Co je to skupina 42?

Skupina 42 byla česká umělecká skupina, založená v roce 1942. Formovat se začala v podstatě již od přelomu 30. a 40. let pod vlivem programových statí Jindřicha Chalupeckého Svět, v němž žijeme (1940), Kamila Bednáře Slovo k mladým či básnické tvorby Jiřího Ortena a Jarního almanachu básnického na rok 1940. Skupina sdružovala básníky a malíře, přičemž v některých osobách (Jiří Kolář) se tyto dva druhy umění volně prostupovaly. Základním programem skupiny je zaměření na město, městskou krajinu a městský způsob života, speciálně pak především na městskou periférii, na továrny a na život obyčejných pracujících lidí. Tomu odpovídá i způsob ztvárnění uměleckých děl – častá je útržkovitost, polyfonie, syrový záznam skutečnosti, návratné motivy, hledání krásy v zdánlivě obyčejných a neprvoplánově poetických věcech jako automobily, komíny, motocykly a jiné stroje, balóny, hluk a kouř továren, zapadlé kouty na předměstí atp. Na rozdíl od dosavadní, převážně frankofonní orientace české poezie (a umění všeobecně), hledá svoje inspirační zdroje v kulturách anglosaských, především v moderní literatuře americké a autorů jako Walt Whitman, Langston Hughes, Edgar Lee Masters nebo Carl Sandburg.

Skupina 42 zapustila své kořeny do české kultury na přelomu 30. a 40. let 20. století. Na začátku byla ovlivněna díly Jindřicha Chalupeckého, Kamila Bednáře, básněmi Jiřího Ortena a Jarním almanachem básnickým na rok 1940. Ke skupině se hlásili výtvarníci a básníci, blízko k nim měla i spisovatelka, lingvistka a literární teoretička Milada Součková. Poetika Skupiny 42 se především vymezovala vůči poezii, která míří k tzv. „věčným hodnotám“. Členové skupiny hledali inspiraci v každodenním životě, na ulicích velkoměst, v míšení přírody s civilizací a v syrové realitě, za vzor si vzali tvorbu W. Whitmana, L. Hughese, T. S. Eliota, E. L. Masterse nebo C. Sandburga. Typickou tvorbou v tomto směru byla Kolářova sbírka Dny v roce, která představuje básnický deník s věcnými záznamy všedních jevů, které v některých místech mají až přehnaně významné souvislostí. Další výraznou sbírkou byly Kainarovy Nové mýty s proslulým textem Stříhali dohola malého chlapečka, který je možné považovat téměř za básnický program poetiky Skupiny 42. U Blatného ve sbírce Tento večer najdeme faktické údaje, útržky běžných hovorů i úlomky snů, šedé a černé barvy předměstí, vše v záměrně syrové změti. I přes krátké období veřejného působení měla Skupina 42 silný vliv na dobové i pozdější literární dění. Inspirovali se jí starší básníci a po roce 1945 poznamenala tvorbu O. Mikuláška, E. Bondyho i B. Hrabala. Na její podněty nepřímo navázala „poezie všedního dne“ na konci 50. let, ovlivnila i český underground 70. a 80. let.

Skupina 42 byla česká umělecká skupina, založená v roce 1942. Základní program skupiny je zaměření na město, městskou krajinu a městský způsob života, speciálně pak především na městskou periférii, na továrny a na život obyčejných pracujících lidí. Její činnost byla ukončena v roce 1948. Byla velmi ovlivněna především civilismem, kubismem, futurismem a konstruktivismem, lze zde nalézt i určité prvky surrealismu a existencialismu. Vychází z předválečných uměleckých směrů, na které navazuje, a proto rozhodně není pouze reakcí na válečné období. Skupina se soustředila na zachycení života ve městě, jeho krásy i brutality, a to prostřednictvím různých uměleckých forem, jako je literatura, malířství, sochařství a fotografie. Mezi členy skupiny 42 patřili malíři František Gross, František Hudeček, Kamil Lhoták, Jan Kotík, Jan Smetana, Karel Souček, Bohumír Matal, sochař Ladislav Zívr, fotograf Miroslav Hák, teoretici Jindřich Chalupecký, Jiří Kotalík a básníci Jiří Kolář, Ivan Blatný, Josef Kainar, Jiřina Hauková, Jan Hanč.

