Vyšetřování vraždy Elizabeth Strideové - den 1-3

Koroner: „Když jste odcházeli, neviděli jste někoho postávat před dvorem?“

West: „Ne.“

Koroner: „Potkali jste někoho na ulici?“

West: „Pokud si vzpomínám, tak ne. Obvykle se vracím mezi 00:00 a 01:00.“

Koroner: „Bývají často na Berner Street prostitutky?“

West: „Na Fairclough Street vídám často ženy, jak postávají na ulici a baví se s muži.“

Koroner: „A blíže ke klubu?“

West: „Ne.“

Koroner: „Nebo přímo ve dvoře?“

West: „Jen jednou, asi před rokem. Bylo to kolem 23:00, nějaká žena si u brány povídala s mužem.“

Morris Eagle: „Jsem klenotník a bydlím na New Road 4, Commercial Road. Jsem členem Mezinárodního dělnického vzdělávacího klubu, který sídlí na Berner Street 40. V sobotu jsem byl v klubu několikrát během dne a večer jsem předsedal debatě. Když debata skončila, asi mezi 23:30 a 23:45, odešel jsem z klubu, abych doprovodil domů mou přítelkyni. Do klubu jsem se vrátil asi v 00:40. Chtěl jsem jít hlavním vchodem, ten byl ale zavřený, takže jsem musel jít přes dvůr.“

Koroner: „Všimnul jste si, že by něco leželo na zemi blízko brány do dvora?“

Eagle: „Ne.“

Koroner: „Prošel jste středem brány?“

Eagle: „Myslím, že ano. Brána je široká 9 stop a 2 palce. Přirozeně jsem šel více napravo, protože klub je na pravé straně dvora.“

Koroner: „Můžete si být stoprocentně jistý, že v té době zde ještě tělo oběti neleželo?“

Eagle: „Jistý si být nemůžu, protože tam byla velká tma. V prvním patře klubu se svítilo, ale na zemi byla tma. Obzvláště v blízkosti brány.“

Koroner: „Pokud to chápu správně, nemůžete říct, zda u brány něco leželo?“

Eagle: „Ne, nemůžu.“

Koroner: „Viděl jste někoho v okolí Berner Street?“

Eagle: „Myslím si, že ano, ale už si to přesně nepamatuju.“

Koroner: „Viděl jste někoho ve dvoře?“

Eagle: „Nevzpomínám si, že bych někoho viděl.“

Koroner: „Pokud by tam byla žena s mužem, pamatoval byste si to?“

Eagle: „Ano, to určitě.“

Koroner: „Všimnul jste si, zda v protějším domě svítila nějaká světla?“

Eagle: „Nevzpomínám si.“

Koroner: „Býváte často v klubu pozdě v noci?“

Eagle: „Ano, velmi často.“

Koroner: „A ve dvoře?“

Eagle: „Ne, ve dvoře ne.“

Koroner: „Viděl jste tam někdy nějakou ženu ve společnosti muže?“

Eagle: „Ve dvoře ne, ale nedaleko je hospoda na Fairclough Street, tam bývají často. Když jsem v sobotu přišel na dvůr, uslyšel jsem, jak v prvním patře moji přátelé zpívají. Šel jsem za nimi nahoru. Zpívali v ruštině a já se k nim přidal. Asi po 20 minutách přiběhl jeden ze členů – Gidleman – a řekl: „Ve dvoře je mrtvá žena!“ Ve vteřině jsem seběhl dolů, škrtl sirkou a uviděl jsem ženu ležící blízko brány. Kolem byla spousta krve. Její nohy směřovaly směrem k bráně, od které byly asi 6 nebo 7 stop daleko. Žena ležela na boku čelem ke klubovní zdi. V tu chvíli byl u těla ještě jeden člen klubu.“

Koroner: „Dotkl jste se těla?“

Eagle: „Ne. Když jsem škrtl zápalkou a uviděl tu spoustu krve, okamžitě jsem se rozeběhl zavolat policii.“

Koroner: „Byly ženiny šaty porušené? Například roztrhané nebo rozřezané?“

Eagle: „To nevím. Běžel jsem směrem ke Commercial Road. Diemschutz, správce klubu, a ještě jeden člen se vydali opačným směrem na Fairclough Street. V Commercial Road jsem narazil na dva strážníky na Grove Street. Řekl jsem jim, že na Berner Street byla zavražděna žena a v jejich doprovodu jsem se vrátil zpátky.“

Koroner: „Byl v té době někdo ve dvoře?“

Eagle: „Ano. Bylo tam několik členů klubu a pak i několik neznámých lidí. Jeden z policistů si na tělo ženy posvítil lucernou a poslal mě na stanici pro inspektora. Druhého policistu pak poslal pro doktora. Všichni přítomní se báli přiblížit k tělu nebo se ho dokonce dotknout. Strážník se nicméně těla dotknul.“

Koroner: „Můžete upřesnit dobu, kdy k nálezu těla došlo?“

Eagle: „Muselo to být kolem 01:00. V sobotu bylo v klubu přítomno i několik žen, ale všechny jsme znaly. Je možné, že několik členů s nimi po diskuzi tančilo.“

