Jako první vypovídal William West: „Bydlím na William Street 2, Cannon Street Road. Pracuji jako vedoucí v tiskárně připojené k Berner Street 40, kde sídlí Mezinárodní dělnický vzdělávací klub. V přízemí klubu je jedna místnost, ze které vedou do ulice jedno okno a dveře. Tato místnost slouží jako jídelna. V zadní části je kuchyně, zatímco v prvním poschodí je velká místnost, kde se scházejí členové klubu. Já sám jsem členem. V jižní části je dvůr, do kterého se lze z ulice dostat dvoukřídlovou bránou. Jedna polovina brány je menší. Tato brána je používána, když je hlavní vchod zamčený. Většinou bývá brána v noci zavřená, občas se ale nechává otevřená. Na levé straně dvoru je dům, ve kterém bydlí několik rodin. Na konci dvora je sklad a dílna patřící společnosti Hindley and Co., vyrábějící pytle. Nevím, jestli se tudy dá projít na ulici. Prostory klubu a tiskárna zabírají celou pravou stranu dvoru. V kuchyni je okno, které je přímo naproti brány do dvora. Blízké okolí je osvětleno pouze světlíkem nade dveřmi. V tiskárně jsou dvě místnosti, jedna pro sazeče a jedna pro vydavatele. V sobotu sazeči skončili s prací v 14:00. Vydavatel skončil ještě o něco dříve, ale zdržel se až do objevení těla té zavražděné ženy.“

Koroner: „Kolik členů má klub?“

West: „75 až 80. Mohou se k nám přihlásit pracující všech národností.“

Koroner: „Je podmínkou členství nějaké specifické politické smýšlení?“

West: „Jde o politický klub. Jsme socialisté.“

Koroner: „Jaké jsou všeobecné podmínky členství?“

West: „Nový uchazeč musí být navržen stávajícím členem a jeho kandidaturu pak musí následně podpořit ještě jeden člen klubu. Všichni členové musejí navrhovat pouze ty nováčky, kteří věří v podstatu socialismu. Minulou sobotu jsem byl během dne v tiskárně a večer v klubu. Od 21:00 do 22:30 jsem byl na návštěvě u svého přítele, pak jsem šel znovu do klubu, kde jsem byl až do 00:15. Ten den jsme byli v posluchárně, ze které vedou tři okna do dvora. Mohlo zde být 90 až 100 lidí, ne všichni byli členy klubu. Diskuzi jsme ukončili těsně po půlnoci, pak většina přítomných odešla. Použili hlavní vchod. Asi 20 až 30 členů zůstalo, někteří pokračovali v debatě v posluchárně, jiní se přesunuli do přízemí. Několik členů v prvním patře začalo zpívat dělnické písně. Okno v posluchárně bylo částečně otevřené.“

Koroner: „Jak víte, že jste odešel 15 minut po půlnoci?“

West: „Protože vím, kdy jsem dorazil domů. Před odchodem jsem ještě šel do dvora a odtud do tiskárny. Přímá cesta z klubu do tiskárny neexistuje, musí se jít přes dvůr. V tiskárně jsem odevzdal jednu knihu a vrátil se znovu na dvůr. V tu chvíli jsem si všimnul, že dvoukřídlá brána je otevřená. Ve dvoře není žádná lampa a ani z ulice sem nezasahuje žádné osvětlení, takže jediným zdrojem světla ve dvoře jsou okna v klubu a v bytech naproti. Co se týče tohoto domu, tak v té době se svítilo pouze ve dvou oknech v prvním patře. Svítilo se také v kanceláři v tiskárně, kde si četl vydavatel.“

Koroner: „Bylo v té době v klubu hodně hlučno?“

West: „Neřekl bych, ale když jsem byl na dvoře, mohl jsem slyšet zpěv ozývající se z posluchárny.“

Koroner: „Podíval jste se směrem k bráně?“

West: „Ano, ale jen na bránu, nedíval jsem se na zem. Nic neobvyklého jsem neviděl.“

Koroner: „Takže můžete říct, že na zemi nic nebylo?“

West: „Jistě to říct nemůžu.“

Koroner: „Myslíte si, že tam něco mohlo být a uniklo to Vaší pozornosti?“

West: „Je to možné, protože tam byla opravdu tma a navíc jsem krátkozraký. Od kuchyňských dveří je to k bráně 18 stop.“

Koroner: „Co Vás vlastně přimělo podívat se směrem k bráně?“

West: „To, že brána byla otevřená. Pak jsem se vrátil do klubu, zavolal na svého bratra a společně jsme pak odešli hlavním vchodem.“

Koroner: „Když jste odcházeli, neviděli jste někoho postávat před dvorem?“

West: „Ne.“

Koroner: „Potkali jste někoho na ulici?“

West: „Pokud si vzpomínám, tak ne. Obvykle se vracím mezi 00:00 a 01:00.“

Koroner: „Bývají často na Berner Street prostitutky?“

West: „Na Fairclough Street vídám často ženy, jak postávají na ulici a baví se s muži.“

Koroner: „A blíže ke klubu?“

West: „Ne.“

Koroner: „Nebo přímo ve dvoře?“

West: „Jen jednou, asi před rokem. Bylo to kolem 23:00, nějaká žena si u brány povídala s mužem.“

 

Morris Eagle: „Jsem klenotník a bydlím na New Road 4, Commercial Road. Jsem členem Mezinárodního dělnického vzdělávacího klubu, který sídlí na Berner Street 40. V sobotu jsem byl v klubu několikrát během dne a večer jsem předsedal debatě. Když debata skončila, asi mezi 23:30 a 23:45, odešel jsem z klubu, abych doprovodil domů mou přítelkyni. Do klubu jsem se vrátil asi v 00:40. Chtěl jsem jít hlavním vchodem, ten byl ale zavřený, takže jsem musel jít přes dvůr.“

Koroner: „Všimnul jste si, že by něco leželo na zemi blízko brány do dvora?“

Eagle: „Ne.“

Koroner: „Prošel jste středem brány?“

Eagle: „Myslím, že ano. Brána je široká 9 stop a 2 palce. Přirozeně jsem šel více napravo, protože klub je na pravé straně dvora.“

Koroner: „Můžete si být stoprocentně jistý, že v té době zde ještě tělo oběti neleželo?“

Eagle: „Jistý si být nemůžu, protože tam byla velká tma. V prvním patře klubu se svítilo, ale na zemi byla tma. Obzvláště v blízkosti brány.“

Koroner: „Pokud to chápu správně, nemůžete říct, zda u brány něco leželo?“

Eagle: „Ne, nemůžu.“

Koroner: „Viděl jste někoho v okolí Berner Street?“

Eagle: „Myslím si, že ano, ale už si to přesně nepamatuju.“

Koroner: „Viděl jste někoho ve dvoře?“

Eagle: „Nevzpomínám si, že bych někoho viděl.“

Koroner: „Pokud by tam byla žena s mužem, pamatoval byste si to?“

Eagle: „Ano, to určitě.“

Koroner: „Všimnul jste si, zda v protějším domě svítila nějaká světla?“

Eagle: „Nevzpomínám si.“

Koroner: „Býváte často v klubu pozdě v noci?“

Eagle: „Ano, velmi často.“

Koroner: „A ve dvoře?“

Eagle: „Ne, ve dvoře ne.“

Koroner: „Viděl jste tam někdy nějakou ženu ve společnosti muže?“

Eagle: „Ve dvoře ne, ale nedaleko je hospoda na Fairclough Street, tam bývají často. Když jsem v sobotu přišel na dvůr, uslyšel jsem, jak v prvním patře moji přátelé zpívají. Šel jsem za nimi nahoru. Zpívali v ruštině a já se k nim přidal. Asi po 20 minutách přiběhl jeden ze členů – Gidleman – a řekl: „Ve dvoře je mrtvá žena!“ Ve vteřině jsem seběhl dolů, škrtl sirkou a uviděl jsem ženu ležící blízko brány. Kolem byla spousta krve. Její nohy směřovaly směrem k bráně, od které byly asi 6 nebo 7 stop daleko. Žena ležela na boku čelem ke klubovní zdi. V tu chvíli byl u těla ještě jeden člen klubu.“

Koroner: „Dotkl jste se těla?“

Eagle: „Ne. Když jsem škrtl zápalkou a uviděl tu spoustu krve, okamžitě jsem se rozeběhl zavolat policii.“

Koroner: „Byly ženiny šaty porušené? Například roztrhané nebo rozřezané?“

Eagle: „To nevím. Běžel jsem směrem ke Commercial Road. Diemschutz, správce klubu, a ještě jeden člen se vydali opačným směrem na Fairclough Street. V Commercial Road jsem narazil na dva strážníky na Grove Street. Řekl jsem jim, že na Berner Street byla zavražděna žena a v jejich doprovodu jsem se vrátil zpátky.“

Koroner: „Byl v té době někdo ve dvoře?“

Eagle: „Ano. Bylo tam několik členů klubu a pak i několik neznámých lidí. Jeden z policistů si na tělo ženy posvítil lucernou a poslal mě na stanici pro inspektora. Druhého policistu pak poslal pro doktora. Všichni přítomní se báli přiblížit k tělu nebo se ho dokonce dotknout. Strážník se nicméně těla dotknul.“

Koroner: „Můžete upřesnit dobu, kdy k nálezu těla došlo?“

Eagle: „Muselo to být kolem 01:00. V sobotu bylo v klubu přítomno i několik žen, ale všechny jsme znaly. Je možné, že několik členů s nimi po diskuzi tančilo.“

