Základním faktorem je to, že se na obrazovce pohybují barevné věci.
Kočky vidí také barevně, ovšem v jiném spektru, než člověk.
Pro ně jsou tyto obrazy rozmazané.
Zvířata pak obecně přitahuje pohyb a zvuk, který z obrazovky, respektive televize, vychází.
Čím je rychlejší dynamika pohybů a zvuků, tím je zájem zvířete zřetelnější.
Rychle běžící pes tak bude pro kočku rozhodně zajímavější, než například pomalu rostoucí rostlina.
Vědci z Británie testováním zjistili, že jsou kočky obecně vnímavější k LCD či plazmovým televizorům.
Frekvence 100 Hz je pro ně přístupnější, než pomalejší 50–70 Hz.
Nižší frekvence totiž znamená blikání a zkreslení obrazu.
To pak ztěžuje vnímání celkového obrazu.
Roli ovšem hraje také velikost obrazovky, protože čím větší (50 palců a víc), tím jasnější obraz kočka vidí.
Podle dosavadních výzkumů také vychází najevo, že kočky mají dokonce své oblíbené programy.
Především pak cokoli, co zobrazuje živou přírodu.
Jakmile vidí třepotání ptáků či plovoucí rybu, pokusí se takový objekt zachytit.
Dokonale tedy chápou, o co se jedná.
Existují dokonce majitelé, kteří kočce běžně zapnou televizi, aby jim nepřekážela například během úklidu.
Je však jasné, že kočky nesledují televizní pořady stejným způsobem, jako lidé.
Zpočátku jsou si jisté, že se tam za sklem opravdu něco děje.
Lidé utíkají, běhají tam psi či šelmy, létají motýli nebo skutečně syčí hadi.
Sledovat začnou v momentě, kdy jim nevyjde několik pokusů o chycení zvěře.
Kočka vidí černé, bílé i šedé barvy.
Stejně tak studené odstíny typu modré, zelené, žluté.
Absolutně ovšem nereaguje na červenou, oranžovou, ani na další velmi jasné barvy.
Jakmile therefore k požadované barvě přidáte pohyb, stane se takový objekt pro zvíře skutečně zajímavým.