Koroner: „Když se tam oné noci zpívalo a tančilo, slyšeli byste křik ze dvora?“

Eagle: „Záleží na tom, co by to bylo za křik.“

Koroner: „Křik ženy v nebezpečí. Výkřik „Vražda“.“

Eagle: „Ano, to bychom slyšeli.“

Lewis Diemschutz: „Jsem správcem Mezinárodního dělnického vzdělávacího klubu, v jehož prostorách na Berner Street 40 také bydlím. Jsem ženatý, moje žena mi pomáhá s chodem klubu. V sobotu jsem odešel v 10:30 a vrátil jsem se v neděli přesně v 01:00. Časem jsem si jistý, protože jsem si všimnul hodin ve výloze pekařství na rohu Berner Street. Byl jsem na trhu blízko Crystal Palace. Vezl jsem své zboží na dvoukoláku taženém poníkem, kterého mívám ustájeného na George Yard v Cable Street. Chtěl jsem doma vyložit své zboží. Když jsem vjížděl do dvora, brána byla otevřená dokořán. Byla velká tma. Najednou se můj poník splašil kvůli něčemu ležícímu po pravé straně na zemi. Podíval jsem se na to blíže, ale byla taková tma, že jsem nemohl rozeznat, o co jde, jen to, že jde o něco tmavého ležícího na zemi. Šťouchnul jsem do toho svým bičem, ale nic se nestalo, tak jsem seskočil z vozíku a škrtl sirkou. Foukal docela silný vítr, takže jsem toho stejně moc neviděl. Rozpoznal jsem jen to, že jde o člověka. Podle šatů jsem poznal, že jde o ženu.“

Koroner: „Rozrušilo Vás to?“

Diemschutz: „Ne. Šel jsem do klubu a hledal svoji ženu. Našel jsem ji v pokoji v přízemí.“

Koroner: „Kde jste nechal svého poníka?“

Diemschutz: „Zůstal na dvoře hned za dveřmi klubu. V přízemí bylo několik členů klubu, kterým jsem řekl, že na dvoře leží žena, ale že nevím, jestli je mrtvá nebo jen opilá. Pak jsem vzal svíčku a vrátil se na dvůr. Už když jsem se blížil k tělu, uviděl jsem na zemi krev.“

Koroner: „Dotknul jste se těla?“

Diemschutz: „Ne, hned jsem se rozběhl pro policii. Nemohl jsem najít žádného strážníka, proto jsem začal křičet: „Policie!“ Křičel jsem tak nahlas, jak to jen šlo. Na Grove Street jsem narazil na nějakého muže, který mě doprovodil zpátky. Když jsme dorazili na místo, muž té ženě zvedl hlavu. Teprve v tu chvíli jsem si všimnul té rány na krku.“

Koroner: „Kdy dorazila policie?“

Diemschutz: „Hned po nás dorazil Eagle se strážníky.“

Koroner: „Všimnul jste si něčeho neobvyklého, když jste se blížil ke klubu?“

Diemschutz: „Ne.“

Koroner: „Neviděl jste nic podezřelého?“

Diemschutz: „Ne.“

Koroner: „Za jak dlouho dorazil lékař?“

Diemschutz: „Asi 20 minut po strážnících. Zatímco policisté prohledávali místo činu, nikdo nesměl opustit klub. Pak si ještě strážníci vzali ode všech členů jejich jména a adresy.“

Koroner: „Všimnul jste si, jestli byly ženiny šaty v pořádku?“

Diemschutz: „Byly v naprostém pořádku.“

Koroner: „V jaké poloze žena ležela?“

Diemschutz: „Na její levé straně, s obličejem směrem ke zdi klubu.“

Koroner: „Oběť ležela na boku?“

Diemschutz: „Neřekl bych, jen její tvář byla natočená na stranu. Ale přesně už si to nepamatuju. Nevím, v jaké poloze byly její ruce, ale po příjezdu policie jsem si všimnul, že měla u krku rozepnutý živůtek. Doktor říkal, že tělo bylo ještě teplé.“

Koroner: „Máte nějakou představu, kolik bylo kolem těla krve?“

Diemschutz: „Mohly to být tak 2 litry krve.“

Koroner: „Jakým směrem krev tekla?“

Diemschutz: „Dozadu do dvora. Tělo bylo asi stopu od zdi klubu. Odtokový kanál je dlážděny velkými kameny, v jeho středu jsou pak menší nepravidelné kameny.“

Koroner: „Už jste někdy viděl ve dvoře ženy ve společnosti mužů?“

Diemschutz: „Nikdy.“

Koroner: „Ani Vám o tom nikdo neříkal?“

Diemschutz: „Ne.“

Porotce: „Mohl byste projít kolem těla na dvůr, aniž byste si ho všimnul?“

Diemschutz: „Ano, určitě.“

Koroner: „A kdyby někdo prošel středem brány?“

Diemschutz: „I to je možné. Já sám bych si těla nevšimnul, kdyby se můj poník nesplašil. Když jsem slezl ze svého vozíku, tak jsem tělo dokonce napoprvé minul.“