Koroner: „Když se tam oné noci zpívalo a tančilo, slyšeli byste křik ze dvora?“

Eagle: „Záleží na tom, co by to bylo za křik.“

Koroner: „Křik ženy v nebezpečí. Výkřik „Vražda“.“

Eagle: „Ano, to bychom slyšeli.“

 

Lewis Diemschutz: „Jsem správcem Mezinárodního dělnického vzdělávacího klubu, v jehož prostorách na Berner Street 40 také bydlím. Jsem ženatý, moje žena mi pomáhá s chodem klubu. V sobotu jsem odešel v 10:30 a vrátil jsem se v neděli přesně v 01:00. Časem jsem si jistý, protože jsem si všimnul hodin ve výloze pekařství na rohu Berner Street. Byl jsem na trhu blízko Crystal Palace. Vezl jsem své zboží na dvoukoláku taženém poníkem, kterého mívám ustájeného na George Yard v Cable Street. Chtěl jsem doma vyložit své zboží. Když jsem vjížděl do dvora, brána byla otevřená dokořán. Byla velká tma. Najednou se můj poník splašil kvůli něčemu ležícímu po pravé straně na zemi. Podíval jsem se na to blíže, ale byla taková tma, že jsem nemohl rozeznat, o co jde, jen to, že jde o něco tmavého ležícího na zemi. Šťouchnul jsem do toho svým bičem, ale nic se nestalo, tak jsem seskočil z vozíku a škrtl sirkou. Foukal docela silný vítr, takže jsem toho stejně moc neviděl. Rozpoznal jsem jen to, že jde o člověka. Podle šatů jsem poznal, že jde o ženu.“

Koroner: „Rozrušilo Vás to?“

Diemschutz: „Ne. Šel jsem do klubu a hledal svoji ženu. Našel jsem ji v pokoji v přízemí.“

Koroner: „Kde jste nechal svého poníka?“

Diemschutz: „Zůstal na dvoře hned za dveřmi klubu. V přízemí bylo několik členů klubu, kterým jsem řekl, že na dvoře leží žena, ale že nevím, jestli je mrtvá nebo jen opilá. Pak jsem vzal svíčku a vrátil se na dvůr. Už když jsem se blížil k tělu, uviděl jsem na zemi krev.“

Koroner: „Dotknul jste se těla?“

Diemschutz: „Ne, hned jsem se rozběhl pro policii. Nemohl jsem najít žádného strážníka, proto jsem začal křičet: „Policie!“ Křičel jsem tak nahlas, jak to jen šlo. Na Grove Street jsem narazil na nějakého muže, který mě doprovodil zpátky. Když jsme dorazili na místo, muž té ženě zvedl hlavu. Teprve v tu chvíli jsem si všimnul té rány na krku.“

Koroner: „Kdy dorazila policie?“

Diemschutz: „Hned po nás dorazil Eagle se strážníky.“

Koroner: „Všimnul jste si něčeho neobvyklého, když jste se blížil ke klubu?“

Diemschutz: „Ne.“

Koroner: „Neviděl jste nic podezřelého?“

Diemschutz: „Ne.“

Koroner: „Za jak dlouho dorazil lékař?“

Diemschutz: „Asi 20 minut po strážnících. Zatímco policisté prohledávali místo činu, nikdo nesměl opustit klub. Pak si ještě strážníci vzali ode všech členů jejich jména a adresy.“

Koroner: „Všimnul jste si, jestli byly ženiny šaty v pořádku?“

Diemschutz: „Byly v naprostém pořádku.“

Koroner: „V jaké poloze žena ležela?“

Diemschutz: „Na její levé straně, s obličejem směrem ke zdi klubu.“

Koroner: „Oběť ležela na boku?“

Diemschutz: „Neřekl bych, jen její tvář byla natočená na stranu. Ale přesně už si to nepamatuju. Nevím, v jaké poloze byly její ruce, ale po příjezdu policie jsem si všimnul, že měla u krku rozepnutý živůtek. Doktor říkal, že tělo bylo ještě teplé.“

Koroner: „Máte nějakou představu, kolik bylo kolem těla krve?“

Diemschutz: „Mohly to být tak 2 litry krve.“

Koroner: „Jakým směrem krev tekla?“

Diemschutz: „Dozadu do dvora. Tělo bylo asi stopu od zdi klubu. Odtokový kanál je dlážděny velkými kameny, v jeho středu jsou pak menší nepravidelné kameny.“

Koroner: „Už jste někdy viděl ve dvoře ženy ve společnosti mužů?“

Diemschutz: „Nikdy.“

Koroner: „Ani Vám o tom nikdo neříkal?“

Diemschutz: „Ne.“

Porotce: „Mohl byste projít kolem těla na dvůr, aniž byste si ho všimnul?“

Diemschutz: „Ano, určitě.“

Koroner: „A kdyby někdo prošel středem brány?“

Diemschutz: „I to je možné. Já sám bych si těla nevšimnul, kdyby se můj poník nesplašil. Když jsem slezl ze svého vozíku, tak jsem tělo dokonce napoprvé minul.“

Koroner: „Kam až tekla krev?“

Diemschutz: „Až ke kuchyňským dveřím klubu.“

Koroner: „Zůstal někdo u těla, když jste běžel pro policii?“

Diemschutz: „Bylo tam několik členů klubu. Když jsem se vrátil, stále byli na místě. Nemůžu říct, jestli se někdo z nich těla dotýkal.“

Inspektor Reid: „Po objevení těla jsme všechny přítomné zadrželi a já osobně jsem je vyšetřoval, zatímco doktor Phillips je prohledával.“

Porotce: „Je možné, že by v době mezi objevem těla a příjezdem policie někdo utekl ze dvora?“

Diemschutz: „Určitě. Ale mnohem pravděpodobnější je, že někdo mohl zmizet ze dvora, když jsem po nálezu těla vběhl do klubu.“

Koroner: „Kdyby kolem Vás někdo proběhl v momentě, kdy jste vstoupil do dvora, všimnul byste si toho?“

Diemschutz: „Určitě. V bráně sice byla tma, ale dále na dvoře už bylo mnohem více světla. Takže bych toho dotyčného viděl vybíhat.“

 

Koroner: „Byla již oběť identifikována?“

Porotce: „Ještě ne.“

Předseda poroty: „Tomu nerozumím. Myslel jsem, že tu vyšetřujeme vraždu Elizabeth Strideové.“

Koroner: „To byl omyl. Něco málo o oběti víme, ale ještě nemůžeme tvrdit, že byla stoprocentně identifikována. Prozatím bude v zápise uváděna jako neznámá žena. Víme také, kde oběť žila. Nejprve to vypadalo, že jí identifikoval její příbuzný, ale nakonec se ukázalo, že šlo o omyl.“

Vyšetřování bylo následně odročeno na druhý den, 2. října na 14:00.

 

Strážník Henry Lamb, číslo 252H: „Minulou neděli krátce před jednou hodinou jsem byl na obchůzce mezi Commercial Road a Batty Street. V tu chvíli jsem si všimnul, že ke mně běží dva křičící muži. Když ke mně doběhli, řekli mi: „Pojďte s námi, stala se další vražda!“ Zeptal jsem se, kde a oni mě zavedli na roh Berner Street, ukázali k číslu 40 a řekli: „Tam!“ Když jsem se blížil k místu činu, viděl jsem, že do stejného místa směřuje několik dalších lidí. Rozeběhl jsem se, hned za mnou běžel strážník číslo 426H. Když jsem vstoupil do brány v čísle 40, viděl jsem pouze jakýsi předmět ležící na pravé straně. Když jsem tím směrem zaměřil svou svítilnu, poznal jsem, že je to žena s podříznutým hrdlem. Vypadalo to, že je asi mrtvá. Druhého strážníka jsem poslal pro nejbližšího lékaře a jednoho stranou stojícího mladíka jsem poslal na policejní stanici, aby o všem informoval inspektora. Když jsem přišel, bylo na dvoře asi 30 lidí a další stále přicházeli. Nikdo nebyl k tělu blíže než na 1 yard. Když jsem se sklonil nad obětí, začali se všichni srocovat kolem těla. Musel jsem je požádat, aby ustoupili, protože jinak hrozilo, že by roznesli krev všude okolo, což by znepříjemnilo pozdější vyšetřování.“

Koroner: „Dotknul jste se těla?“

Lamb: „Položil jsem ruku na ženin obličej.“

Koroner: „Byl ještě teplý?“

Lamb: „Trochu. Proto jsem stisknul ženino zápěstí, ale necítil jsem žádný puls. Pak jsem přivolal píšťalkou pomoc.“

Koroner: „Všimnul jste si, v jaké poloze tělo leželo?“

Lamb: „Žena ležela na její levé straně s levou rukou na zemi.“

Koroner: „Měla oběť něco v ruce?“

Lamb: „Ničeho jsem si nevšiml. Pravá ruka ležela na hrudi. Obličej oběti nebyl více než pět nebo šest palců od zdi klubu.“

Koroner: „Byli ženiny šaty nějakým způsobem poničené?“

Lamb: „Ne.“

Koroner: „Měla oběť vyhrnutou sukni?“

Lamb: „Ne. Spod sukně ji byly vidět pouze boty. Nikde nebyla žádná stopa po zápase. Krev tekla směrem ke dveřím do kuchyně v klubu. Krev nejblíže u těla již byla mírně sražená. Nemůže říct, jestli v té době ještě nějaká krev vytékala z hrdla oběti. Pak se objevil doktor Blackwell. Dorazil asi 10 nebo 12 minut po mém příchodu. Nemohu to ale říct přesně, neměl jsem u sebe hodinky.“

