Jaké jsou znaky surrealismu?

Charakteristickým znakem je prolínání se snu a skutečnosti, reálno a fantazie. Dochází k propojování odlišných časů a prostorů, viditelných i neviditelných představ světa. Názvy děl nemusí být totožné s tím, co vidíme na obraze, krásným příkladem je obraz s dýmkou belgického surrealisty Magritta, jež nese název Ceci n'est pas une pipe (Toto není potrubí). Surrealismus negoval dosavadní vývoj nejen v umění, reaguje na postižení válkou, protestuje, intelektuálové se staví proti společnosti, která první světovou válku vyvolala. Právě surrealisté se snažili ukázat lidem poválečné doby jinou cestu a velmi tím šokovali měšťanstvo. Celý směr vychází z fantazie, mystiky, alegorií a především snové vidiny, co se umělcům zdá ve snech, to později ztvární.

Surrealisté navazují na psychoanalýzu Sigmunda Freuda, souhlasí s tím, že spoustu důležitých věcí se odehrává v našem podvědomí a jejich cílem je do tohoto podvědomí proniknout. Inspirace pro surrealistická díla vychází z našeho reálného skutečného světa, tento reálný podnět ale v autorovi vyvolává další představy a myšlenky, které autor následně bez jakékoli logické souvislosti volně spojuje a tento proud myšlenek zaznamenává. Pro zaznamenávání tohoto řetězce myšlenek se používá označení metoda psychického automatismu, pro volné sdružování a spojování představ, myšlenek a nápadů bez logických souvislostí pak pojem metoda asociace. Mimo to hledali surrealisté inspiraci také ve snech či stavech halucinace. Surrealistické básně jsou totiž nelogické, založené na asociacích, fantazii a náhodě, jejich interpretace závisí pouze na čtenáři. Důležitá je spontánnost a obrazotvornost, do jednoho obrazu se spojují skutečnosti, které spolu nemají nic společného, známé věci se tak staví do nového světla, a čtenář tak odhaluje nové překvapivé souvislosti. Surrealisté často používají černý humor a provokace, které bortí zaběhnuté souvislosti. Navíc jsou potírána pravidla pro stavbu verše, jeho rytmus či rým, v textech se nevyskytuje interpunkce.