Kdy začaly céčka?

První zmínky o céčkách sahají až do 60. let minulého století. Tehdy se plastové výlisky měly stát součástí prudce moderních outfitů. Pak ale přišla jejich druhá šance. V 70. letech se jako dekorace v domácnostech začaly objevovat nerůznější perličkové či korálkové závěsy. Začala skutečná céčková horečka a céčka se přiřadila k ostatním oblíbeným hračkám generace Husákových dětí.

V 80. letech se ale začaly v Jablonci nad Nisou vyrábět jako ozdoby pro děvčata. Původně je se svou rodinou používal na výrobu umělohmotných součástek pro akvaristy, které v 70. letech minulého století nebyly k dostání. V té době jsme totiž vyráběli umělohmotné součástky pro akvaristy. Takže lis jsme měli. V Jaroměři nám vyrobili speciální formu a začali jsme vyrábět céčka.

Příjít nám o ní povědět Rudolf Chmela. Když jste se s céčky poprvé potkal vy? Vzpomenete si? A teď nemyslím, kdy jste je začal vyrábět, ale ještě předtím, než jste je začal vyrábět.Měli jsme malé děti, dceru a syna. A ti přišli domů a sháněli céčka. Pokud je mi známo, tak v Jablonci nad Nisou, tam byla lisovna, a tam to jeden člověk původně vymyslel jako ozdobu pro děvčata, jako pásky k minisukni. Ale to se neujalo. Ovšem chytly se toho pak děti a začaly z toho dělat závěsy a náramky, hrát čáru. Slyšel jsem, že před těmi jabloneckými závody těch bylo haldy a nikdo to nechtěl. Protože se to prostě nechytilo. A děti si to vzaly za své. Pokud vím, tak ze začátku byl velký nedostatek, dělalo se to pouze v Jablonci nad Nisou. A potom jsme byli mezi prvními, co to vyráběli. Ovšem bylo toho pořád málo, protože se to prodávalo na metráky. A tak se začaly vyrábět i další výrobky z umělé hmoty. Myslím, že jak to bylo tenkrát, se to už nevrátí. Ale zájem o céčka je pořád.

V 80. letech se plastové výlisky ve tvaru C začaly vyrábět v Jablonci nad Nisou jako ozdoby pro děvčata. Nežádoucí zboží si všimly děti a začaly si z nich dělat „hada“, náramky a hrát o ně čáru. Céčka byla najednou nedostatkovým zbožím a kdo je sehnal, mohl je výhodně vyměnit „pod pultem“ za tuzexové zboží, ale i přízeň úředníků, kteří byli za úplatek o poznání vstřícnější. Dospělí je sháněli svým dětem a děti je pak mezi sebou vyměňovali nebo o ně hráli čáru. Jejich výroba dokonce pokračuje i dnes. Zřejmě posledním výrobcem céček u nás je Rudolf Chmela z Hradce Králové, který je vyrábí nepřetržitě od roku 1979. V osmdesátých letech zde lisovali až z 20 kilogramů plastu denně. Dnes stejné množství vyrobí za měsíc, ale i tak je vidět, že zájem o céčka stále trvá.

Céčka jsou plastové výlisky ve tvaru písmena C, původně vyráběné jako součásti závěsů do oken a dveří, které se v 80. letech 20. století staly u československých dětí a dorostenců, zvaných také Husákovy děti, cenným sběratelským artiklem. V 80. letech 20. století se staly u československých dětí a dorostenců cenným sběratelským artiklem. V roce 2010 se na českém trhu céčka objevila znovu – jistá firma je vyrábí a dodává do obchodních řetězců prodejen s hračkami.

Céčka vznikla už v 60. letech jako součást pásku na tehdy populární minisukně. O pár let později se z nich začaly dělat závěsy, které měly ve stísněných panelákových bytech nahradit příliš objemné dveře. Ani to se však příliš neujalo, a tak skončily nevyužité plastové výlisky na skládce. A teprve ve chvíli, kdy je objevily děti, vypukla ta pravá céčková mánie. Nyní se legendární barevná písmenka ocitla jako jeden z fenoménů 80. let i ve sbírce Národního muzea.