Jak se jmenoval první film?

Za první barevný kinofilm v historii bývá označován britský osmiminutový dokumentární snímek A Visit to the Seaside. První skutečně barevná kinematografie byla založena na kombinaci černobílého filmu a barevných filtrů. První patent na takový barevný film přihlásil Edward Raymond Turner v roce 1899, roku 1902 byl úspěšně otestován. Turnerovy první barevné filmy v dějinách byly dlouho ztraceny, ale roku 2012 byly znovuobjeveny v Národním muzeu médií v Bradfordu.

První z oněch tří filmečků jmenoval se »Překažené dostaveníčko u mlýnice«. Děj byl více než prostý, ale nebylo ještě náročného kinopublika dnešního. Já, mládec osmadvacetiletý, musil převzíti roli milovnickou, kterou nikdo nechtěl sehrát z obavy, že by to »prý nemusilo dobře dopadnout«. Ale se mnou dopadlo to – až na malý výprask – přece jen dobře. Odehrálo se před památnou výstavní mlýnicí. Na lavičce sedělo několik zamoučených chasníků v živé zábavě s hezkou mlynářkou. Když po chvilce odešli, přišel na randíčko městský panáček v slaměném kloboučku, gigrle, které jsem představoval sám. Zatleskal jsem na znamení, u okna mlýnice zjevila se svůdná mlynářka a po mém vyzvání vyšla před mlýnici. Pak následovala obvyklá milostná scéna na lavičce, s polibky a přehnanými gesty, a třebas nebyla sehrána unyle s rafinovaností nebožtíka Valentina, byla zato tím živější a po staročesku pořádnější. Když jsme byli v nejlepším, ukázal se ve dveřích mlýnice čiperný prášek, který skrytě přihlížel nečekanému divadlu a pak zmizel, aby to hned za tepla »píchl« panu otci. Katastrofa byla hotova. Pan otec přikvapil na scénu s celou chasou. Polekaná mlynářka zavčas zmizela do mlýnice a já, nebožák, zůstal na bojišti sám. A teď začla rvačka, která by dělala čest cowboyským filmům Toma Mixe. Chasa, povzbuzena panem otcem, vrhla se na mne a bušila do mne košťaty a holemi s takovým zápalem, že ve chvilce můj »slamáček« byl na cucky a po těle měl jsem modřiny všemožných duhových barev. Škoda, že nebyl tehdy znám film v přirozených barvách, byla by se na něm moje kůže báječně vyjímala. Tím slavným výpraskem, který nebyl jen hrán, ale v zájmu realistické hry dáván poctivě, končil celý film. Věřte, že ještě dnes, po tolika letech, mně při vzpomínce na můj prvý »filmový honorář« zabrní v zádech. Podotýkám ještě, že část tohoto prvního filmu, který měl jinou perforaci, nežli jaká je užívána dnes, byla překopírována péčí neúnavného filmového pracovníka inženýra Smrže loni na dnešní materiál, takže mohla býti zařazena jako ukázka nejstaršího českého výrobku do týdenního přehledu »Elekta-Journalu«. Doufám, že i teď pobavil diváky, ovšem z jiného důvodu než tenkrát. Fotografie, hra, úbory, vše se změnilo, takže je to dnes jen pro smích, ale věřím, že nezměnily se český duch a láska k poctivé práci, která konečně pomáhá českému výrobku, navzdory nedostatku technických a finančních zdrojů, staviti se po bok hýčkané produkci cizí. A mým přáním je, abych – tak jako jsem viděl počátky jeho zrození – viděl také ještě to, aby český film svou hodnotou a pojetím stál vždy v čele světové produkce!

Jejich první film trval 45 vteřin a jmenoval se Dělníci odcházející z Lumièrovy továrny. První český film ( skeč ) natočil v roce 1898 a jmenoval se Dostaveníčko ve mlýnici.