Koroner: „Řekl Vám někdo z okolostojících lidí, zda někdo sahal na tělo?“

Lamb: „Ne. Doktor Blackwell prohledal tělo i jeho nebližší okolí. O 10 minut později dorazil doktor Phillips. Inspektor Pinhorn přišel hned po doktoru Blackwellovi. Když jsem píšťalkou přivolal pomoc, dorazili další strážníci a tak jsem zavřel bránu do dvora. V tu chvíli právě doktor Blackwell ohledával tělo. Do té doby byla brána otevřena dokořán. Bránu jsem zavřel, aniž bych musel hýbat s tělem. Postavil jsem k bráně strážníka a sám jsem šel do klubu. Tam jsem prohlížel ruce a šaty přítomných členů. Všichni byli v přízemí, mohlo tam být tak 15 až 20 lidí.“

Koroner: „Objevil jste v klubu nějaké stopy po krvi?“

Lamb: „Ne.“

Koroner: „Byl přítomen i správce klubu?“

Lamb: „Ano.“

Koroner: „Požádal jste ho, aby zamknul hlavní vchod?“

Lamb: „Ne, všude panoval velký zmatek. Hlavní vchod jsme zamknuli později.“

Koroner: „Ale čas je v takovéto situaci velice důležitý!“

Lamb: „Neviděl jsem nikoho odcházet. Nešel jsem k hlavnímu vchodu, abych vyzkoušel, zda je zamčený. Později jsem obešel domy v sousedství. Jejich obyvatelé mi otevírali buďto v domácím oblečení nebo v pyžamech. Zkontroloval jsem i záchody ve dvoře. Jeden byl zamčený, ve druhém nikdo nebyl. Je tam i menší zákoutí, kde jsou popelnice.“

Koroner: „Šel jste tam?“

Lamb: „Ano, později s doktorem Phillipsem.“

Koroner: „Já ale mluvím o době těsně po objevení těla!“

Lamb: „Udělal jsem to až dodatečně. Už si nevybavuji, jestli jsem se díval i přes tu dřevěnou přepážku. Každopádně jsem ale prošel sklad patřící panu Hindleymu, ale nic jsem nenašel.“

Koroner: „Říkal jste, že jste obcházel okolní domky. Jak dlouho trvalo, než Vám lidé otevřeli dveře?“

Lamb: „Jen několik málo minut. Všichni byli vystrašení. Když jsem se vrátil, právě přijel doktor Phillips a šéf inspektor West.“

Koroner: „Když jste prohlížel tělo oběti, mohl někdo utéct ze dvora?"

Lamb: „V tu chvíli postávalo okolo brány několik lidí. Myslím, že by si museli všimnout, kdyby kolem nich prošel někdo se zakrvácenýma rukama a oblečením.“

Koroner: „A kdyby na sobě neměl žádné stopy od krve?“

Lamb: „V tom případě by bylo možné, že by mohl někdo odejít ze dvora ve chvíli, kdy jsem prohlížel tělo oběti. Všichni přítomní se dívali směrem k tělu, navíc tu panoval zmatek.“

Koroner: „Věříte, že pachatel unikl ještě před Vaším příchodem?“

Lamb: „Je to mnohem pravděpodobnější, než že utekl až po mém příchodu.“

Detektiv inspektor Reid: „Jak dlouho před objevením těla jste procházel okolo?“

Lamb: „Berner Street není v mém rajónu, nicméně jsem byl na Commercial Road asi 6 nebo 7 minut před objevením těla.“

Koroner: „Když jste potkal ty dva muže, kterým směrem jste zrovna šel?“

Lamb: „Šel jsem směrem k Berner Street. Tuto ulici má na starosti strážník Smith. Strážník, který se mnou dorazil na místo činu má rajón mezi Grove Street a Christian Street. Kvůli nálezu těla svoje místo opustil. Myslím, že je to obvyklé po celém Londýně.“

Koroner: „Rád bych v tuto chvíli upozornil na chování policisty v případě vraždy na Hanbury Street. Ale zpět k Vaší výpovědi. Viděl jste při své poslední pochůzce něco podezřelého?“

Lamb: „Za celou noc jsem nic podezřelého neviděl. Pár hádek, nějaká rvačka. To ale není v těchto místech nic mimořádného.“

Předseda poroty: „Bylo na ulici dostatečné světlo, abyste si všimnul někoho prchajícího z čísla 40?“

Lamb: „Byla tam docela velká tma, ale myslím, že bych si někoho takového všimnul. I když od Commercial Road bych ho viděl jen nezřetelně.“

Předseda poroty: „Několik novin uvedlo, že Berner Street je velice špatně osvětlena, ale v okruhu 700 stop je zde 6 lamp, to se mi nezdá být až tak špatné…“

Koroner: „Podle plánku jsou od Commercial Road až po Fairclough Street 4 lampy v okruhu 350 stop.“

Lamb: „V Berner Street, mezi Commercial Road a Fairclough Street, jsou 3, možná 4 lampy. Berner Street je osvětlena tak, jako ostatní postranní ulice. Ve většině z nich je dost tma, ale v poslední době bylo postaveno několik nových lamp.“

Koroner: „Podle mého názoru je Londýn celkově málo osvětlený, ve srovnání s ostatními hlavními městy.“

Lamb: „Přímo na Berner Street není ani žádná hospoda, jejíž světlo by alespoň trochu osvětlovalo ulici. Po zbytek noci jsem byl zaměstnaný na místě činu a v márnici.“

 

Edward Spooner: „Bydlím na Fairclough Street 26 a pracuji jako hlídač u pana Mereditha, který peče sušenky. V neděli ráno mezi 00:30 a 1:00 jsem se svou přítelkyní stál před Beehive Public House na rohu Christian Street. O půlnoci jsme odešli z hospody na Commercial Road a došli až na toto místo. Před Beehive Public House jsme stáli asi 25 minut, když kolem proběhli 2 Židé a volali: „Vražda!“ a „Policie!“. Běželi až ke Grove Street, kde se obrátili a utíkali zase zpět. Když běželi kolem podruhé, zastavil jsem je a zeptal se, co se vlastně stalo. Odpověděli, že byla zavražděna nějaká žena. Šel jsem tedy na Berner Street a do Dutfield's Yard, který sousedí s Mezinárodním dělnickým klubem. Tam jsem uviděl, že hned za bránou do dvora leží na pravé straně nějaká žena.“

Koroner: „Byl někdo u těla?“

Spooner: „Ve dvoře bylo asi 15 lidí.“

Koroner: „Stál někdo v bezprostřední blízkosti těla?“

Spooner: „Všichni stáli okolo těla.“

Koroner: „Dotýkali se těla?“

Spooner: „Ne. Jeden muž škrtl sirkou. V tu chvíli jsem položil svou ruku pod ženinu bradu.“

Koroner: „Bylo tělo ještě teplé?“

Spooner: „Trochu.“

Koroner: „Tekla z rány na krku ještě krev?“

Spooner: „Ano, tekla. Všiml jsem si, že ta žena držela v pravé ruce nějaký kus složeného papíru a na hrudi měla připnuté nějaké červené a bílé květiny. Dál už jsem se těla nedotýkal. A jsem si jistý, že jsem předtím nijak nezměnil polohu hlavy oběti. Její tvář byla obrácená ke klubovní zdi.“

Koroner: „Všimnul jste si, jestli krev stále ještě tekla po zemi?“

Spooner: „Tekla směrem ke kanálu. Asi 4 nebo 5 minut jsem stál u těla, dokud nedorazil strážník Lamb.“

Koroner: „Viděl jste někoho odcházet ze dvora?“

Spooner: „Ne.“

Koroner: „Mohl někdo odejít, aniž byste si toho všimnul?“

Spooner: „To nevím, ale myslím, že tam bylo až příliš mnoho lidí.“

Koroner: „Myslíte si, že někdo z ostatních lidí ve dvoře manipuloval s tělem?“

Spooner: „To nevím.“

Předseda poroty: „Židé se zpravidla neradi dotýkají mrtvol.“

Spooner: „Nohy oběti byly pokrčené, ale šaty byly uspořádané. Když dorazil strážník Lamb, pomohl jsem mu zavřít bránu do dvora. Pak jsem odešel přes klub.“

Inspektor Reid: „Předpokládám, že to bylo až poté, co jste policistům nadiktoval své jméno a adresu?“

Spooner: „Ano.“

Reid: „A byl jste prohledán?“

Spooner: „Ano.“

Reid: „Doktorem Phillipsem?“

Spooner: „Ano.“

Koroner: „Byla na Vašich rukou nějaká krev?“

Spooner: „Ne.“

Koroner: „Takže pod bradou oběti také nebyla žádná krev?“

Spooner: „Ne. (otočil se k porotě) Když jsem přicházel na Berner Street nikoho jsem neviděl.“

 

Mary Malcolmová: „Jsem vdaná žena a bydlím na Eagle Street 50, Red Lion Square, Holborn. Můj manžel Andrew Malcolm je krejčí. V neděli a včera jsem viděla tělo v márnici. Včera dokonce dvakrát.“

Koroner: „Kdo je to?“

Malcolmová: „Je to tělo mé sestry, Elizabeth Wattsové.“

Koroner: „Jste si tím jistá?“

Malcolmová: „Naprosto.“

Koroner: „Ale předtím jste si tak jistá nebyla?“

Malcolmová: „Předtím jsem měla pochybnosti.“

Koroner: „Kdy jste naposledy viděla Vaši sestru?“

Malcolmová: „Minulý čtvrtek asi v 18:45.“

Koroner: „Kde?“

Malcolmová: „Přišla za mnou na Red Lion Street 59, kde pracuju jako švadlena.“

Koroner: „Proč za Vámi přišla?“

Malcolmová: „Chtěla, abych jí pomohla. Vypomáhala jsem ji už 5 let.“

Koroner: „Dala jste jí něco?“

Malcolmová: „Dala jsem jí šilink a krátký kabát. Není to ale ten kabát, který jsem viděla na tělu v márnici.“