Koroner: „Kam až tekla krev?“

Diemschutz: „Až ke kuchyňským dveřím klubu.“

Koroner: „Zůstal někdo u těla, když jste běžel pro policii?“

Diemschutz: „Bylo tam několik členů klubu. Když jsem se vrátil, stále byli na místě. Nemůžu říct, jestli se někdo z nich těla dotýkal.“

Inspektor Reid: „Po objevení těla jsme všechny přítomné zadrželi a já osobně jsem je vyšetřoval, zatímco doktor Phillips je prohledával.“

Porotce: „Je možné, že by v době mezi objevem těla a příjezdem policie někdo utekl ze dvora?“

Diemschutz: „Určitě. Ale mnohem pravděpodobnější je, že někdo mohl zmizet ze dvora, když jsem po nálezu těla vběhl do klubu.“

Koroner: „Kdyby kolem Vás někdo proběhl v momentě, kdy jste vstoupil do dvora, všimnul byste si toho?“

Diemschutz: „Určitě. V bráně sice byla tma, ale dále na dvoře už bylo mnohem více světla. Takže bych toho dotyčného viděl vybíhat.“

Koroner: „Byla již oběť identifikována?“

Porotce: „Ještě ne.“

Předseda poroty: „Tomu nerozumím. Myslel jsem, že tu vyšetřujeme vraždu Elizabeth Strideové.“

Koroner: „To byl omyl. Něco málo o oběti víme, ale ještě nemůžeme tvrdit, že byla stoprocentně identifikována. Prozatím bude v zápise uváděna jako neznámá žena. Víme také, kde oběť žila. Nejprve to vypadalo, že jí identifikoval její příbuzný, ale nakonec se ukázalo, že šlo o omyl.“

Vyšetřování bylo následně odročeno na druhý den, 2. října na 14:00.

Strážník Henry Lamb, číslo 252H: „Minulou neděli krátce před jednou hodinou jsem byl na obchůzce mezi Commercial Road a Batty Street. V tu chvíli jsem si všimnul, že ke mně běží dva křičící muži. Když ke mně doběhli, řekli mi: „Pojďte s námi, stala se další vražda!“ Zeptal jsem se, kde a oni mě zavedli na roh Berner Street, ukázali k číslu 40 a řekli: „Tam!“ Když jsem se blížil k místu činu, viděl jsem, že do stejného místa směřuje několik dalších lidí. Rozeběhl jsem se, hned za mnou běžel strážník číslo 426H. Když jsem vstoupil do brány v čísle 40, viděl jsem pouze jakýsi předmět ležící na pravé straně. Když jsem tím směrem zaměřil svou svítilnu, poznal jsem, že je to žena s podříznutým hrdlem. Vypadalo to, že je asi mrtvá. Druhého strážníka jsem poslal pro nejbližšího lékaře a jednoho stranou stojícího mladíka jsem poslal na policejní stanici, aby o všem informoval inspektora. Když jsem přišel, bylo na dvoře asi 30 lidí a další stále přicházeli. Nikdo nebyl k tělu blíže než na 1 yard. Když jsem se sklonil nad obětí, začali se všichni srocovat kolem těla. Musel jsem je požádat, aby ustoupili, protože jinak hrozilo, že by roznesli krev všude okolo, což by znepříjemnilo pozdější vyšetřování.“

Koroner: „Dotknul jste se těla?“

Lamb: „Položil jsem ruku na ženin obličej.“

Koroner: „Byl ještě teplý?“

Lamb: „Trochu. Proto jsem stisknul ženino zápěstí, ale necítil jsem žádný puls. Pak jsem přivolal píšťalkou pomoc.“

Koroner: „Všimnul jste si, v jaké poloze tělo leželo?“

Lamb: „Žena ležela na její levé straně s levou rukou na zemi.“

Koroner: „Měla oběť něco v ruce?“

Lamb: „Ničeho jsem si nevšiml. Pravá ruka ležela na hrudi. Obličej oběti nebyl více než pět nebo šest palců od zdi klubu.“

Koroner: „Byli ženiny šaty nějakým způsobem poničené?“

Lamb: „Ne.“

Koroner: „Měla oběť vyhrnutou sukni?“

Lamb: „Ne. Spod sukně ji byly vidět pouze boty. Nikde nebyla žádná stopa po zápase. Krev tekla směrem ke dveřím do kuchyně v klubu. Krev nejblíže u těla již byla mírně sražená. Nemůže říct, jestli v té době ještě nějaká krev vytékala z hrdla oběti. Pak se objevil doktor Blackwell. Dorazil asi 10 nebo 12 minut po mém příchodu. Nemohu to ale říct přesně, neměl jsem u sebe hodinky.“

Koroner: „Řekl Vám někdo z okolostojících lidí, zda někdo sahal na tělo?“

Lamb: „Ne. Doktor Blackwell prohledal tělo i jeho nebližší okolí. O 10 minut později dorazil doktor Phillips. Inspektor Pinhorn přišel hned po doktoru Blackwellovi. Když jsem píšťalkou přivolal pomoc, dorazili další strážníci a tak jsem zavřel bránu do dvora. V tu chvíli právě doktor Blackwell ohledával tělo. Do té doby byla brána otevřena dokořán. Bránu jsem zavřel, aniž bych musel hýbat s tělem. Postavil jsem k bráně strážníka a sám jsem šel do klubu. Tam jsem prohlížel ruce a šaty přítomných členů. Všichni byli v přízemí, mohlo tam být tak 15 až 20 lidí.“

