Jak poznat romantismus?

Lidé, kteří se zkla­mali v osví­cen­ství, kteří pozo­ro­vali, že pře­míra raci­o­na­lismu nevede ke kýže­nému cíli, totiž k vytvo­ření rozumně uspo­řá­dané spo­leč­nosti, stáli u zrodu umě­lec­kého hnutí zva­ného roman­tis­mus. Ten se odvrací od vel­kého důrazu na rozum, naproti tomu klade důraz na cit, víru a svo­bodu. Typic­kými roman­tic­kými vzory tvoří nespou­taní, volní lidé, pří­roda či stře­do­věké legendy. City, utr­pení a samo­zřejmě láska, to vše je sou­částí roman­tic­kých děl autorů jako napří­klad Johann Wol­f­gang von Goethe (Utr­pení mla­dého Werthera) či Alfreda de Mus­seta (Zpo­věď dítěte svého věku). Mezi roma­no­pisce řadíme napří­klad Ang­li­čana George Gor­gona Barona, Wal­tera Scotta, Fran­couze Vic­tora Huga a Ale­xan­dra Dumase či rus­kého spi­so­va­tele Ale­xan­dra Ser­ge­je­viče Puškina.

Romantismus je umělecký a filozofický směr a životní postoj euroamerické kultury konce 18. století a začátku 19. století. Hlavní důraz je kladen na cit a individualitu. Proti osvícenskému rozumu staví romantismus iracionální cit, proti touze znát a poznat touhu prožít a zakusit, proti známému a jasnému mystérium a tajemství, proti racionalitě fantazii. Osvícenský optimismus pokroku vystřídalo zoufalství bezmoci. Tyto charakteristiky jsou typické zvláště pro romantické umění, ale i životní postoje.

Romantická architektura je označení pro architekturu přibližně konce 18. a první poloviny 19. století inspirovanou romantismem a podstatně se kryje s klasicismem. Nevyznačuje se specifickým tvaroslovím jako předchozí architektonické slohy a je pro ni typická imitace starodávné a exotické architektury. Součástí romantické architektury je raný neboli romantický historismus, který napodoboval prvky starodávných, například gotických staveb. Oblíbené bylo zakládání anglických parků, ve kterých se uplatnila drobná romantická architektura včetně umělých zřícenin, oblíbená byla i inspirace starověkem nebo architektura vzdálených krajů. Tím se liší od pozdějších historismů, které se snaží napodobovat historický styl architektury tak, jak ji stavěli dávní architekti. Podobně jako pozdější eklekticismus přistupuje ke svým vzorům povrchně a často používá architektonické prvky dekorativně, tedy jako ozdobu a nikoli dle jejich původní funkce.

Romantismus je literární směr i životní postoj, jenž nastupuje po osvícenství a racionalismu, tedy na začátku 19. století. Jedná se o umělecký směr, který klade důraz na city a který zobrazuje výjimečného hrdinu ve výjimečné situaci. Výjimečný hrdina je člověk, jenž je osamocený, často chodí do přírody, je většinou nešťastně zamilovaný a je zasněný. Romantismus vytváří nové estetické ideály a umělecké metody, ovládá kulturní život a přináší nové estetické hodnoty. Základními kameny romantismu jsou cit, individualita (a individuální prožitek) a duše (zejména trýzněná duše). Proti osvícenskému rozumu staví romantismus často iracionální cit, proti touze znát a poznat touhu prožít a zakusit, proti známému a jasnému mystérium a tajemství, proti racionalitě fantazii.