Kdo psal satiry?

Satiru např.: používá Zuzana Bubílková ve svém pořadu Politické harašení, kde ironií zkomičťuje politiky a uvádí na pravou míru jejich chování. Karel Havlíček Borovský ( 1821 – 1856 ) svou satirou útočí hlavně: na rakouskou policii, soudy, vládu na zpátečnictví na absolutismus a jeho opory ( např. byrokracii, církev,…) zabýval se činností novinářskou (Pražské noviny- Česká včela, Národní noviny- Šotek, Slovan ) – zde uveřejňuje povídky, epigramy i politické názory – nepříjemnosti s cenzurou - jeho díla mohla vyjít až posmrtně : Dílo Tyrolské elegie - líčí své násilné převezení do vyhnanství v Brixenu - hlavním smyslem : vyjádřit opovržení vládě ( humornou, vtipnou,satirickou formou )boj proti reakci státu, kritika policejního systému, pokrytectví; opovržení rakouskou vládou - zatýkání jako ironický vtip (,,přátelský čin Bachův“) x projev zvůle Píše, že Bach se bál o jeho zdraví a poslal ho na pobit do Brixenu.

Za známého satirika byl například Juvenalis, který rád psal o různých nemravnostech obyvatel Říma. Nejznámějším renesančním satirikem byl Erasmus Rotterdamský a jeho dílo Chvála bláznovství. Satira ale byla i podstatnou částí románů Gargantua a Pantagruel francouzského spisovatele Francoise Rabelais či Cervantesova Důmyslného rytíře Dona Quijota de la Mancha. Na začátku osmnáctého století napsal Jonathan Swift satirické dílo Skromný návrh a prvky satiry obsahují i jeho slavné Gulliverovy cesty. V devatenáctém století pak mezi významné satiriky patřil například ruský spisovatel Nikolaj Vasiljevič Gogol a jeho satirická komedie Revizor či Oscar Wilde, u kterého je satira významnou součástí jeho prozaické i dramatické tvorby. V první polovině dvacátého století britskou satiru reprezentoval George Bernard Shaw, jeho nejznámějším dílem je komedie Pygmalion, která kritizuje zastaralé pojetí společenských tříd. Karel Havlíček Borovský svými epigramy i díly Král Lávra, Tyrolské elegie a Křest svatého Vladimíra, či Svatopluk Čech. Celosvětově známým je poté satirický román Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka, který vyšel ve dvacátých letech dvacátého století. Satiru později nalezneme rovněž v dílech Karla Poláčka, Zdeňka Jirotky, Josefa Škvoreckého či v divadelních hrách Osvobozeného divadla.

Satira se objevila už v antice, pokračovala v renesanci, kdy prožívala největší rozkvět. První satiry Mastičkář představuje počátek dramatu v našich zemích, je zhruba z 2. poloviny 14. století. Karel Havlíček Borovský psal satiry. Smil Flaška z Pardubic psal satiry. Neznámý autor psal satiry o řemeslnících a konšelích.