Koroner: „Objevil jste v klubu nějaké stopy po krvi?“

Lamb: „Ne.“

Koroner: „Byl přítomen i správce klubu?“

Lamb: „Ano.“

Koroner: „Požádal jste ho, aby zamknul hlavní vchod?“

Lamb: „Ne, všude panoval velký zmatek. Hlavní vchod jsme zamknuli později.“

Koroner: „Ale čas je v takovéto situaci velice důležitý!“

Lamb: „Neviděl jsem nikoho odcházet. Nešel jsem k hlavnímu vchodu, abych vyzkoušel, zda je zamčený. Později jsem obešel domy v sousedství. Jejich obyvatelé mi otevírali buďto v domácím oblečení nebo v pyžamech. Zkontroloval jsem i záchody ve dvoře. Jeden byl zamčený, ve druhém nikdo nebyl. Je tam i menší zákoutí, kde jsou popelnice.“

Koroner: „Šel jste tam?“

Lamb: „Ano, později s doktorem Phillipsem.“

Koroner: „Já ale mluvím o době těsně po objevení těla!“

Lamb: „Udělal jsem to až dodatečně. Už si nevybavuji, jestli jsem se díval i přes tu dřevěnou přepážku. Každopádně jsem ale prošel sklad patřící panu Hindleymu, ale nic jsem nenašel.“

Koroner: „Říkal jste, že jste obcházel okolní domky. Jak dlouho trvalo, než Vám lidé otevřeli dveře?“

Lamb: „Jen několik málo minut. Všichni byli vystrašení. Když jsem se vrátil, právě přijel doktor Phillips a šéf inspektor West.“

Koroner: „Když jste prohlížel tělo oběti, mohl někdo utéct ze dvora?"

Lamb: „V tu chvíli postávalo okolo brány několik lidí. Myslím, že by si museli všimnout, kdyby kolem nich prošel někdo se zakrvácenýma rukama a oblečením.“

Koroner: „A kdyby na sobě neměl žádné stopy od krve?“

Lamb: „V tom případě by bylo možné, že by mohl někdo odejít ze dvora ve chvíli, kdy jsem prohlížel tělo oběti. Všichni přítomní se dívali směrem k tělu, navíc tu panoval zmatek.“

Koroner: „Věříte, že pachatel unikl ještě před Vaším příchodem?“

Lamb: „Je to mnohem pravděpodobnější, než že utekl až po mém příchodu.“

Detektiv inspektor Reid: „Jak dlouho před objevením těla jste procházel okolo?“

Lamb: „Berner Street není v mém rajónu, nicméně jsem byl na Commercial Road asi 6 nebo 7 minut před objevením těla.“

Koroner: „Když jste potkal ty dva muže, kterým směrem jste zrovna šel?“

Lamb: „Šel jsem směrem k Berner Street. Tuto ulici má na starosti strážník Smith. Strážník, který se mnou dorazil na místo činu má rajón mezi Grove Street a Christian Street. Kvůli nálezu těla svoje místo opustil. Myslím, že je to obvyklé po celém Londýně.“

Koroner: „Rád bych v tuto chvíli upozornil na chování policisty v případě vraždy na Hanbury Street. Ale zpět k Vaší výpovědi. Viděl jste při své poslední pochůzce něco podezřelého?“

Lamb: „Za celou noc jsem nic podezřelého neviděl. Pár hádek, nějaká rvačka. To ale není v těchto místech nic mimořádného.“

Předseda poroty: „Bylo na ulici dostatečné světlo, abyste si všimnul někoho prchajícího z čísla 40?“

Lamb: „Byla tam docela velká tma, ale myslím, že bych si někoho takového všimnul. I když od Commercial Road bych ho viděl jen nezřetelně.“

Předseda poroty: „Několik novin uvedlo, že Berner Street je velice špatně osvětlena, ale v okruhu 700 stop je zde 6 lamp, to se mi nezdá být až tak špatné…“

Koroner: „Podle plánku jsou od Commercial Road až po Fairclough Street 4 lampy v okruhu 350 stop.“

Lamb: „V Berner Street, mezi Commercial Road a Fairclough Street, jsou 3, možná 4 lampy. Berner Street je osvětlena tak, jako ostatní postranní ulice. Ve většině z nich je dost tma, ale v poslední době bylo postaveno několik nových lamp.“

Koroner: „Podle mého názoru je Londýn celkově málo osvětlený, ve srovnání s ostatními hlavními městy.“

Lamb: „Přímo na Berner Street není ani žádná hospoda, jejíž světlo by alespoň trochu osvětlovalo ulici. Po zbytek noci jsem byl zaměstnaný na místě činu a v márnici.“

