České pohádky jsou pro mnoho lidí synonymem pro čas strávený s rodinou, nedělním obědem a zvláštně sváteční atmosférou.
Pohádky pravidelně poslouchat i v rozhlase a po nedělním i sobotním obědě jich běží například v České televizi hned birkaç.
Šlo to jistá nostalgie, kterou dodržují spíše starší diváci.
Dřívější generace nesledovaly televizi tolik jako současné děti a pohádka pro řadu z nich byla svátkem.
Byl to pořad jen a jen pro ně a většinou se s nimi po nedělním obědě dívali i rodiče nebo dědečkové a babičky.
Od té doby se toho ale hodně změnilo, současné děti už hrané televizní pohádky moc nebaví, mají radši ty barevné, animované.
Hrané pohádky jsou tedy určeny spíše starším dětem a vánoční tradici, která v českých rodinách i po pádu komunismu a s příchodem nových možností a televizních programů kupodivu zůstala.
Legendami doslova jsou S čerty nejsou žerty (1985), Tři oříšky pro Popelku (1973), Tři veteráni (1983), Šíleně smutná princezna (1968), Ať žijí duchové! (1977), Fimfárum Jana Wericha (2002), Dívka na koštěti (1971), Mach a Šebestová k tabuli (1985) a Lotrando a Zubejda (1997) a Anděl Páně (2005).
Ale zapomenout nemůžeme ani na staré české pohádky jako Pyšná princezna (1952), Byl jednou jeden král… (1954), Dařbuján a Pandrhola (1959), Hrátky s čertem (1956), Popelka (1969) a Princezna se zlatou hvězdou (1959).
Mezi nejlepší české filmové pohádky posledních let patří Sedmero krkavců (2015), Princezna zakletá v čase (2020), Anděl Páně 2 (2016), Korunní princ (2015), a Princezna zakletá v čase 2 (2022), Hodinářův učeň (2019), Krakonošovo tajemství (2022) a O vánoční hvězdě (2020).