Koroner: „Jak dlouho se zdržela?“

Malcolmová: „Jenom chvíli.“

Koroner: „Řekla Vám, kam jde?“

Malcolmová: „Ne.“

Koroner: „Kde žila?“

Malcolmová: „To nevím. Vím jen, že to bylo někde v blízkosti židovského krejčovství na Commercial Road nebo Commercial Street, nebo někde v East Endu.“

Koroner: „Bydlela po noclehárnách?“

Malcolmová: „Ano.“

Koroner: „Věděla jste, čím se živila?“

Malcolmová: „Měla jsem určité podezření.“

Koroner: „Byla opilá, když za Vámi ve čtvrtek přišla?“

Malcolmová: „Ne, byla střízlivá.“

Koroner: „Ale bývala někdy opilá, ne?“

Malcolmová: „To byl, bohužel, její velký problém. V březnu jí bylo 37 let.“

Koroner: „Byla někdy vdaná?“

Malcolmová: „Ano.“

Koroner: „Je její manžel stále naživu?“

Malcolmová: „Pokud vím, tak ano. Má sestra si vzala syna pana Wattse, obchodníka s vínem a lihovinami na Walcot Street, Bath. Myslím, že křestní jméno jejího manžela je Edward a že teď žije v Americe.“

Koroner: „Dostal se snad do nějakých problémů?“

Malcolmová: „Ne.“

Koroner: „Proč tedy odcestoval?“

Malcolmová: „Protože měl problémy s mou sestrou.“

Koroner: „Kdy ho Vaše sestra opustila?“

Malcolmová: „Nevím to přesně, ale bylo to asi před 8 lety. Měli spolu 2 děti. Její manžel ji přistihl s poslíčkem a pohádali se.“

Koroner: „Vyhnal ji manžel z domu?“

Malcolmová: „Ne. Poslal ji s oběma dětmi k mé chudé matce.“

Koroner: „Kde Vaše matka žije?“

Malcolmová: „Matka zemřela v roce 1883.“

Koroner: „Kde jsou děti Vaší sestry teď?“

Malcolmová: „Děvče je mrtvé, chlapec je v internátní škole, kterou vede jeho teta.“

Koroner: „Trpěla Vaše sestra epileptickými záchvaty?“

Malcolmová (silně vzlyká): „Ne. Bývala jen silně opilá.“

Koroner: „Byla někdy u policejního soudu?“

Malcolmová: „Myslím si, že ano.“

Koroner: „Kvůli obvinění z opilství?“

Malcolmová: „Ano.“

Koroner: „Jste si vědoma toho, že byla propuštěna jen proto, že tvrdila, že trpí epileptickými záchvaty?“

Malcolmová: „Ano, ale moje sestra žádné epileptické záchvaty neměla.“

Koroner: „Žila potom ještě s nějakým mužem?“

Malcolmová: „Ach ano, žila s jedním mužem.“

Koroner: „Znáte jeho jméno?“

Malcolmová: „Teď si na něj nemůžu vzpomenout, ale zítra Vám ho řeknu. Myslím, že ten muž měl kavárnu v Polaru.“

Detektiv inspektor Reid: „Nejmenoval se Stride?“

Malcolmová: „Ne. Myslím, že se jmenoval Dent. Do zítřka to určitě zjistím.“

Koroner: „Jak je to dlouho, co Vaše sestra přestala žít s tímto mužem?“

Malcolmová: „Ach, to už je dávno. Pokud já vím, tak on pak odcestoval na moře a ztroskotal u ostrova St. Paul.“

Koroner: „Kdy se to stalo?“

Malcolmová: „Může to být tak 3 a půl roku. Ale všechno Vám můžu říct zítra, dokonce i jméno té lodi.“

Koroner: „Žila Vaše sestra ještě s někým od té doby?“

Malcolmová: „Pokud vím, tak ne. Ale nějaký muž prý tvrdí, že s ním žila.“

Koroner: „Slyšela jste, že by Vaše sestra měla s tímto mužem nějaké neshody?“

Malcolmová: „Ne. Občas ale skončila zavřená kvůli svému pití. Se svými problémy pak vždycky chodila za mnou.“

Koroner: „Slyšela jste, že by Vaší sestře někdo vyhrožoval?“

Malcolmová: „Ne. Ona byla dobrý člověk.“

Koroner: „Řekla Vám někdy, že má z někoho strach?“

Malcolmová: „Ne.“

Koroner: „Věděla jste o nějakém muži, s kterým by měla vážný vztah?“

Malcolmová: „Ne.“

Reid: „Navštívila jste ji někdy na Flower and Dean Street?“

Malcolmová: „Ne.“

Koroner: „Už jste někdy slyšela přezdívku „Dlouhá Liz“?“

Malcolmová: „Myslím, že to byla přezdívka mé sestry.“

Koroner: „Slyšela jste někdy jméno Stride?“

Malcolmová: „Moje sestra mi o nikom toho jména nikdy neřekla. Myslím si, že kdyby žila s někým toho jména, tak by mi to řekla.“

Koroner: „Jak často jste se se sestrou vídala?“

Malcolmová: „Každou sobotu. Pokaždé jsem ji dala 2 šilinky na nocleh.“

Koroner: „Setkaly jste se minulou sobotu?“

Malcolmová: „Ne, tentokrát nepřišla.“

Koroner: „Její čtvrteční návštěva byla tedy neobvyklá?“

Malcolmová: „Ano.“

Koroner: „Bylo Vám divné, že minulou sobotu nepřišla?“

Malcolmová: „Bylo.“

Koroner: „Stalo se, že by některou sobotní schůzku vynechala?“

Malcolmová: „Za téměř 3 roky se to nestalo ani jednou.“

Koroner: „V kolik hodin většinou přišla?“

Malcolmová: „V 16:00.“

Koroner: „Kam?“

Malcolmová: „Na roh Chancery Lane. Minulou sobotu jsem tam na ni čekala od 15:30 do 17:00, ale nepřišla.“

Koroner: „Myslela jste si, že se s Vaší sestrou něco stalo?“

Malcolmová: „Když jsem četla nedělní noviny, hned mě napadlo, že moje sestra je ta zavražděná žena. Měla jsem předtuchu, že se to stane. Šla jsem proto do márnice, ale když jsem viděla tělo, svou sestru jsem nepoznala.“

Koroner: „Jak je to možné?“

Malcolmová: „Nevím, snad pro špatné osvětlení místnosti. Hned druhý den jsem ale poznala, že žena v márnici je moje sestra.“

Koroner: „Vy jste měla předtuchu, že se Vaší sestře něco stalo?“

Malcolmová: „Ano.“

Koroner: „Podělte se o ni s porotou.“

Malcolmová: „Stalo se to v neděli ráno, bylo asi 1:20. Ležela jsem v posteli, když jsem ucítila podivný tlak na prsou a zřetelně jsem slyšela 3 polibky. To byl důvod, proč jsem hned pojala podezření, že ta zavražděná žena je moje sestra.“

Koroner (směrem k porotě): „Jediný důvod, proč připouštím toto svědectví jako důkaz, jsou pochyby o identifikaci oběti.“

Koroner: „Měla Vaše sestra někdy zlomeninu končetiny?“

Malcolmová: „Ne.“

Koroner: „Nikdy?“

Malcolmová: „Pokud vím, tak ne.“

Předseda poroty: „Měla Vaše setra na těle nějaká znaménka?“

Malcolmová: „Ano. Na pravé noze měla malé černé znaménko.“

Koroner: „Viděla jste toto znaménko na těle v márnici?“

Malcolmová: „Ano.“

Koroner: „Kdy?“

Malcolmová: „Včera ráno.“

Koroner: „Viděla jste toto znaménko na Vaší sestře někdy před její smrtí?“

Malcolmová: „Ach, už po mnoho let jsem ho neviděla. Je velikosti hrášku. Neviděla jsem ho nejméně 20 let.“

Koroner: „Zmínila jste se o znaménku ještě předtím, než jste viděla tělo v márnici?“

Malcolmová: „V márnici jsem řekla, že podle tohoto znaménka můžu rozpoznat, zda se opravdu jedná o mou sestru.“

Koroner: „Jaké to bylo znaménko?“

Malcolmová: „Bylo to kousnutí od zmije. Když jsme byly ještě děti, hrály jsme si na kopci a narazily na zmiji. Mě uštkla jako první a hned vzápětí kousla i mou sestru. Na levé ruce mám také stopu po uštknutí.“

Koroner (zkoumaje znaménko): „Ach, to je pouhá jizva! Jste si jisté, že Vaše sestra neměla žádnou zlomeninu?“

Malcolmová: „Pokud vím, tak žádnou zlomeninu neměla.“

Koroner: „Znal Váš manžel Vaši sestru?“

Malcolmová: „Ano.“

Koroner: „A byl se podívat na tělo v márnici?“

Malcolmová: „Ne, nebyl.“

Koroner: „Máte ještě nějaké sourozence?“

Malcolmová: „Ano, bratra a sestru. Ti ale mou sestru už dlouho neviděli. Bratr by ji ovšem mohl poznat. Žije blízko Bath. Moje sestra bydlí ve Folkestoneu. Moje zesnulá sestra měla jakousi jamku na její pravačce, to byl pozůstatek nějaké nehody. Protože jsem nic takového na těle ženy v márnici neviděla, pochybovala jsem, jestli opravdu jde o mou sestru. Když jsem ale uviděla to znaménko, měla jsem jistotu. Možná, že ta jamka už zmizela.“

