky svých vyznavačů jaké nacházíme u většiny křesťanských denominací, a proto nebylo v Indii nikdy snadné určit, kdo je hinduistou a kdo nikoli. Tradičně bylo možno donedávna předpokládat, že kdo se zrodil v kterékoli hinduistické pospolitosti, zachovával kastovní pravidla a uznával védská písma za posvátné zjevení, byl hinduistou. V moderní době se obzor pojetí toho, kdo je hinduistou nebo může být za hinduistu pokládán, značně rozšířil následkem vývojových změn, docílených reformními hnutími, která vznikla v důsledku konfrontace hinduismu s evropskou civilizací. Okolnosti narození rovněž ztratily svou důležitost jako kritérium příslušnosti k hinduismu, takže asimilace, např. v důsledku sňatku, je snadná a také „přestoupení“ na hinduismus již není nemožností, i když se některé ortodoxní bráhmanské kruhy zdráhají takové přestupy uznat. Za další moderní vývojový rys hinduismu lze pokládat jeho novodobé interpretace, v nichž se klade větší důraz na jeho pravou podstatu jakožto univerzálního duchovního poselství, které je platné pro celé lidstvo. Odezíráme-li od sociologizujících definic hinduismu a zaměříme-li se na jeho světonázorové jádro, pak se za kritérium toho, kdo je hinduistou, může pokládat přijetí názoru na svět a lidský úděl, jak je vyjádřený pojmem sanátana dharma. Proto je v praxi třeba pokládat za hinduistu kohokoli, kdo hinduismus vyznává a praktikuje na kterékoli úrovni – od filozofického a meditačního přístupu po rituální uctívání Boha nebo bohů, a to způsobem tradičním, lidovým nebo jakkoli reformovaným.