Česká umělecká skupina založená v roce 1942, odtud také její název, jejíž činnost byla ukončena v roce 1948. Umělci, kteří patří do této skupiny, jsou ovlivněni různými moderními uměleckými směry, především civilismem, kubismem, futurismem a existencialismem. Hlavními představiteli této skupiny v literatuře byli Jiří Kolář, Josef Kainar a Ivan Blatný. Básníci patřící do Skupiny 42 se ve své poezii zaměřují na město a městský způsob života, především na městskou periférii, továrny a na každodenní život obyčejných pracujících lidí. Poezie působí opravdově, bezprostředně, je jakousi snahou o svědectví, záznamem různých situací. Její představitelé chtějí začlenit civilizaci a techniku do moderního umění.

Úvodní část přináší stručné medailony některých výtvarníků, jejichž tvorba sahá již do 30. let 20. století, a kteří se významně podíleli na ustavení pozdější Skupiny 42. Obsah:- Stručné kalendárium významných aktivit některých pozdějších členů, jež vrcholí v roce 1942 založením Skupiny 42. Skupina 42 - Geneze skupiny a výtvarná sekce Skupina 42 - program, teze, motivy Skupina 42 - představitelé literární sekce Skupina 42 - pracovní listy

Skupina 42 vznikla 27. listopadu 1942 rozhodnutím názorově si blízkých přátel, kteří do té doby i společně vystavovali, vytvořili pracovní skupinu a do názvu si posléze dali rok vzniku. Členové skupiny často měli za sebou kubistickou a surrealistickou zkušenost, někteří byli členy Umělecké besedy. Přesto nebo právě proto přijali program, jenž vycházel z tezí formulovaných teoretiky o novém realismu. Všem byla společná schopnost osobitě poetizovat zkoumanou současnost a objevovat magičnost ve všednosti civilistních témat jako „mytologii moderního života čili svět, v kterém žijeme". Skupina zanikla v roce 1948, kdy u nás nastoupila sovětizace a deformace veškeré společnosti, nejen umění. Zařazeni do Skupiny 42 byli malíři, sochaři, grafici, básníci a překladatelé.

Skupina 42 byla česká umělecká skupina, založená v roce 1942. Formovat se začala v podstatě již od přelomu 30. a 40. let pod vlivem programových statí Jindřicha Chalupeckého Svět, v němž žijeme (1940), Kamil Bednáře Slovo k mladým či básnické tvorby Jiřího Ortena a Jarního almanachu básnického na rok 1940. Na rozdíl od dosavadní, převážně frankofonní orientace české poezie (a umění všeobecně), hledá svoje inspirační zdroje v kulturách anglosaských, především v moderní literatuře americké a autorů jako Walt Whitman, Langston Hughes, Edgar Lee Masters nebo Carl Sandburg. Skupina sdružovala básníky a malíře, přičemž v některých osobách (Jiří Kolář) se tyto dva druhy umění volně prostupovaly. Základním programem skupiny je zaměření na město, městskou krajinu a městský způsob života, speciálně pak především na městskou periférii, na továrny a na život obyčejných pracujících lidí. Tomu odpovídá i způsob ztvárnění uměleckých děl – častá je útržkovitost, polyfonie, syrový záznam skutečnosti, návratné motivy, hledání krásy v zdánlivě obyčejných a neprvoplánově poetických věcech jako automobily, komíny, motocykly a jiné stroje, balóny, hluk a kouř továren, zapadlé kouty na předměstí atp. Činnost skupiny byla nuceně ukončena v roce 1948, její vliv na českou literaturu a české umění vůbec však přetrval mnohem déle, a dnes jsou tito umělci velice ceněni. Tato skupina byla velmi ovlivněna především civilismem, kubismem, futurismem a konstruktivismem, lze zde nalézt i určité prvky surrealismu a existencialismu. Vychází ze zjištění, že právě město, nikoli opěvovaný a heroizovaný venkov, je světem, v němž v moderní době lidé převážně žijí. Světem (přesně v intencích filosofické definice Martina Heideggera), který nás utváří, formuje a deformuje.