Koroner: „Poznala jste šaty v márnici?“

Malcolmová: „Ne (rozplakala se). Víte, měla jsem se sestrou problémy. Jednou mi dokonce nechala přede dveřmi dítě. Bylo úplně nahé.“

Koroner: „Bylo to jedno z jejich dětí?“

Malcolmová: „Ano, jedno z jejích dětí.“

Koroner: „Jedno z těch, které měla se svým manželem?“

Malcolmová: „Ne, jiné. Myslím, že ho měla s jedním policistou. Musela jsem se o něj starat, dokud si pro něj nepřišla.“

Reid: „Je to dítě ještě naživu?“

Malcolmová: „Myslím si, že zemřelo v Bath.“

Koroner: „Jsem toho názoru, že v případě identifikace oběti musí být naprosto jasno. Proto navrhuji, aby svědkyně opět počkala na rohu Chancery Lane, jestli se její sestra neukáže.“

Malcolmová: „Nemám nejmenší pochyby o tom, že je moje sestra mrtvá.“

Koroner: „Nicméně bude lepší, když se celá tato záležitost ověří.“

Malcolmová (k porotě): „Nemyslím si, že je divné, že za mnou moje sestra přišla ve čtvrtek. Už to dříve také udělala, ale vždy pak přišla i v sobotu. Když přišla minulý čtvrtek, chtěla po mě peníze, protože prý neměla na nocleh. Řekla jsem ji: „Elizabeth, už mě otravuješ.““

Koroner: „Byla Vaše sestra ve vězení?“

Malcolmová: „Ano.“

Koroner: „Nebyla nikdy zavřená přes sobotu?“

Malcolmová: „Ne, vždycky byla zavřená jen přes noc.“

Koroner: „Nikdy nebyla zavřená déle?“

Malcolmová: „Ne, vždycky dostala pokutu.“

Člen poroty: „Říkáte, že dříve, když přišla ve čtvrtek, tak pak přišla i v sobotu?“

Malcolmová: „Ano, vždycky.“

Koroner: „Takže čtvrtek byl navíc. Jste si naprosto jistá, že žena v márnici je opravdu Vaše sestra?“

Malcolmová: „Nemám o tom nejmenší pochyby.“

 

Frederick William Blackwell: „Jsem lékař, bydlím na Commercial Road 100. V neděli v 1:10, jsem byl přivolán na Berner Street. Můj asistent, pan Johnston, vyrazil se strážníkem na místo činu, já jsem je následoval hned, jak jsem se oblékl. Když jsem dorazil na místo, bylo podle mých hodinek 1:16. Oběť ležela na její levé straně blízko brány do dvora, její tvář byla otočena k pravé zdi. Její nohy ležely také blízko zdi a byly pokrčené. Hlava oběti ležela za kolejemi vyjetými od kočárů a vozíků, krk ležel přes tyto koleje. Ženiny nohy byly asi 3 yardy od brány. Její šaty byly u krku rozepnuté. Hrdlo a hrudník oběti byl ještě teplý, nohy a obličej o něco méně. Ruce byly studené. Pravá ruka spočívala na hrudi a byla od krve. Levá ruka ležela na zemi, dlaň byla částečně sevřená v pěst, ve které oběť svírala ústní pastilky zabalené v hedvábném papíře. Oběť neměla žádné prsteny, ani jsem na jejích prstech nenalezl žádné stopy po prstenech. Oběť měla ve tváři klidný výraz, ústa byla mírně otevřená. Kolem krku měla velmi těsně uvázaný hedvábný šátek s mašlí na levé straně. Na hrdle byl proveden dlouhý řez, který byl rovnoběžný s dolním okrajem šátku. Řez byl na krajích mírně roztřepený, což by odpovídalo použití ostrého nože. Řez byl veden na levé straně hrdla, asi 2 palce pod čelistí oběti. Byl veden téměř rovnoběžně s čelistí. Na levé straně byly cévy téměř přerušeny, průdušnice byla rozříznuta. Řez byl ukončen na pravé straně hrdla asi 1 palec pod čelistí. Na pravé straně ovšem nebyly cévy tolik narušeny. Nemohu říci, zda bylo s pravou rukou-na které byly stopy po krvi-později manipulováno. Krev z rány stékala do odtokového kanálu na opačné straně dvora. V nejtěsnější blízkosti těla byla asi libra sražené krve.“

Koroner: „Byly v okolí nějaké stopy po krvi?“

Blackwell: „Ne, jen několik stop způsobených okolostojícími lidmi, kteří nechtěně stoupli do kaluže krve.“

Koroner: „Měla oběť krev na botách?“

Blackwell: „Ne.“

Koroner: „Objevil jste nějaké stříkance krve na zdi?“

Blackwell: „Ne. Byla velká tma a já si mohl pomoci pouze strážníkovou lucernou. Od té doby jsem na místě činu nebyl. Na šatech oběti jsem nenalezl žádnou krev. Ženin čepeček ležel na zemi, několik palců od její hlavy.“

Koroner: „Mohla si oběť toto zranění způsobit sama?“

Blackwell: „To je zhola nemožné.“

Koroner: „Kdy podle Vás oběť zemřela?“

Blackwell: „20 minut až půl hodiny před mým příchodem. Její šaty nebyly mokré, přestože pršelo. Žena musela umírat poměrně dlouho, protože cévy byly proříznuty jen na jedné straně hrdla a tepna nebyla zcela přerušena.“

Koroner: „Mohla oběť s tímto poraněním hrdla volat o pomoc?“

Blackwell: „V žádném případě. Doktor Phillips dorazil 20 až 30 minut po mém příchodu. Když jsem dorazil na místo, byla brána již zavřená, takže strážník se ve své výpovědi musí mýlit.“

Člen poroty: „Můžete posoudit, zda rána na hrdle byla způsobena, až když oběť ležela na zemi?“

Blackwell: „Podle mého názoru, vrah svou oběť uchopil za šátek a strhl ji k zemi. Zranění na krku byla způsobena v momentě, kdy oběť padala nebo až když ležela na zemi. Pokud by žena stála, krev by se rozstříkla všude okolo.“

Koroner: „Byl šátek kolem krku natolik pevně utažen, aby zabránil oběti vykřiknout?“

Blackwell: „To nemohu říct.“

Koroner: „Vrah zakryl oběti nos a ústa?“

Blackwell: „Ano. Hned poté oběti podřízl hrdlo.“

 

Vyšetřování bylo odročeno na 3. října.

 

Elizabeth Tannerová: „Jsem správcová noclehárny na Flower and Dean Street 32. Jsem vdova. Viděla jsem tělo ženy v márnici v St. George a poznala jsem ji jako ženu, která byla ubytovaná v naší noclehárně, s menšími přestávkami, posledních 6 let.“

Koroner: „Kdo je to?“

Tannerová: „Byla známá pod přezdívkou „Dlouhá Liz“.“

Koroner: „Znáte její pravé jméno?“

Tannerová: „Ne.“

Koroner: „Byla to Angličanka?“

Tannerová: „Říkala, že je ze Švédska. Nikdy mi ale neřekla, kde se narodila. Tvrdila, že byla vdaná, ale její manžel a děti se utopili na parníku Princess Alice.“

Koroner: „Kdy jste ji naposledy viděla?“

Tannerová: „Minulou sobotu v 18:30.“

Koroner: „Kde jste ji viděla?“

Tannerová: „Byla se mnou v hospodě Queen's Head v Commercial Street.“

Koroner: „Pak odtud odešla?“

Tannerová: „Vrátily jsme se společně do noclehárny. Tehdy na sobě neměla žádný klobouček ani plášť. Nikdy mi neřekla, kdo byl její manžel.“

Koroner: „Kdy jste se toho večera rozloučily?“

Tannerová: „Když jsme přišly do noclehárny, ona šla do kuchyně a já do jiné části domu.“

Koroner: „Viděla jste ji pak ještě?“

Tannerová: „Ne, viděla jsem ji až dnes v márnici.“

Koroner: „Jste si jistá, že tělo v márnici opravdu patří této ženě?“

Tannerová: „Jsem si naprosto jistá. Poznala jsem ji podle rysů v obličeji, i podle poranění patra v jejích ústech. Tvrdila, že se zranila při potopení Princess Alice.“

Koroner: „Jak dlouho byla ubytovaná v noclehárně?“

Tannerová: „Minulý týden v noclehárně přespala jen ve čtvrtek a v pátek.“

Koroner: „Měla zaplacenou postel i na sobotní noc?“

Tannerová: „Ne.“

Koroner: „Víte o nějakém muži, se kterým někdy měla poměr?“

Tannerová: „Vím jen o jednom.“

Koroner: „Kdo byl ten muž?“

Tannerová: „Žila s ním. Ve čtvrtek s ní přespal v naší noclehárně.“

Koroner: „Viděla jste ho někdy?“

Tannerová: „Viděla jsem ho minulou neděli.“

Detektiv inspektor Reid: „Tento muž je dnes přítomen.“

Tannerová: „Nevím nic o tom, že byla někdy u policejního soudu nebo že trpěla epileptickými záchvaty. Vím, že žila ve Fashion Street, ale o tom, že by někdy žila v Poplaru, nic nevím. Nikdy jsem neslyšela nic o tom, že by měla sestru v Red Lion Square. Nevím nic o jejích příbuzných, kromě zesnulého manžela a jejich dětí.“