Edward Spooner: „Bydlím na Fairclough Street 26 a pracuji jako hlídač u pana Mereditha, který peče sušenky. V neděli ráno mezi 00:30 a 1:00 jsem se svou přítelkyní stál před Beehive Public House na rohu Christian Street. O půlnoci jsme odešli z hospody na Commercial Road a došli až na toto místo. Před Beehive Public House jsme stáli asi 25 minut, když kolem proběhli 2 Židé a volali: „Vražda!“ a „Policie!“. Běželi až ke Grove Street, kde se obrátili a utíkali zase zpět. Když běželi kolem podruhé, zastavil jsem je a zeptal se, co se vlastně stalo. Odpověděli, že byla zavražděna nějaká žena. Šel jsem tedy na Berner Street a do Dutfield's Yard, který sousedí s Mezinárodním dělnickým klubem. Tam jsem uviděl, že hned za bránou do dvora leží na pravé straně nějaká žena.“

Koroner: „Byl někdo u těla?“

Spooner: „Ve dvoře bylo asi 15 lidí.“

Koroner: „Stál někdo v bezprostřední blízkosti těla?“

Spooner: „Všichni stáli okolo těla.“

Koroner: „Dotýkali se těla?“

Spooner: „Ne. Jeden muž škrtl sirkou. V tu chvíli jsem položil svou ruku pod ženinu bradu.“

Koroner: „Bylo tělo ještě teplé?“

Spooner: „Trochu.“

Koroner: „Tekla z rány na krku ještě krev?“

Spooner: „Ano, tekla. Všiml jsem si, že ta žena držela v pravé ruce nějaký kus složeného papíru a na hrudi měla připnuté nějaké červené a bílé květiny. Dál už jsem se těla nedotýkal. A jsem si jistý, že jsem předtím nijak nezměnil polohu hlavy oběti. Její tvář byla obrácená ke klubovní zdi.“

Koroner: „Všimnul jste si, jestli krev stále ještě tekla po zemi?“

Spooner: „Tekla směrem ke kanálu. Asi 4 nebo 5 minut jsem stál u těla, dokud nedorazil strážník Lamb.“

Koroner: „Viděl jste někoho odcházet ze dvora?“

Spooner: „Ne.“

Koroner: „Mohl někdo odejít, aniž byste si toho všimnul?“

Spooner: „To nevím, ale myslím, že tam bylo až příliš mnoho lidí.“

Koroner: „Myslíte si, že někdo z ostatních lidí ve dvoře manipuloval s tělem?“

Spooner: „To nevím.“

Předseda poroty: „Židé se zpravidla neradi dotýkají mrtvol.“

Spooner: „Nohy oběti byly pokrčené, ale šaty byly uspořádané. Když dorazil strážník Lamb, pomohl jsem mu zavřít bránu do dvora. Pak jsem odešel přes klub.“

Inspektor Reid: „Předpokládám, že to bylo až poté, co jste policistům nadiktoval své jméno a adresu?“

Spooner: „Ano.“

Reid: „A byl jste prohledán?“

Spooner: „Ano.“

Reid: „Doktorem Phillipsem?“

Spooner: „Ano.“

Koroner: „Byla na Vašich rukou nějaká krev?“

Spooner: „Ne.“

Koroner: „Takže pod bradou oběti také nebyla žádná krev?“

Spooner: „Ne. (otočil se k porotě) Když jsem přicházel na Berner Street nikoho jsem neviděl.“

Mary Malcolmová: „Jsem vdaná žena a bydlím na Eagle Street 50, Red Lion Square, Holborn. Můj manžel Andrew Malcolm je krejčí. V neděli a včera jsem viděla tělo v márnici. Včera dokonce dvakrát.“

Koroner: „Kdo je to?“

Malcolmová: „Je to tělo mé sestry, Elizabeth Wattsové.“

Koroner: „Jste si tím jistá?“

Malcolmová: „Naprosto.“

Koroner: „Ale předtím jste si tak jistá nebyla?“

Malcolmová: „Předtím jsem měla pochybnosti.“

Koroner: „Kdy jste naposledy viděla Vaši sestru?“

Malcolmová: „Minulý čtvrtek asi v 18:45.“

Koroner: „Kde?“

Malcolmová: „Přišla za mnou na Red Lion Street 59, kde pracuju jako švadlena.“

Koroner: „Proč za Vámi přišla?“

Malcolmová: „Chtěla, abych jí pomohla. Vypomáhala jsem ji už 5 let.“

Koroner: „Dala jste jí něco?“

Malcolmová: „Dala jsem jí šilink a krátký kabát. Není to ale ten kabát, který jsem viděla na tělu v márnici.“

Koroner: „Jak dlouho se zdržela?“

Malcolmová: „Jenom chvíli.“

Koroner: „Řekla Vám, kam jde?“

Malcolmová: „Ne.“

Koroner: „Kde žila?“

Malcolmová: „To nevím. Vím jen, že to bylo někde v blízkosti židovského krejčovství na Commercial Road nebo Commercial Street, nebo někde v East Endu.“

