Jak se dělají animované filmy?

U animovaného filmu je tomu jinak. Herci-loutky jsou neživí a život i charakter jim vdechují samotní animátoři tím, jak s nimi políčko po políčku pohybují. V tradiční stop motion animaci se každé políčko fotí samostatně a pohyb se vytváří posunem, změnou situace v daném záběru tak, aby se vytvořila iluze pohybu. Záznam pohybu tak v animaci trvá mnohem delší čas. Animované filmy se často točí s polovičním počtem snímků za sekundu. Film využívá nedokonalosti lidského oka, naše smysly a centrální nervová soustava totiž mají určitou setrvačnost. Jestliže oko sleduje obrazy ve frekvenci 25–30 snímků za vteřinu, centrální nervová soustava vyhodnotí informaci se zpožděním a v mozku tím vzniká iluze pohybu.

Animace představuje nasnímání drobně se od sebe lišících statických snímků, které při promítnutí díky setrvačnosti lidského oka budí dojem pohybu. Při tvorbě filmu je třeba nasnímat pomocí specializovaných filmových trikových kamer postupně jednotlivé obrázky. Výroba je proto mnohem pomalejší než u klasického filmu. Nejprve vytvoří výtvarník vizuální předlohu, animátor skicu, tzv. předobraz filmového okénka, kde vystihne pozici a proporce postavy nebo předmětu. Tato fáze se nazývá balvánek. Bývaly používány techniky jako balvánek, animace v ploše, loutkový film a pozadí. Dnes se používá hlavně počítačová animace a speciální grafický software, který umožňuje tvořit 2D (dvourozměrné) nebo 3D (trojrozměrné) filmy. Počítačová animace je o něco jednodušší, protože se vytváří pomocí klíčových snímků – uživatel navolí polohu grafického objektu pomocí klíčových snímků a program sám dopočítá pohyb mezi oběma polohami.