Koroner: „Jaká to byla žena?“

Tannerová: „Byla velmi tichá.“

Koroner: „Skromná žena?“

Tannerová: „Ano.“

Koroner: „Zůstávala venku dlouho do noci?“

Tannerová: „Někdy.“

Koroner: „Měla nějaké peníze?“

Tannerová: „V sobotu v noclehárně uklidila 2 místnosti, za to jsem jí zaplatila 6 pencí. Nevím, jestli měla ještě nějaké jiné peníze.“

Koroner: „V márnici jste viděla 2 kapesníky. Patřily zesnulé?“

Tannerová: „Nevím.“

Koroner: „Poznala jste šaty v márnici?“

Tannerová: „Ano. Poznala jsem plášť, který visí v márnici. Ostatní oblečení měla na sobě minulou sobotu.“

Koroner: „Svěřila se Vám někdy, že by měla z někoho strach?“

Tannerová: „Ne.“

Koroner: „Nebo že by jí někdo ublížil?“

Tannerová: „Ne.“

Koroner: „Nepřekvapilo Vás, že se v sobotu nevrátila?“

Tannerová: „Nevšimli jsme si toho.“

Koroner: „Co Vás tedy přimělo jít do márnice?“

Tannerová: „Protože jsem k tomu byla vyzvaná. Už si nevzpomínám, v kolik hodin přišla ve čtvrtek do noclehárny. Tehdy měla na sobě dlouhý plášť. Nic si sebou nepřinesla. (k porotě) Neznám žádnou jinou „Dlouhou Liz“. Nikdy jsem neslyšela nic o sestře, ke které by si chodila pro peníze, ani jsem nikdy neslyšela jméno Stride. Do minulého čtvrtku asi 3 měsíce v noclehárně nepřespávala.“

Koroner: „Viděla jste ji během těchto 3 měsíců?“

Tannerová: „Ano, vídala jsem ji často. Někdy jednou za týden, jindy zase téměř každý druhý den.“

Koroner: „Víte, jak se živila?“

Tannerová: „Řekla mi, že pracuje mezi Židy a že žije s mužem ve Fashion Street.“

Koroner: „Mluvila dobře anglicky?“

Tannerová: „Ano, ale mluvila i švédsky.“

Koroner: „Bylo podle přízvuku poznat, že je to cizinka?“

Tannerová: „Mluvila anglicky stejně dobře, jako rodilí Angličané. Nebyla moc v kontaktu se švédskou komunitou. Nikdy se mi nesvěřila, že by měla zraněnou nohu nebo že by měla v dětství nějakou zlomeninu. Neměla jsem žádný důvod nevěřit jí, že byla opravdu ze Švédska.“

 

Catherine Laneová: „Bydlím na Flower and Dean Street. Jsem vdaná, pracuji jako služka. Můj manžel je přístavní dělník a bydlí se mnou v noclehárně, kterou vede předchozí svědkyně. Bydlím tam od února. Byla jsem v márnici, kde jsem viděla tělo zesnulé ženy.“

Koroner: „Poznala jste tu ženu?“

Laneová: „Ano, je to Dlouhá Liz, která příležitostně přespávala v noclehárně. Přišla tam minulý čtvrtek.“

Koroner: „Viděla jste ji někdy předtím?“

Laneová: „Znala jsme ji 6 nebo 7 měsíců. Vídala jsem ji na Fashion Street, kde žila a pak i v noclehárně.“

Koroner: „Mluvila jste s ní minulý týden?“

Laneová: „Mluvila jsem s ní ve čtvrtek a v sobotu.“

Koroner: „V kolik hodin jste ji viděla ve čtvrtek?“

Laneová: „ Mezi 10:00 a 11:00.“

Koroner: „Řekla Vám, proč se vrátila do noclehárny?“

Laneová: „Řekla mi, že se pohádala s mužem, se kterým žila.“

Koroner: „Kdy jste ji viděla v sobotu?“

Laneová: „Když uklízela pokoj správcové.“

Koroner: „A potom?“

Laneová: „Naposledy jsem ji viděla v kuchyni, mezi 18:00 a 19:00. Měla na sobě dlouhý plášť a černý klobouček.“

Koroner: „Řekla Vám potom, kam odchází?“

Laneová: „Ne. Poprvé jsem byla v márnici v neděli odpoledne a hned jsem ji poznala.“

Koroner: „Viděla jste ji opouštět noclehárnu?“

Laneová: „Ano. Než odešla, dala mi kus sametu a požádala mě, abych na něj dala pozor, než se vrátí.“

Látka byla ukázána porotě a koronerovi. Byl to velký kus zeleného sametu.

Koroner: „Ona neměla jiné místo, kam by mohla látku schovat?“

Laneová: „Nevím, proč s tím přišla zrovna za mnou, protože ho mohla dát do úschovy ke správcové. Vím, že když odcházela, měla u sebe šestipenci. Ukázala mi ji a řekla, že ji dostala do správcové.“

Koroner: „Byla opilá?“

Laneová: „Pokud mohu soudit, tak ne.“

Koroner: „Znáte někoho, kdo by jí mohl ublížit?“

Laneová: „Ne.“

Koroner: „Mluvila o nějaké osobě jí blízké, krom muže se kterým žila?“

Laneová: „Ne. Říkala, že je ze Švédska a že dříve žila v Devonshire Street, Commercial Road. Nikdy se nezmínila o Poplaru.“

Koroner: „Mluvila s Vámi o svém manželovi?“

Laneová: „Vím jen, že je mrtvý. Nikdy se nezmínila o tom, že by se někoho bála nebo že by jí někdo vyhrožoval. Jsem si naprosto jistá, že jde o ženu v márnici. (k porotě) Podle přízvuku bylo poznat, že je to cizinka. Některá slova špatně vyslovovala.“

Koroner: „Slyšela jste ji někdy mluvit v jejím rodném jazyce?“

Laneová: „Ano, když mluvila se ženami, pro které pracovala. Nikdy jsem neslyšela, že by měla sestru nebo že by nechala své dítě u jejích dveří.“

 

Charles Preston: „Jsem holič a bydlím na Flower and Dean Street 32. Žiju tam už 18 měsíců. Minulou neděli jsem byl v márnici a jsem si jistý, že jde o Dlouhou Liz, kterou jsem znal z noclehárny, kde bydlím.“

Koroner: „Kdy jste ji naposledy viděl?“

Preston: „V sobotu mezi 6:00 a 7:00.“

Koroner: „Kde?“

Preston: „V kuchyni v noclehárně.“

Koroner: „Chystala se k odchodu?“

Preston: „Ano. Ptala se mě, jestli nemám kartáč, aby si mohla vyčistit šaty. Já jsem ale žádný neměl.“

Koroner: „Co měla na sobě?“

Preston: „Kabát, který jsem viděl v márnici. Žádné květiny na hrudi neměla. Kolem krku měla omotaný pruhovaný hedvábný šátek.“

Koroner: „Měla u sebe nějaké kapesníky?“

Preston: „To nevím.“

Koroner: „A můžete říct, jestli nějaké vlastnila?“

Preston: „Ne, nemůžu.“

Koroner: „Co o ní víte?“

Preston: „Vím, že se narodila ve Stockholmu a že přicestovala do Anglie ve službách nějakého gentlemana.“

Koroner: „Řekla Vám, kolik jí bylo let?“

Preston: „Jednou se zmínila, že je jí 35 let.“

Koroner: „Zmínila se někdy, že je, nebo byla, vdaná?“

Preston: „Ano. Říkala, že její manžel a děti se utopili na Princess Alice, zatímco ona se tehdy zachránila.“

Koroner: „Řekla vám někdy, kdo byl její manžel?“

Preston: „Myslím si, že říkala, že její manžel byl námořník a že měl kavárnu v Chrisp Street v Poplaru.“

Koroner: „Zmínila se před Vámi někdy o tom, že byla u policejního soudu?“

Preston: „Vím jen, že byla jednou zatčená za opilství a výtržnosti v Ten Bells Public House na Commercial Street. Bylo to jednou v neděli ráno, asi před 4 nebo 5 měsíci.“

Koroner: „Víte o někom, kdo by jí mohl ublížit?“

Preston: „Ne.“

Koroner: „Svěřila se Vám někdy s tím, že by se někoho bála?“

Preston: „Ne.“

Koroner: „Řekla Vám, kam měla v sobotu namířeno?“

Preston: „Ne.“

Koroner: „Nebo kdy se vrátí?“

Preston: „Ne.“

Koroner: „Řekla Vám, jestli měla vůbec v úmyslu se vrátit?“

Preston: „Nezmínila se o tom. Nikdy se netajila tím, že její jméno je Elizabeth Strideová. Nikdy se nezmínila o nějaké sestře. Říkávala, že její matka stále žije ve Švédsku. K lidem, kteří přišli do noclehárny, mluvila plynně švédsky.“

 

Michael Kidney: „Jsem přístavní dělník a bydlím na Dorset Street 38, Spitalfields. Viděl jsem tělo v márnici.“