Koroner: „Bydlela po noclehárnách?“

Malcolmová: „Ano.“

Koroner: „Věděla jste, čím se živila?“

Malcolmová: „Měla jsem určité podezření.“

Koroner: „Byla opilá, když za Vámi ve čtvrtek přišla?“

Malcolmová: „Ne, byla střízlivá.“

Koroner: „Ale bývala někdy opilá, ne?“

Malcolmová: „To byl, bohužel, její velký problém. V březnu jí bylo 37 let.“

Koroner: „Byla někdy vdaná?“

Malcolmová: „Ano.“

Koroner: „Je její manžel stále naživu?“

Malcolmová: „Pokud vím, tak ano. Má sestra si vzala syna pana Wattse, obchodníka s vínem a lihovinami na Walcot Street, Bath. Myslím, že křestní jméno jejího manžela je Edward a že teď žije v Americe.“

Koroner: „Dostal se snad do nějakých problémů?“

Malcolmová: „Ne.“

Koroner: „Proč tedy odcestoval?“

Malcolmová: „Protože měl problémy s mou sestrou.“

Koroner: „Kdy ho Vaše sestra opustila?“

Malcolmová: „Nevím to přesně, ale bylo to asi před 8 lety. Měli spolu 2 děti. Její manžel ji přistihl s poslíčkem a pohádali se.“

Koroner: „Vyhnal ji manžel z domu?“

Malcolmová: „Ne. Poslal ji s oběma dětmi k mé chudé matce.“

Koroner: „Kde Vaše matka žije?“

Malcolmová: „Matka zemřela v roce 1883.“

Koroner: „Kde jsou děti Vaší sestry teď?“

Malcolmová: „Děvče je mrtvé, chlapec je v internátní škole, kterou vede jeho teta.“

Koroner: „Trpěla Vaše sestra epileptickými záchvaty?“

Malcolmová (silně vzlyká): „Ne. Bývala jen silně opilá.“

Koroner: „Byla někdy u policejního soudu?“

Malcolmová: „Myslím si, že ano.“

Koroner: „Kvůli obvinění z opilství?“

Malcolmová: „Ano.“

Koroner: „Jste si vědoma toho, že byla propuštěna jen proto, že tvrdila, že trpí epileptickými záchvaty?“

Malcolmová: „Ano, ale moje sestra žádné epileptické záchvaty neměla.“

Koroner: „Žila potom ještě s nějakým mužem?“

Malcolmová: „Ach ano, žila s jedním mužem.“

Koroner: „Znáte jeho jméno?“

Malcolmová: „Teď si na něj nemůžu vzpomenout, ale zítra Vám ho řeknu. Myslím, že ten muž měl kavárnu v Polaru.“

Detektiv inspektor Reid: „Nejmenoval se Stride?“

Malcolmová: „Ne. Myslím, že se jmenoval Dent. Do zítřka to určitě zjistím.“

Koroner: „Jak je to dlouho, co Vaše sestra přestala žít s tímto mužem?“

Malcolmová: „Ach, to už je dávno. Pokud já vím, tak on pak odcestoval na moře a ztroskotal u ostrova St. Paul.“

Koroner: „Kdy se to stalo?“

Malcolmová: „Může to být tak 3 a půl roku. Ale všechno Vám můžu říct zítra, dokonce i jméno té lodi.“

Koroner: „Žila Vaše sestra ještě s někým od té doby?“

Malcolmová: „Pokud vím, tak ne. Ale nějaký muž prý tvrdí, že s ním žila.“

Koroner: „Slyšela jste, že by Vaše sestra měla s tímto mužem nějaké neshody?“

Malcolmová: „Ne. Občas ale skončila zavřená kvůli svému pití. Se svými problémy pak vždycky chodila za mnou.“

Koroner: „Slyšela jste, že by Vaší sestře někdo vyhrožoval?“

Malcolmová: „Ne. Ona byla dobrý člověk.“

Koroner: „Řekla Vám někdy, že má z někoho strach?“

Malcolmová: „Ne.“

Koroner: „Věděla jste o nějakém muži, s kterým by měla vážný vztah?“

Malcolmová: „Ne.“

Reid: „Navštívila jste ji někdy na Flower and Dean Street?“

Malcolmová: „Ne.“

Koroner: „Už jste někdy slyšela přezdívku „Dlouhá Liz“?“

Malcolmová: „Myslím, že to byla přezdívka mé sestry.“

Koroner: „Slyšela jste někdy jméno Stride?“

Malcolmová: „Moje sestra mi o nikom toho jména nikdy neřekla. Myslím si, že kdyby žila s někým toho jména, tak by mi to řekla.“

Koroner: „Jak často jste se se sestrou vídala?“

Malcolmová: „Každou sobotu. Pokaždé jsem ji dala 2 šilinky na nocleh.“

Koroner: „Setkaly jste se minulou sobotu?“

Malcolmová: „Ne, tentokrát nepřišla.“

Koroner: „Její čtvrteční návštěva byla tedy neobvyklá?“

Malcolmová: „Ano.“

Koroner: „Bylo Vám divné, že minulou sobotu nepřišla?“

Malcolmová: „Bylo.“

Koroner: „Stalo se, že by některou sobotní schůzku vynechala?“

Malcolmová: „Za téměř 3 roky se to nestalo ani jednou.“

Koroner: „V kolik hodin většinou přišla?“

Malcolmová: „V 16:00.“

Koroner: „Kam?“

Malcolmová: „Na roh Chancery Lane. Minulou sobotu jsem tam na ni čekala od 15:30 do 17:00, ale nepřišla.“

