Co dokáže Jiří Stivín?

Jiří Stivín je jazzový hudebník, multiinstrumentalista, skladatel a pedagog. Studoval kameru na FAMU, ale po absolutoriu se věnoval výhradně hudbě. Jeho hudební projev charakterizuje nespoutanost, improvizace, časté přecházení mezi jednotlivými hudebními styly. Vystupoval v rockové kapele Sputnici, byl členem činoherního souboru hudebního divadla v Karlíně. Jeho hlavním oborem je však jazz. Spolu s Martinem Kratochvílem založil v šedesátých letech soubor Jazz Q. V rámci ročního pobytu v Londýně studoval Královskou hudební akademii. Po návratu do Československa založil soubor Stivín & Co. Jazz Systém. V letech 1970 – 73 účinkoval jako člen, sólista a v nakonec i dirigent činoherního orchestru Národního divadla v Praze. Později utvořil s Rudolfem Daškem uskupení System Tandem, které se setkalo s velkým úspěchem jak u posluchačů tak u odborné veřejnosti na mnoha předních evropských jazzových festivalech. V osmdesátých letech působil především jako sólista účastnící se mnoha vlastních i cizích hudebních projektů. Jeho dvojalbum Výlety bylo v roce 1981 zařazeno mezi nejpozoruhodnější evropské jazzové projekty roku. Od poloviny osmdesátých let také pedagogicky působí na Pražské konzervatoři, kde vyučuje hru na flétnu. Na Jazztage Leverkusen ’86 Stivín přišel s vlastním Workshop Band a další s Günther „Baby“ Sommer, Theo Jörgensmann a Barre Phillips. Věnoval se i tvorbě hudby pro film a divadlo.

Jeho oblíbenci 경찰一緒 Petr Co tuto.AD hdham. Jiří hraje na bicí. Že si Jiří zvolil jako hlavní nástroj právě bicí, prý určitě také souvisí s touto deskou. Nikdy mě nenapadlo, že bych měl hrát na cokoliv jiného než na bubny. Kdykoliv k nám přišel na návštěvu nějací bubeník, hned jsem se ho ptal ‚prosímtě, jak hraješ na piano‘, a on se divil, proč jako na piano. No proto, že mě do něj pořád nutí. Ale zpětně jsem za to samozřejmě rád, protože jsem se naučil noty a určité věci z hudební teorie, které se mi hodily i k bubnování. A nakonec jsem se k těm bubnům dostal. Měli jsme s ním doma na videu i nějaký koncert, který jsem sjížděl pořád dokola. Ale silně mě také ovlivnil Chick Corea Elektric Band, který hrál před revolucí v Praze a se kterým přijel Dave Weckl. Tehdy jsem ho viděl poprvé a začal prostě poslouchat Weckla. Od patnácti do osmnácti jsem měl takové ‚wecklovské‘ období. I později jsem se k Wecklovi rád vracel. Jako ukázku z tvorby svého velkého oblíbence vybral Jiří Stivín ml. kompozici 7th Ave. South ze sólové Wecklovy desky Heads Up. Což pojednává o klubu v New Yorku, kam chodil mladý Weckl poslouchat bratry Breckerovy, ostatně proto si do téhle skladby Randyho Breckera pozval. Následuje pár historek o častých Wecklových návštěvách Česka. Poté se řeč stočí k dalším mistrům paliček. Oba pánové se shodnou na obdivu k Billymu Cobhamovi, host ovšem jmenuje jako dalšího svého zásadního inspirátora Steva Gadda. Jako ukázku Gaddovy brilantní práce vybere skladbu Two’s Blues z desky Concierto kytaristy Jima Halla.

Jiří Stivín a Jazz Kvartet středa 3.9.2025 Domažlice neděle 17.8.2025 v 17:00 Nový Bor 9.8. - 16.8.2025 Frýdlant v Čechách středa 6.8.2025 Zdar nad Sázavou kostel sv.J.N. na Zelene Hoře Festival P. Dvorského s Václavem Uhlířem Letní jazzová dílna Karla Velebného Baroko s Václavem Uhlířem

Dokážu zahrát na všechno, co má díru, říká tento multiinstrumentalista, typický svou placatou čepičkou. Hudba jej stále uchvacuje, nejvíce ho vzrušuje improvizace. Většina lidí, která má talent k improvizaci, když se musí učit stupnice, tak se na ten nástroj vykašle a přestane dělat muziku úplně. Druhou sférou působnosti je pro Stivína vážná hudba: Kromě jazzu mě baví muzika předklasická. To je sice vážná hudba, ale nevyužívá symfonických nástrojů. Jde spíše o předklasickou renesanční a barokní 'komořinu'. V ní se mohlo improvizovat a už dopředu se počítalo s tím, že ji interpret nějakým způsobem dotvoří, podobně jako v jazzu, nalézá Stivín podobnosti mezi styly, které dělí několik staletí. Skladbu studoval na londýnské Royal Academy of Music v roce 1969 a také na pražské Akademii múzických umění. Někdejší student kamery na pražské FAMU natočil před pěti lety svůj první film, dokument o životě jeho matky, herečky Evy Svobodové, s názvem Máma a já.