Koroner: „Je to žena, se kterou jste žil?“

Kidney: „Ano.“

Koroner: „Jste si tím naprosto jistý?“

Kidney: „Nemám o tom nejmenší pochyby.“

Koroner: „Jaké bylo její jméno?“

Kidney: „Elizabeth Strideová.“

Koroner: „Jak dlouho jste ji znal?“

Kidney: „Asi 3 roky.“

Koroner: „Jak dlouho s Vámi žila?“

Kidney: „Téměř celou tu dobu.“

Koroner: „Kolik jí bylo let?“

Kidney: „36 až 38 let.“

Koroner: „Pocházela ze Švédska?“

Kidney: „Říkala to a já nikdy neměl žádný důvod o tom pochybovat. Řekla mi, že se narodila asi 3 míle od Stockholmu a že její otec byl farmář. Do Anglie připlula ze zvědavosti, chtěla vidět naši zemi. Tomu jsem ale nikdy moc nevěřil. Později mi řekla, že to bylo kvůli problémům s její rodinou.“

Koroner: „Měla v Anglii nějaké příbuzné?“

Kidney: „Když jsme se seznámili, tak mi řekla, že je vdova a že její manžel byl tesař na lodi Sheerness.“

Koroner: „Vlastnil někdy kavárnu?“

Kidney: „To mi řekla.“

Koroner: „Kde?“

Kidney: „V Chrisp Street v Poplaru.“

Koroner: „Řekla Vám, kdy její manžel zemřel?“

Kidney: „Řekla mi, že zemřel při potopení Princess Alice.“

Koroner: „Měla nějaké poranění na patře?“

Kidney: „Ano.“

Koroner: „Pohádal jste se s ní ve čtvrtek?“

Kidney: „Ve čtvrtek jsem ji vůbec neviděl.“

Koroner: „Kdy jste ji naposledy viděl?“

Kidney: „V úterý. Rozloučili jsme na Commercial Street. Mohlo to být mezi 21:00 a 22:00, protože jsem se právě vracel z práce. Rozhodně jsme se nepohádali, šlo o přátelské rozloučení.“

Koroner: „Čekal jste ji doma?“

Kidney: „O půlhodiny později jsem přišel domů. Zjistil jsem, že už tu byla přede mnou. Šel jsem znovu ven a už jsem ji nikdy neviděl.“

Koroner: „Máte nějaké vysvětlení pro její náhlé zmizení? Když jste jí viděl naposledy, byla opilá?“

Kidney: „Byla naprosto střízlivá.“

Koroner: „Čím si tedy vysvětlujete její náhlý odchod?“

Kidney: „Občas to takhle udělala, prostě odešla.“

Koroner: „Ach, už dříve Vás takto opustila?“

Kidney: „Za 3 roky, co jsem ji znal, byla pryč asi 5 měsíců. Dohromady.“

Koroner: „Bez jakéhokoliv důvodu?“

Kidney: „Pokud vím, tak žádný důvod neměla. Choval jsem se k ní jako k manželce.“

Koroner: „Chodila v tu dobu za někým?“

Kidney: „Měla napsanou adresu bratra jakéhosi gentlemana, u kterého dříve pracovala jako služka. Bylo to někde u Hyde Parku. Teď tu adresu zrovna nemůžu najít.“

Koroner: „Ona neměla jediný důvod k odchodu?“

Kidney: „V předchozích případech bylo důvodem její pití. Vždycky se ale vrátila. Myslím si, že mě měla ráda víc než ostatní muže. Nevěřím, že by ode mě v úterý odešla kvůli jinému muži.“

Koroner: „Měla nějaké peníze?“

Kidney: „Nemyslím si, že by byla bez šilinku, když odešla. Dával jsem ji nějaké peníze, takže nějaké musela mít, pokud je neutratila za pití.“

Koroner: „Víte o někom, s kým měla problémy, nebo kdo by jí mohl ublížit?“

Kidney: „Ne. Ale podle mého je její smrtí vinna policie, protože ještě nedopadla toho vraha. V pondělí v noci jsem byl na policejní stanici v Leman Street a chtěl jsem detektiva, kterému bych dal zajímavé informace o tom muži.“

Koroner: „O jakých informacích mluvíte?“

Kidney: „Mohl jsem policii sdělit informace vedoucí k dopadení pachatele.“

Koroner: „Podělíte se s námi o tuto informaci?“

Kidney: „Když jsem byl na policejní stanici, řekl jsem inspektorovi, že tuto informaci sdělím jen v případě, že dostanu k dispozici nějakého mladého detektiva. Žádného mi ale neposlal.“

Koroner: „Kam by mělo být, podle Vás, směřováno vyšetřování?“

Kidney: „Mohl jsem poskytnout informaci, která by znamenala zlom ve vyšetřování. Pokud bych dostal k ruce nějakého mladého detektiva.“

Detektiv inspektor Reid: „Když jste byl na stanici v Leman Street a mluvil s inspektorem, byl jste pod vlivem alkoholu?“

Kidney: „Ano. Nechtěl mi dát k dispozici mladého detektiva, tak jsem mu řekl, že je nezdvořák“ (smích)

Koroner: „Byl jste v armádě, předpokládám proto, že máte dobrou penzi.“

Kidney: „Byl jsem pouze v záloze.“

Člen poroty: „Máte tedy nějakou informaci pro policii?“

Kidney: „Jsem velký milovník disciplíny, pane.“ (smích)

Koroner: „Máte nějakou informaci užitečnou pro práci detektivů?“

Kidney: „Ano. Získal jsem ji na vlastní pěst. Lidi, od kterých jsem ji získal, mě znají, proto věřím, že kdybych dostal někoho k ruce, zjistil bych mnohem víc.“

Reid: „Dáte tu informaci mě, pokud ji nesdělíte koronerovi?“

Kidney: „Věřím, že bych dopadl toho vraha, kdyby byl pod mým velením nějaký detektiv.“

Koroner: „To nemůžete myslet vážně. Já sám jsem obdržel stovky dopisů s různými návrhy, kudy by se mělo ubírat vyšetřování. A pevně věřím, že všichni pisatelé by chtěli nějakého detektiva pod své velení.“ (smích)

Kidney: „Já mám ale informaci, která by se mohla policii hodit.“

Koroner: „Pak tedy uděláte nejlépe, když se s námi o ni podělíte.“

Kidney: „Věřím, že kdybych mohl velet, byl by vrah brzy dopaden.“

Koroner: „Musíte přece vědět, že policie nedá detektiva k dispozici muži, který je opilý.“

Kidney: „Kdybych mohl rozhodnout o rozmístění 100 policistů, vrah by byl chycen při činu.“

Reid: „Takže nemáte žádnou informaci, kterou chcete dát policii?“

Kidney: „Ne, nechám si ji pro sebe.“

Člen poroty: „Víte o nějaké sestře, která by zesnulé dávala peníze?“

Kidney: „Ne. V pondělí jsem viděl paní Malcolmovou, která tvrdila, že je její sestra. Měla zesnulou asi hodně ráda.“

Koroner: „Měl jste se zesnulou nějaké děti?“

Kidney: „Ne.“

Koroner: „Měla dítě s nějakým policistou?“

Kidney: „Řekla mi, že když pracovala v Hyde Parku, ucházel se o ni nějaký policista. Nakonec dala přednost Strideovi. O tom, že by měla dítě s policajtem, jsem nikdy neslyšel. Řekla mi, že byla matkou 9 dětí, z nichž 2 se utopili na Princess Alice a ostatní byly buďto ve škole patřící švédské farnosti, která je na druhé straně londýnského mostu, nebo jsou u přátel jejího manžela. Slyšel jsem, jak mluvila švédsky, proto jsem nikdy nepochyboval, že byla opravdu odtud. Myslím, že mi říkala, že ona i její manžel byli zaměstnaní na Princess Alice.“

 

Edward Johnson: „Bydlím na Commercial Road 100. Jsem asistentem doktorů Kayeho a Blackwella. Minulou neděli, několik minut po 1:00, přiběhl strážník číslo 436H. Poté, co o všem informoval doktora Blackwella, který byl ještě v posteli, doprovodil mě na Berner Street, kde ve dvoře sousedícím s číslem 40 leželo tělo ženy. Ležela na její levé straně“

Koroner: „Bylo na místě činu hodně lidí?“

Johnson: „Ve dvoře už byl menší dav.“

Koroner: „Byla na místě činu policie?“

Johnson: „Ano.“

Koroner: „Dotýkal se někdo těla?“

Johnson: „Ne.“

Koroner: „Bylo místo činu dostatečně osvětleno?“

Johnson: „To bych zrovna neřekl.“

Koroner: „Co osvětlovalo místo činu?“

Johnson: „Pouze policistova lucerna. Prohlédl jsem ženino tělo a nalezl jsem řez na jejím hrdle.“

Koroner: „Krvácela ještě tato rána?“

Johnson: „Ne. Krvácení již ustalo. Tělo oběti bylo ještě teplé, s výjimkou rukou, ty byly studené.“

Koroner: „Rozepnul jste šaty oběti?“

Johnson: „Když jsem přišel, byly ženiny šaty zapnuté. Rozepnul jsem je, abych zjistil, zda je hrudník oběti ještě teplý.“

Koroner: „Hýbal jste s hlavou oběti?“

Johnson: „S tělem jsem nehýbal. Proud krve tekl směrem k odtokovému kanálu. Krev se už začínala srážet. U krku oběti nebylo mnoho krve. Všechna odtekla pryč. Nevšiml jsem si, jestli měla žena ruku od krve. Levá ruka byla ohnutá směrem od těla. Pravá ruka byla také ohnutá, ležela napříč tělem.“

Koroner: „Můžete říct, zda někdo z okolostojících lidí omylem šlápl do kaluže krve?“

Johnson: „Ničeho podobného jsem si nevšimnul.“

Koroner: „A prohledal jste okolí, abyste se o tom ujistil?“

Johnson: „Ano. Neměl jsem sebou hodinky, ale když dorazil doktor Blackwell, bylo 1:16. Vím to, protože se doktor díval na své hodinky. Já jsem mohl dorazit o 3 nebo 4 minuty dříve. Klobouček oběti ležel asi 3 nebo 4 palce za její hlavou. Krátce po mém příchodu strážník zavřel bránu.“

 

Thomas Coram: „Bydlím na Plummer's Road. Pracuji pro obchodníka s kokosy. V pondělí krátce po půlnoci jsem opustil dům svých známých v Bath Garden, Brady Street. Šel jsem přímo po Brady Street a Whitechapel Road, směrem k Aldgate. Nejprve jsem šel po pravé straně ulice, později jsem přešel na druhou stranu. Když jsem šel kolem Whitechapel Road 253, uviděl jsem nůž ležící na schodku přede dveřmi.“

Koroner: „Co je v čísle 253?“

Coram: „Prádelna. Před hlavním vchodem jsou dva schodky, nůž ležel na tom spodním.“

Nůž byl položen před porotu i před koronera. V sále zavládl rozruch, protože o nálezu nože veřejnost nebyla ještě obeznámena. Jednalo se o podobný nůž, jako používají pekaři, s plochým hrotem. Neměl tedy špičaté ostří, jako například řeznický nůž. Čepel, která byla potřísněná něčím, co připomínalo krev, byla necelou stopu dlouhá a palec široká, zatímco černá rukojeť byla 6 palců dlouhá a na 3 místech silně nýtovaná.