Koroner: „Myslela jste si, že se s Vaší sestrou něco stalo?“

Malcolmová: „Když jsem četla nedělní noviny, hned mě napadlo, že moje sestra je ta zavražděná žena. Měla jsem předtuchu, že se to stane. Šla jsem proto do márnice, ale když jsem viděla tělo, svou sestru jsem nepoznala.“

Koroner: „Jak je to možné?“

Malcolmová: „Nevím, snad pro špatné osvětlení místnosti. Hned druhý den jsem ale poznala, že žena v márnici je moje sestra.“

Koroner: „Vy jste měla předtuchu, že se Vaší sestře něco stalo?“

Malcolmová: „Ano.“

Koroner: „Podělte se o ni s porotou.“

Malcolmová: „Stalo se to v neděli ráno, bylo asi 1:20. Ležela jsem v posteli, když jsem ucítila podivný tlak na prsou a zřetelně jsem slyšela 3 polibky. To byl důvod, proč jsem hned pojala podezření, že ta zavražděná žena je moje sestra.“

Koroner (směrem k porotě): „Jediný důvod, proč připouštím toto svědectví jako důkaz, jsou pochyby o identifikaci oběti.“

Koroner: „Měla Vaše sestra někdy zlomeninu končetiny?“

Malcolmová: „Ne.“

Koroner: „Nikdy?“

Malcolmová: „Pokud vím, tak ne.“

Předseda poroty: „Měla Vaše setra na těle nějaká znaménka?“

Malcolmová: „Ano. Na pravé noze měla malé černé znaménko.“

Koroner: „Viděla jste toto znaménko na těle v márnici?“

Malcolmová: „Ano.“

Koroner: „Kdy?“

Malcolmová: „Včera ráno.“

Koroner: „Viděla jste toto znaménko na Vaší sestře někdy před její smrtí?“

Malcolmová: „Ach, už po mnoho let jsem ho neviděla. Je velikosti hrášku. Neviděla jsem ho nejméně 20 let.“

Koroner: „Zmínila jste se o znaménku ještě předtím, než jste viděla tělo v márnici?“

Malcolmová: „V márnici jsem řekla, že podle tohoto znaménka můžu rozpoznat, zda se opravdu jedná o mou sestru.“

Koroner: „Jaké to bylo znaménko?“

Malcolmová: „Bylo to kousnutí od zmije. Když jsme byly ještě děti, hrály jsme si na kopci a narazily na zmiji. Mě uštkla jako první a hned vzápětí kousla i mou sestru. Na levé ruce mám také stopu po uštknutí.“

Koroner (zkoumaje znaménko): „Ach, to je pouhá jizva! Jste si jisté, že Vaše sestra neměla žádnou zlomeninu?“

Malcolmová: „Pokud vím, tak žádnou zlomeninu neměla.“

Koroner: „Znal Váš manžel Vaši sestru?“

Malcolmová: „Ano.“

Koroner: „A byl se podívat na tělo v márnici?“

Malcolmová: „Ne, nebyl.“

Koroner: „Máte ještě nějaké sourozence?“

Malcolmová: „Ano, bratra a sestru. Ti ale mou sestru už dlouho neviděli. Bratr by ji ovšem mohl poznat. Žije blízko Bath. Moje sestra bydlí ve Folkestoneu. Moje zesnulá sestra měla jakousi jamku na její pravačce, to byl pozůstatek nějaké nehody. Protože jsem nic takového na těle ženy v márnici neviděla, pochybovala jsem, jestli opravdu jde o mou sestru. Když jsem ale uviděla to znaménko, měla jsem jistotu. Možná, že ta jamka už zmizela.“

Koroner: „Poznala jste šaty v márnici?“

Malcolmová: „Ne (rozplakala se). Víte, měla jsem se sestrou problémy. Jednou mi dokonce nechala přede dveřmi dítě. Bylo úplně nahé.“

Koroner: „Bylo to jedno z jejich dětí?“

Malcolmová: „Ano, jedno z jejích dětí.“

Koroner: „Jedno z těch, které měla se svým manželem?“

Malcolmová: „Ne, jiné. Myslím, že ho měla s jedním policistou. Musela jsem se o něj starat, dokud si pro něj nepřišla.“

Reid: „Je to dítě ještě naživu?“

Malcolmová: „Myslím si, že zemřelo v Bath.“

Koroner: „Jsem toho názoru, že v případě identifikace oběti musí být naprosto jasno. Proto navrhuji, aby svědkyně opět počkala na rohu Chancery Lane, jestli se její sestra neukáže.“

Malcolmová: „Nemám nejmenší pochyby o tom, že je moje sestra mrtvá.“

Koroner: „Nicméně bude lepší, když se celá tato záležitost ověří.“

Malcolmová (k porotě): „Nemyslím si, že je divné, že za mnou moje sestra přišla ve čtvrtek. Už to dříve také udělala, ale vždy pak přišla i v sobotu. Když přišla minulý čtvrtek, chtěla po mě peníze, protože prý neměla na nocleh. Řekla jsem ji: „Elizabeth, už mě otravuješ.““

