Co vytvořil Josef Dobrovský?

Josef Dobrovský byl výjimečnou postavou českého národního obrození, který svou vědeckou dráhu začínal v prostředí, v němž se jen obtížně prosazovala čeština vůči němčině. Do značné míry zastavil úpadek českého jazyka, ačkoliv všechno, co vytvořil, napsal paradoxně.

Josef Dobrovský se narodil 17. 8. 1753 v maďarských Ďarmotech a vyrůstal v německém prostředí v Horšovském Týně. Stanovil pevná pravidla mluvnice pro tvoření nových slov. Dobrovský sice nesdílel jeho romantické nadšení a v jeho generaci příliš nevěřil, ale i tak její snahy podporoval. Josef Dobrovský zemřel 6. 1. 1829 v Brně. Byl největší postavou českého osvícenství a počátků národního obrození. Josef Dobrovský byl světově proslulý a uznávaný vědec, měl velkou autoritu i u nové generace českých vlastenců. Zasloužil se o rozvoj českého jazyka, i když nevěřil v jeho uplatnění v náročné literatuře a vědě. Dokázal, že vzácný rukopis svatého Marka uchovaný v Praze, není originál, ale opis z 9. století. Na slavnostním zasedání České společnosti nauk, 25.září 1791 přednesl Dobrovský referát , ve kterém připomněl císaři Leopoldovi II., že Slované tvoří větší část jeho říše a mohou být jednou prospěšní v obraně“rakouského panování“. Kritiku pokládal za veřejnou záležitost potřebnou pro vědecký výzkum a pro zlepšení společenských poměrů. V červenci 1787 byl Dobrovský jmenován do funkce protektora a v srpnu 1789 se stal rektorem generálního semináře na Hradisku u Olomouce. Semináře zajišťovaly výchovu kněží. V lednu 1791 se Dobrovský vrátil do Prahy. Tento referát vyšel tiskem a Dobrovský se stal buditelem. Josef Dobrovský napsal i pár statí česky, ale zastavil se na konci života. Napsal latinsky a německy, ale blíže měl k Čechám. Josef Dobrovský vystudoval gymnázium v Německém Brodě (dnes Havlíčkově Brodě) a v Klarovech. Zde se naučil česky. Poté se v letech 1769-71 přihlásil na studium filozofie do Prahy a zde studoval s vynikajícím prospěchem. Rok také studoval teologii a stal se ředitelem kněžského semináře a vychovatelem v rodinách šlechticů. Učil filozofii a matematiku syny hraběte F.A.Nostice. Dobrovský studoval nejstarší dějiny.

Josef Dobrovský položil základy novodobé jazykovědné bohemistiky, a to v gramatografii a lexikografii. Je také zakladatelem slavistiky v českých zemích, která zkoumá Slovany osídlené země, jejich kulturu, jazyk a literaturu. V letech 1779–1787 vydával literární časopisy, ve kterých podíval informace o oblasti vědy a kultury, ale také aktuálním dění v českých zemích z pohledu osvícence. Přehled nejdůležitějších děl Geschichte der bömischen Sprache und Literatur, Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache, Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Institutiones linguae Slavicae dialecti veteris, Zevrubná mluvnice jazyka českého Během let až 1823 vydával cyklus historických pojednání Kritické pokusy jak očistit starší české dějiny od pozdějších výmysl. K základním dílům Dobrovského patří Dějiny české řeči a literatury, které vyšly v roce 1792. V roce 1818 vydal obsáhlejší í Dějiny české řeči a starší literatury, které však z důvodů cenzury končily rokem. Roku 180 vydal první díl Česko-německého slovníku. V roce 1809 však vydal zásadní dílo Zevrubná mluvnice jazyka českého, kde pečlivě shrnul slovní bohatost českého jazyka a vědecky odůvodnil a stanovil pevná mluvnická pravidla pro tvorbu nových slov.