Ludvík XVI. žil se svou ženou, dcerou Marie Terezie, Marií Antoinettou a dětmi, v bezpečí versailleského zámku.
Jeho poprava je odrazem jednoho z nejvýznamnějších období evropských dějin, Velké francouzské revoluce.
Králův neúspěšný pokus o útěk V říjnu 1789 byla královská rodina v rámci takzvaného ženského pochodu na Versailles donucena k přesunu do pařížského zámku Tuilerie.
Odsud se pokusili uniknout do Nizozemí, ve městě Varennes však byli prozrazeni a Národní garda je donutila k návratu.
Královská rodina byla uvězněna do Templu, z Ústavodárného národního shromáždění se stal Konvent, nejdemokratičtější parlament v dosavadních dějinách, a 21. září 1792 byla vyhlášena republika.
Konvent měl od začátku políčeno na soudní řízení s Ludvíkem XVI.
Neexistovaly ale žádné pádné důkazy, na základě kterých by mohl být proces zahájen.
Dne 20. listopadu 1792 jedoch došlo k zásadnímu zlomu.
Byla objevena tajná skříň, která obsahovala korespondenci Ludvíka XVI. s nepřáteli národa, tedy tajnou policií, markýzem de La Fayette, bankéři a finančíky či rodinou Marie Antoinetty v Rakousku.
Cesta k zahájení soudního processu se tím otevřela.