Koroner: „Byla Vaše sestra ve vězení?“

Malcolmová: „Ano.“

Koroner: „Nebyla nikdy zavřená přes sobotu?“

Malcolmová: „Ne, vždycky byla zavřená jen přes noc.“

Koroner: „Nikdy nebyla zavřená déle?“

Malcolmová: „Ne, vždycky dostala pokutu.“

Člen poroty: „Říkáte, že dříve, když přišla ve čtvrtek, tak pak přišla i v sobotu?“

Malcolmová: „Ano, vždycky.“

Koroner: „Takže čtvrtek byl navíc. Jste si naprosto jistá, že žena v márnici je opravdu Vaše sestra?“

Malcolmová: „Nemám o tom nejmenší pochyby.“

Frederick William Blackwell: „Jsem lékař, bydlím na Commercial Road 100. V neděli v 1:10, jsem byl přivolán na Berner Street. Můj asistent, pan Johnston, vyrazil se strážníkem na místo činu, já jsem je následoval hned, jak jsem se oblékl. Když jsem dorazil na místo, bylo podle mých hodinek 1:16. Oběť ležela na její levé straně blízko brány do dvora, její tvář byla otočena k pravé zdi. Její nohy ležely také blízko zdi a byly pokrčené. Hlava oběti ležela za kolejemi vyjetými od kočárů a vozíků, krk ležel přes tyto koleje. Ženiny nohy byly asi 3 yardy od brány. Její šaty byly u krku rozepnuté. Hrdlo a hrudník oběti byl ještě teplý, nohy a obličej o něco méně. Ruce byly studené. Pravá ruka spočívala na hrudi a byla od krve. Levá ruka ležela na zemi, dlaň byla částečně sevřená v pěst, ve které oběť svírala ústní pastilky zabalené v hedvábném papíře. Oběť neměla žádné prsteny, ani jsem na jejích prstech nenalezl žádné stopy po prstenech. Oběť měla ve tváři klidný výraz, ústa byla mírně otevřená. Kolem krku měla velmi těsně uvázaný hedvábný šátek s mašlí na levé straně. Na hrdle byl proveden dlouhý řez, který byl rovnoběžný s dolním okrajem šátku. Řez byl na krajích mírně roztřepený, což by odpovídalo použití ostrého nože. Řez byl veden na levé straně hrdla, asi 2 palce pod čelistí oběti. Byl veden téměř rovnoběžně s čelistí. Na levé straně byly cévy téměř přerušeny, průdušnice byla rozříznuta. Řez byl ukončen na pravé straně hrdla asi 1 palec pod čelistí. Na pravé straně ovšem nebyly cévy tolik narušeny. Nemohu říci, zda bylo s pravou rukou-na které byly stopy po krvi-později manipulováno. Krev z rány stékala do odtokového kanálu na opačné straně dvora. V nejtěsnější blízkosti těla byla asi libra sražené krve.“

Koroner: „Byly v okolí nějaké stopy po krvi?“

Blackwell: „Ne, jen několik stop způsobených okolostojícími lidmi, kteří nechtěně stoupli do kaluže krve.“

Koroner: „Měla oběť krev na botách?“

Blackwell: „Ne.“

Koroner: „Objevil jste nějaké stříkance krve na zdi?“

Blackwell: „Ne. Byla velká tma a já si mohl pomoci pouze strážníkovou lucernou. Od té doby jsem na místě činu nebyl. Na šatech oběti jsem nenalezl žádnou krev. Ženin čepeček ležel na zemi, několik palců od její hlavy.“

Koroner: „Mohla si oběť toto zranění způsobit sama?“

Blackwell: „To je zhola nemožné.“

Koroner: „Kdy podle Vás oběť zemřela?“

Blackwell: „20 minut až půl hodiny před mým příchodem. Její šaty nebyly mokré, přestože pršelo. Žena musela umírat poměrně dlouho, protože cévy byly proříznuty jen na jedné straně hrdla a tepna nebyla zcela přerušena.“

Koroner: „Mohla oběť s tímto poraněním hrdla volat o pomoc?“

Blackwell: „V žádném případě. Doktor Phillips dorazil 20 až 30 minut po mém příchodu. Když jsem dorazil na místo, byla brána již zavřená, takže strážník se ve své výpovědi musí mýlit.“

Člen poroty: „Můžete posoudit, zda rána na hrdle byla způsobena, až když oběť ležela na zemi?“

Blackwell: „Podle mého názoru, vrah svou oběť uchopil za šátek a strhl ji k zemi. Zranění na krku byla způsobena v momentě, kdy oběť padala nebo až když ležela na zemi. Pokud by žena stála, krev by se rozstříkla všude okolo.“

Koroner: „Byl šátek kolem krku natolik pevně utažen, aby zabránil oběti vykřiknout?“

Blackwell: „To nemohu říct.“

Koroner: „Vrah zakryl oběti nos a ústa?“

Blackwell: „Ano. Hned poté oběti podřízl hrdlo.“

Vyšetřování bylo odročeno na 3. října.