Kdy začal zvukový film?

Vůbec první zvukový film byl natočen v roce 1927, do té doby byl film pouze němý a doprovodnou hudbu při projekci filmů zajišťoval obvykle buďto živý klavírista v kině, nebo záznam pouštěný z gramofonu. Do běžného komerčního užívání se zvukový film dostal fakticky počátkem 30. let 20. století. První zvukový film byl v někdejším Československu promítán již v roce 1929 v Ústí, další projekce proběhla v srpnu téhož roku v kině Lucerna v Praze. Lucerna se rozhodla překvapit a 13. 8. 1929 promítla свой первый звукový film Loď komediantů.

Dočkaly se 6. října 1927, kdy měl premiéru film Jazz Singer společnosti Warner Brothers. První slova na plátně, která zazněla z úst muzikálové hvězdy Ala Jolsona, tehdy byla: „Say, Ma, listen to this...“. Pokusy o propojení obrazu se zvukem z fonografického válečku, nebo později z gramofonové desky už existovaly i dříve, nebyly ale příliš úspěšné. V červenci 1930 se soupeři v Paříži dohodli na rozdělení teritorií. V Československu se zvukový film poprvé předvedl rok a půl po celosvětové premiéře v USA, a to 26. dubna 1929. Představení se v prostorách dnešního Činoherního studia konala až do 7. května a byla určena provozovatelům kin. Ústí nad Labem je tak prvním městem v Československu, kde film promluvil. Šíření zvukového filmu ale v Československu nepostupovalo závratným tempem. Až o šest let později byla zvukovou aparaturou vybavena všechna pražská kina a v celém Československu byla všechna kina definitivně ozvučena až roku 1938.

Mezi první české zvukové filmy patří i silně vlastenecký snímek Fidlovačka, který měl premiéru v roce 1930. Fidlovačka se stala jedním z prvních zvukových filmů, kde poprvé na plátně zazněla i národní hymna, neboť píseň Kde domov můj byla součástí Tylovy předlohy. V dobovém tisku byla „Fidlovačka“ označována za „první ryze český zvukový a mluvící fílm“.

Filmy se jižSFML začal v Československu prosazovat ve filmu. Za první český zvukový hraný film je považován snímek Tonka Šibenice, který se divákům představil 27. února 1930 při slavnostní premiéře v pražském kině Alfa. Stalo se tak po požáru tehdejších filmových ateliérů v Praze na Kavalírce koncem roku 1929. Zhruba půl roku po Tonce Šibenici se v kinech představil film natáčený jako zvukový od samého počátku, nazvaný Když struny lkají. Ten se ale spíše než na mluvené slovo soustředil na hudbu a ruchy. Proto je možné za první skutečně mluvený český film považovat i C. a k. polního maršálka režiséra Karla Lamače, který měl premiéru v říjnu 1930.

Začátkem října 1927 pak v Americe hrdinové na plátně poprvé promluvili. V Československu se zvukový film poprvé předvedl o rok a půl později, 26. dubna 1929.