Česká kinematografie ve třicátých letech produkovala ročně okolo třiceti i více celovečerních hraných snímků, což je hodně.
Její vrchol nastával v době, kdy se do českého prostoru už tlačila nacistická moc.
Filmy jako Kristián, Eva tropí hlouposti, Škola, základ života nebo Cesta do hlubin študákovy duše, jsou skutečné vrcholky české produkce celého období.
Na tyto filmy, stejně jako na další zdařilé s Hugo Haasem či Vlastou Burianem, na umělecky náročnější snímky Otakara Vávry, připadaly ovšem i početné filmy režisérů, jako byl Vladimír Slavínský, Svatopluk Innemann či Václav Binovec.
Pod touto produkcí, oním středním proudem českého filmu, stojí ještě jedna úroveň: filmy tvůrců typu Oldřicha Kmínka, které se vyznačují už viditelnou mírou diletantismu.
Ještě v letech 1939 a 1940 se natočilo čtyřicet jeden, respektive třicet filmů ročně.