Coram: „Kolem rukojeti byl kapesník. Ten byl nejprve složený a pak omotaný kolem ostří. Přivolal jsem okolojdoucího policistu. Nože jsem se nedotýkal.“

Koroner: „Odnesl policista nůž?“

Coram: „Ano, na stanici v Leman Street, kam jsem ho doprovodil.“

Koroner: „Prošlo tudy hodně lidí? Myslím, když jste našel ten nůž.“

Coram: „Jen několik. Myslím, že jsem za celou dobu nepotkal víc než 12 lidí. Nůž byl dobře vidět, okolí je dobře osvětleno.“

Koroner: „Potkal jste nějakého policistu, cestou z Brady Street až k číslu 253?“

Coram: „Potkal jsem 3 policisty.“

 

Strážník Joseph Drage, číslo 282, divize H: „V pondělí v 00:30 jsem byl na pochůzce naproti Brady Street, Whitechapel Road, když jsem asi 20 yardů ode mě uviděl posledního svědka, jak se shýbá a zvedá něco ze země. Když jsem přišel blíže, zamával na mě a řekl: „Strážníku, tady leží nějaký nůž!“ Uviděl jsem nůž s dlouhou čepelí, ležící na schodku přede dveřmi. Zvednul jsem ho a zjistil, že je potřísněn krví.“

Koroner: „Byly ty skvrny na noži ještě mokré?“

Drage: „Ne, bylo to už zaschlé. Kapesník, který byl také od krve, byl uvázaný kolem rukojeti nože a svázaný provázkem. Zeptal jsem se mladíka, jak nůž našel. Odpověděl: „Šel jsem zrovna okolo a najednou jsem uviděl něco bílého.“ Zeptal jsem se ho, co dělá tak pozdě venku a on odpověděl: „Byl jsem u přátel v Bath Gardens.“ Ještě jsem se ho zeptal na jeho jméno a adresu a pak mě doprovodil na stanici. Nůž a kapesník Vám byly předloženy. Mladík byl střízlivý a jeho chování bylo naprosto přirozené. Řekl, že když uviděl nůž, tak mu ztuhla krev v žilách, načež dodal: „V poslední době člověk pořád slýchá o takových podivných věcech.“ Šel jsem kolem tohoto místa asi 15 minut předtím. Nemohu si být úplně jistý, ale řekl bych, že v té době tam ten nůž ještě nebyl. O hodinu dříve jsem se zastavil blízko dveří a viděl, jak majitelka prádelny otevírala dveře nějaké ženě. V té době tam nůž určitě neležel. V pondělí odpoledne jsem nůž předal doktoru Phillipsovi.“

 

George Baxter Phillips: „Bydlím na Spital Square 2. Jsem policejní lékař, pracuji v divizi H. V neděli v 1:20 jsem byl přivolán na policejní stanici v Leman Street a odtud jsem byl poslán do dvora na Berner Street po jehož straně je dělnický klub. Když jsem dorazil, byl už na místě inspektor Pinhorn a superintendant West. Tělo oběti již prohlédl doktor Blackwell, který přišel chvíli přede mnou. Oběť ležela na levém boku, tváří ke zdi. Hlava směřovala do dvora, nohy směrem do ulice. Levou ruku měla ohnutou v lokti, v dlani svírala krabičku ústních pastilek. Vytrhl jsem ji pastilky z ruky a dal je doktoru Blackwellovi. Jednu pastilku jsem nalezl i v odtokovém kanále. Pravá ruka ležela napříč tělem, hřbet ruky a zápěstí bylo potřísněno sraženou krví. Nohy byly pokrčené, ležely blízko zdi. Tělo, tvář a nohy oběti byly ještě teplé, ruce byly studené. Oběť měla kolem krku pevně uvázaný hedvábný šátek. Do poznámek jsem si napsal, že šátek byl natržený, ale později jsem zjistil, že je naříznutý. Zde předkládám šátek. Rána na hrdle byla opravdu hluboká. Dále jsem pod pravou klíční kostí nalezl malou oděrku o velikosti asi palce a čtvrt. 1. října v 15:00 bylo v márnici u svatého Jiří provedeno detailní ohledání těla. Přítomni byli doktor Blackwell a jeho asistent a chvíli se zdržel i doktor Reigate. Teplota v místnosti byla asi 13 stupňů Celsia. Doktor Blackwell laskavě svolil, abych provedl pitvu. Posmrtná ztuhlost byla již značná. Na levé straně hlavy a obličeje oběti byly zbytky bahna. Oběť měla na levé straně zacuchané vlasy. Odstranili jsme šaty. Shledali jsme, že žena byla obstojně živena. Na obou ramenou, obzvláště na pravé straně, a na hrudi byly neobvyklé modravé skvrny. Na hrdle byl proveden čistý řez vedený zleva doprava, v délce asi 6 palců. Řez začínal asi 2 a půl palce pod čelistí. Nejprve nebyl tak hluboký, neprořízl všechnu svalovou tkáň a pronikl asi do hloubky tři čtvrtě palce. O něco níže už řez dosahoval hloubky asi 1 palce, prořízl cévy, stočil se nahoru a oddělil svaly od chrupavek na levé straně hrdla. Levá krkavice ovšem nebyla zcela přerušena. Na pravé straně byl řez více povrchní a končil asi 2 palce pod pravou čelistí. Je evidentní, že krvácení, které bylo příčinou smrti, zapříčinilo částečné přerušení levé krkavice. Dále jsme nalezli deformaci na spodních kostech pravé nohy, které nejsou rovné, ale mírně ohnuté dopředu. Nad levým kotníkem je zduřenina, kosti jsou zde rovné. Žádné nedávné zranění, vyjma toho na hrdle, jsme nenalezli. Spodní lalok na levém uchu byl utrhnutý, možná kvůli náušnici, zranění již bylo zcela zahojené. Pravé ucho bylo propíchnuto, pravděpodobně také kvůli náušnici. Ta ovšem chyběla. Po odstranění vlasů jsme nenalezli žádné modřiny nebo podlitiny. Lebka byla silná asi 1/6 palce, s hustou strukturou. Mozek byl zcela v pořádku. Obě plíce byly nezvykle bledé. Srdce bylo malé. Levá srdeční komora byla smrštěná, pravá také, ale o něco méně. Pravá srdeční komora byla plná tmavé sražené krve, levá byla prázdná. V žaludku byly nalezeny zbytky částečně stráveného jídla, patrně sýra, brambor a nějaké moučné potraviny. V levé spodní čelisti chybí zuby. V úterý v márnici jsem změřil obvod krku oběti. Bylo to 12 palců. V kapse pod sukní zesnulé jsem nalezl klíček od visacího zámku, malý kousek tužky, hřeben, rozbitý kus dalšího hřebenu, kovovou lžíci, půl tuctu velkých a jeden malý knoflík, háček - pravděpodobně z nějakých šatů, kus mušelínu a jeden nebo dva kusy papíru. Při zkoumání jejího kabátu, jsem našel na pravé straně nepatrné stopy od bláta, levá strana byla celá zablácená.“

Člen poroty: „Nezmínil jste se o ústní dutině. Jeden ze svědků tvrdil, že žena měla poraněné patro.“

Phillips: „Nic takového jsem nezpozoroval.“

Koroner: „Co bylo příčinou smrti?“

Phillips: „Nepochybně jí byla ztráta krve z levé krkavice a přerušení průdušnice.“

Koroner: „Prozkoumal jste pečlivě krev na místě činu? Myslím například, kam odtékala?“

Phillips: „Ano. Proud krve směřoval k odtokovému kanálu, který byl několik palců od postranního vchodu do klubu. Krev nejblíže krku oběti již byla zaschlá. Stejně tak krev ve vzdálenosti několika palců nalevo od oběti.“

Koroner: „Narazil jste na místě činu ještě na nějaké jiné stopy od krve?“

Phillips: „Žádnou jinou krev jsem nenašel. Pokud mohu říct, byl tok krve velmi neobvyklý, při zvážení ženiny postavy. (k porotě): Na noze zesnulé jsem nalezl jakési černé znaménko, ale nemohu říci, zda se jedná o uštknutí zmije.“

 

Vyšetřování bylo odročeno na pátek, na 14:00.