Jak voní tymián film?

Jak voní tymián film. Tento film natočil režisér Yves Robert v roce 1990. Se stejným štábem a hereckým obsazením vznikly tituly Tatínkova sláva a Maminčin zámek. V prvním díle je zachyceno Pagnolovo dětství a jeho první prázdniny, strávené ve vilce v provensálských kopcích. Jedenáctiletý chlapec objevuje krásu drsné krajiny, jež ho poznamená na celý život. Uprostřed rodinného kruhu a ve společnosti nového kamaráda Liliho z Bellons, prožívá nádherné dny, plné dobrodružství a pohody. Vznikla tak velmi akademická adaptace, spoléhající se na krásu Provence a na citový náboj obsažený v autobiografickém vyprávění. Autor/Zdroj: /Filmový přehled Idylické dětství Marcela Pagnola ve francouzské Provence: večeře v rodinném kruhu, chuť svobody při první cigaretě, kterou hlavnímu hrdinovi nabídl jeho nejlepší přítel, i výlet do jihofrancouzského lesa na lov koroptvi společně s otcem a strýcem - to jsou do řeči filmu skvěle přeložené vzpomínky předního francouzského spisovatele. Leč poslední dveře najde tento chlapec zamčené a je svědkem pokoření svého otce... Spisovatelovým přátelům se Pagnolovo vyprávění natolik líbilo, že jej požádali, s dětství nejprve jako sérii pěti povídek do časopisu Elle a později i knižně. Vznikly půvabné příběhy z Pagnolovy rodné Provence, příběhy o idylických dnech jeho života, o ceně přátelství, o velkoleposti přírody. Vzniklo dílo, které dnes již patří ke klasickému odkazu francouzské literatury. V minulém roce se o převedení těchto Pagnolových příběhů do filmové podoby pokusil francouzský režisér Yves Robert. Natočil adaptaci prvních dvou dílů Pagnolových vzpomínek Tatínkova sláva (La gloire de mon pére) a Le Cháteau de ma mére (Zámek mé matky). V prvním díle této dilogie dokázal Yves Robert do značné míry zachytit atmosféru Pagnolova díla. Stejně jako autor literární předlohy i kamera Roberta Alazrakiho obdivuje Garlabana - obrovskou věž z modrých skal, vyprahlé pláně, na nichž rostou trsy levandule a tymiánu, a jasně modrou oblohu, které vévodí horké slunce jižní Francie. Robertova adaptace je vlastně sérií portrétů a příhod, a hlavně díky lehce komicky stylizovaným hereckým výkonům všech dospělých postav - je přesvědčivým pohledem na svět z hlediska dítěte. Yves Robert jako by svým snímkem navazoval na tradice francouzských impresionistů, pro jejichž díla bylo také nejdůležitější přesvědčivé vyjádření prchavých pocitů, pomíjivých dojmů, momentální nálady... hou Cinema 1991/8/27 Autor/Zdroj: hou/Cinema Původní název:La gloire de mon pére Ostatní názvy:Sláva môjho otca (SK) Premiéra:20. 12. 1991 Distributor:Lucernafilm - Alfa Země původu:Francie Rozpočet:— Osobnosti

Tatínkova sláva je francouzský hraný film z roku 1990, který režíroval Yves Robert podle stejnojmenného románu z cyklu Jak voní tymián od Marcela Pagnola vydaného v roce 1957. Snímek měl světovou premiéru dne 29. srpna 1990. Na film navazuje snímek Maminčin zámek z téhož roku. Marcel Pagnol, syn marseillského učitele, tráví jako student letní prázdniny roku 1904 na venkově v Provence, kde si rodina pronajala starý venkovský dům.

Román Jak voní tymián nás ve čtyřech částech (Tatínkova sláva, Maminčin zámek, Čas tajemství, Čas lásek) provádí dětstvím Marcela Pagnola. Děj knihy se odehrává v nádherné přírodě francouzské Provence, kde malý Marcel tráví prázdniny. Zdvihl se lehký větřík: zprudka roznítil vůni tymiánu a levandule... Román Jak voní tymián se v roce 1990 dočkal dvoudílného filmového zpracování. Tatínkova sláva (La Gloire de mon père) Maminčin zámek (Le Château de ma mère) Oba filmy natočil francouzský režisér Yves Robert.