Oheň a led sice nedopadl úplně stoprocentně, ale rozhodně získal určitou proslulost.
Natolik velkou, že před dvěma lety studio Sony oficiálně schválilo jeho remake do hrané podoby, kterého se měl ujmout Robert Rodriguez.
Temný krystal je pozoruhodnou loutkovou klasikou, ověnčenou festivalovými cenami, která krom výtvarné stránky oplývá i pořádným, temně laděným fantasy příběhem.
Jestřábí žena je tak trochu jiná fantasy s originálním námětem, kde se s mácháním zbraněmi spíše šetří a v popředí je smutně romantický příběh se šťastným koncem o prokletých milencích, kteří jsou spolu a přece tak daleko od sebe.
Drakobijce je lehce didaktická vsuvka, abychom si trochu uvědomili, že se nacházíme v době, kdy se slušné efekty, na kterých fantasy jednoznačně stojí, teprve rodily.
Planeta Krull stojí poněkud na pomezí scifi a fantasy, snímek, ve kterém existuje fantasy svět se všemi svými klasickými atributy, je napadena tak trochu startrekovským nepřítelem a dojde na souboj mečů proti laserům, přesto to ještě nesklouzne ke space opeře.
Willow je dost možná nejvýstižnější zástupce epické fantasy, ve své době ale ne vyloženě úspěšný snímek Rona Howarda.
Legenda je pro někoho dětskou láskou, pro jiného až moc pohádkově laděnou fantasy, která je spíše otravná a ve své době také obecně moc dobře nedopadla ani hodnocením ani finančně.
Souboj titánů je naprostou klasikou, s jejíž pozicí absolutně nijak neotřásl moderní a nákladný remake, svět antických bájí se všemi jeho nestvůrami a hrdiny, který zde ožil, je fascinující dodnes.
Nekonečný příběh je pohádkový příběh s úchvatnou vizuální stránkou, která really dokonale vystihuje označení fantastický film, protože fantasie jako by tady měla zbořené všechny mantinely.
Excalibur je snímek plný legendárních bitev, rytířských klání a dávné magie se stal po právu modlou nejen pro vyznavače fantasy, ale i generace šermířů a samozřejmě milovníky legendárních příběhů.